Ukrajinský problém táhne Rusko do recese

| redakce

Minulý týden přijala EU takzvané třetí kolo sankcí proti Rusku. Sankce se týkají aktivity libovolných osob v rámci EU, občanů EU a organizací se sídlem v EU. Ruské ekonomice mohou způsobit problémy, a nejen jí.

Sankce se týkají:

  • zboží s dvojím využitím - omezení na prodej, dodávky, přepravu a export zboží, které může být použito k vojenským účelům;
  • omezení na zařízení a technologií pro těžbu a dopravu ropy a plynu - k prodeji, dodávkám, přepravě a exportu zboží z této kategorie bude potřeba povolení příslušného úřadu členské země EU, zakázán je prodej, dodávky, přeprava a export zboží sloužícího k těžbě ropy v arktické oblasti a z hlubokých moří;
  • omezení na kapitálovém trhu pro Sberbank, VTB Bank, Gazprombank, Vnesheconombank (VEB), Rosselkhozbank - zakázán prodej, nákup, obchodování a asistence při vydávání převoditelných finančních instrumentů s maturitou nad 90 dní.

Shodou okolností den před vyhlášením sankcí dánský soud rozhodl, že Rusko musí zaplatit 50 miliard USD jako kompenzaci bývalým akcionářům Jukosu.

Jak je na tom ruská ekonomika? Padá do recese

Je Rusko odolné vůči odříznutí zahraničního financování? Problémy ruské ekonomiky nezačaly ukrajinskou anabází. Už v roce 2013 ekonomika byla na prahu krize. Klesají logicky především investice, a to kvůli nejistotě. Na začátku roku klesaly o více než 5 %. Průmyslová výroba i maloobchodní tržby jsou již v záporných číslech.

Akcelerace inflace na 7,5 % kvůli slábnoucímu rublu snižuje kupní silu domácností. O 10 % rostou ceny potravin, které jsou citlivou položkou pro spotřebitelskou důvěru. Takže spotřeba, která růst HDP v 1Q2014 držela ještě nad vodou, vypovídá službu.

Slabá domácí poptávka se podepisuje na poklesu dovozů, které kumulovaně poklesly o zhruba 10 %. Pro představu možné nákazy do EU a ČR, odhady ukazují, že pokles ruské ekonomiky o 8 % během globální krize v roce 2009 snížil růst německé ekonomiky o půl procenta. Každé procento poklesu ruské ekonomiky snižuje růst HDP Německa o asi 0,06 procentního bodu. Podobný dopad bychom mohli očekávat v Česku.

Vývozy energetických surovin představují hlavní exportní artikl Ruska. Ropa se podílí více než polovinou na všech vývozech, plyn 14 % a uhlí 1 %. Celkově tak tyto energetické komodity a výrobky z nich představují čtvrtinu ruského HDP.

Rusko je závislé na dovozech s vyšší přidanou hodnotou. Pětinu dovozů tvoří strojírenství, druhou největší položkou je dovoz aut (13 %), následuje elektronika (5 %). Jinými slovy, schopnost Ruska exportovat je závislá na schopnosti dovézt technologie k tomu určené.

Státní rozpočet není zatím pod tlakem, ale to se začne měnit vlivem ochlazení ruské ekonomiky a přechodem do recese. Z hlediska financování je deficit pokrýván domácími zdroji (emise na domácím trhu), stát tak není přímo závislý na zahraničních investorech.

Struktura státního rozpočtu, především příjmová strana, ukazuje, že by omezení vývozu komodit bylo pro stát smrtící. Daně z těžařského sektoru představují 20 % příjmů státního rozpočtu. A k tomu přidejme dalších 30 % za vývozní daně, což jsou opět především komodity (přes 80 % vývozů). Jsme na polovině příjmů státního rozpočtu, které jsou napojeny na komodity. Z tohoto pohledu vidíme riziko zastavení toku komodit do EU jako nízké, protože by stejně citelně zasáhlo samotné Rusko.

Rubl oslabuje i přes snahy centrální banky

Na ukrajinskou krizi od jejího počátku reaguje kapitálový trh. Ukázkou je vývoj hlavního ruského akciového indexu MICEX a srovnání jeho výkonnosti se světem, kdy ruské akcie měly téměř o 30 procentních bodů nižší výkonnost. Je patrný jak dopad nejistoty, tak odlivu zahraničního portfoliového kapitálu z Ruska. Pokles akciového indexu je tažen bankovním sektorem. Například hodnota Sberbank se snížila o zhruba 22 miliard USD.

