Komodita budoucnosti: Svět by mohly spasit podmořské kovové brambory

| redakce

Narůstající hlad po surovinách by mohly uspokojit nové netradiční naleziště a zdroje. Příkladem jsou takzvané polymetalické konkrece, tedy "brambory" nabité celou řadou kovových prvků, které se nacházejí na mořském dně. I o nich v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET mluvili ředitel odboru surovinové a energetické bezpečnosti ministerstva průmyslu a obchodu Pavel Kavina a politický kartograf z Univerzity Karlovy Michael Romancov.

Michael Romancov: U ropy a zemního plynu platí, že jsou významnými hráči státy, což je také v poslední době patrné. Jak jsme na tom v případě dalších strategických surovin?

Pavel Kavina: Nerostné bohatství patří státům. Vychází to ze starého systému, takzvaného horního regálu, podle kterého byl vlastníkem nerostného bohatství panovník a později stát jako takový. V momentě, kdy má být nerostné bohatství začít využíváno, je za určitých podmínek propůjčeno těžební firmě. V tom případě, podobně jako je to u ropy a zemního plynu, se to dělí na některá ložiska, která jsou využívána nadnárodními nebo národními firmami, a ložiska, kde si kontrolu ponechávají národní státy prostřednictvím státních firem nebo společností, ve kterých má stát velký vliv. Jedná se většinou o specifické, strategické komodity. Příkladem může být Čína, která pokrývá až 95 % globální produkce kovů vzácných zemin; tam je vliv státu na tuto těžbu evidentní.

Michael Romancov: Pokud jde o ropu a plyn, mluví se o tom, že alternativou k tomu, co je na pevnině, jsou zásoby v moři. Platí něco podobného i v případě dalších surovin?

Pavel Kavina: Určitě. S tím, jak došlo díky industrializaci řady rozvojových zemí – Číny, Indie, Brazílie nebo třeba Indonésie – k nárůstu poptávky po surovinách, roste zájem o tradiční i netradiční komodity i zdroje. Vedle známého soupeření o zdroje ropy a plynu v oblasti Severního pólu jde o technologie dobývání takzvaných polymetalických konkrecí, což je velmi specifická surovina, možná jedna ze surovin budoucnosti. Jsou to takové kovové brambory, velikostí i vzhledem, které se nacházejí na mořském dně. V některých částech jsou tak koncentrované, že tvoří ložiska.

Michael Romancov: Jak obtížné by bylo právě tento zdroj už nyní začít využívat?

Pavel Kavina: Už dnes je technologicky vyřešeno, jak konkrece, které jsou volně uloženy na dně, získávat, aniž by to mělo negativní dopady na oceány. Pro úplnost, ony jsou plné kovů, jsou to vlastně kovové oblázky obsahující železo, mangan, kobalt, měď, zinek, některé z kovů vzácných zemin, molybden a další. V posledních několika málo letech se k žádostem o průzkum, který tradičně držely mocnosti jako Japonsko, Indie, Jižní Korea, Rusko a Francie, přidaly další země, například Brazílie, Belgie a Británie.

Michael Romancov: Když už jsme u průzkumu, československá geologická škola byla zajímavým a úspěšným fenoménem. Jak jsme na tom dnes, je o naše experty zájem?

Pavel Kavina: O naše služby je stále zájem, jméno československé geologie je ve světě stále dobré. Českoslovenští geologové totiž stály u řady nálezů velmi významných ložisek, namátkou Erdenetu, největšího ložiska mědi v Asii, které v Mongolsku dodnes tvoří páteř tamního těžebního průmyslu. Je to vidět i na tom, že jediná železniční trať přes Mongolsko vede do Erdenetu, respektive má odbočku k tomu ložisku. Českoslovenští geologové našli i ložisko vzácných kovů v severním Vietnamu, o které hodně usilovala Čína, aby si tím doplnila svůj téměř 100% monopol. Nakonec se vietnamská vláda domluvila, podle mě prozíravě, s japonskou vládou na společném využívání. A co se současnosti týče, nedávno jedna česká průzkumná firma našla ložisko špičkových sklářských písků ve středním Vietnamu a další expedice našla ložisko velmi čistých vápenců na Jamajce.

Michael Romancov: Máme něco zajímavého přímo na českém území? Hodně se například mluvilo o československém uranu, ale ten je už podle dostupných informací asi pryč.

Pavel Kavina: V těžbě uranu opravdu kdysi Československo patřilo ke špičce. Dnes, i když tuto strategickou surovinu nadále produkujeme, už jde jen o odlesk někdejší slávy. Dobře to ilustruje fakt, že nás současná produkce řadí na patnácté místo s půlprocentním podílem na světové těžbě. To, co je kontinuálně české nerostné bohatství, a stále je velmi významné, jsou některé nerudní suroviny jako kaoliny a sklářské písky. To jsou suroviny, díky nimž také v Čechách vznikla celá průmyslová odvětví, tedy výroba porcelánu a skla.

Pořad Alter Eko si můžete poslechnout každou středu od 9.45 do 10:00 na Rádiu ZET.

reklama
reklama