Ruský rubl je tak pod tlakem již více než rok, kdy ztratil pětinu své hodnoty jak vůči USD, tak EUR. Centrální banka se snaží bránit oslabování měny zvyšováním úrokových sazeb a intervencemi. Hlavní úroková sazba vzrostla z 5,5 % na 8 %, tříměsíční mezibankovní sazba je nad 10 %. Výrazné zvýšení sazeb tak ještě více utlumí ekonomiku. Dokonce by takto vysoké sazby mohly udělat více škody než samotné sankce.

Za poslední rok prodala centrální banka asi 60 miliard USD. V posledních měsících podle vlastních dat neintervenuje. Co se děje v těchto dnech, se dozvíme se zpožděním. I přes relativně masivní snížení rezerv má centrální banka k dispozici přes 470 miliard USD (23 % HDP), z toho 46 miliard ve zlatě. Průměr měsíčních dovozů do Ruska v loňském roce byl 25 miliard USD, dovoz by tedy rezervy pokryly na rok a půl.

K rezervám bychom měli připočítat i majetek dvou suverénních fondů Ruska, které mají hodnotu asi 170 miliard USD. Tyto peníze by mohla ruská vláda použít například na rekapitalizaci svých bank.

Minimálně stejně důležité jako sankce je chování finančních trhů. Vnímání rizikovosti ruského dluhu měří CDS na pětiletý státní dluhopis, který přímo odráží vnímanou pravděpodobnost defaultu. Zatím se vnímaná rizikovost Ruska nijak markantně nezvyšuje, situace určitě není srovnatelná s panikou po krachu Lehman Brothers. Ukrajinská krize se však projevila ve výnosech dluhopisů, respektive v poklesu jejich ceny (od začátku krize o 10 %).

Není divu, že se vybavují vzpomínky na rok 1998. Tehdy Rusko prošlo finančním zhroucením. Kurzu rublu k dolaru ukazuje, že současné problémy jsou zatím s tehdejšími nesrovnatelné. Rusko je nyní podstatně finančně silnější (devizové rezervy, vnější a vnitřní dluh), takže krize podobného rozsahu způsobená stavem ekonomiky není reálná. Nelze ovšem vyloučit, že by další eskalace mohla k podobnému problému vést.

Rusko závislé na externím financování

Zahraniční dluh dosahuje 721 miliard USD, z toho 200 miliard jde na vrub bankám, 55 miliard vládě a 443 soukromému sektoru. Problém představuje především krátkodobý dluh, tedy dluh splatný do jednoho roku. Jeho výše je 82 miliard USD a dvě třetiny budou splácet banky (56 miliard), zbývající třetinu především korporátní sektor (20 miliard).

Krátkodobý dluh bank je tvořen především běžnými účty a vklady (46 miliard USD). Riziko rychlého odlivu peněz je tedy enormní a banky by je nahrazovaly velmi obtížně, protože nejde o dluh v rublech, ale v devizách. O ty je samozřejmě zájem. Domácnosti a podniky se snaží konvertovat své vklady z rublů do cizí měny (USD, EUR a CHF). Celkově vklady v ruských bankách v cizí měně dosahují asi 90 miliard USD.

Během první poloviny letošního roku odteklo z Ruska asi 74 miliard USD. Pro srovnání, loni to bylo 63 miliard za celý rok. Od poloviny loňského roku do prvního čtvrtletí letošního roku (novější oficiální data nejsou k dispozici) odteklo z Ruska téměř 6 miliard USD ve formě přímých investic, 28 miliard ve formě portfoliových investic a 38 miliard ostatních investic.

Podle Bloombergu mají VTB, Sberbank, Gazprombank a Vnesheconombank během následujících tří let splatné dluhy 15 miliard USD. Firmy obecně už před sankcemi pocítily, jak rychle vysychá příliv likvidity - ještě v loňském roce si půjčily od zahraničních bank 25 miliard USD, za první půlku letošního roku je to jen 8 miliard. Podle agentury Bloomberg v červenci nedostaly nic, což bylo poprvé za pět let.

Firmy se tak staly více závislými na lokálních bankách, které teď budou odříznuté o likvidity. To povede k dalšímu poklesu finančních zdrojů, což se projeví na investicích, a to nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě kvůli větší nejistotě. Lukoil, druhý největší producent ropy, například řekl, že kvůli horšímu přístupu k financování redukuje svůj investiční program.

Ve třetím čtvrtletí splatí Rusko zhruba 37 miliard USD a ve čtvrtém necelých 50 miliard. V příštím roce dalších asi 80 miliard USD.

Ruský těžební průmysl je také závislý na spolupráci s ExxonMobil, BP, Halliburton a Schlumberger a jejich technologiích pro těžbu ropy a plynu. Podle odhadů Barclays měly tyto společnosti v letošním roce investovat 52 miliard USD, ne náhodou tedy sankce zahrnují i ropné technologie.

reklama
reklama