Život není nespravedlivý, to jen naše vnímání spravedlnosti je pokřivené

| redakce

To, že se člověku nepodaří vše, na co sáhne, ještě neznamená, že je k němu život nespravedlivý. Některé naše představy o spravedlnosti a férovosti jsou naivní a jen málokdy odpovídají realitě.

Dovedete si vůbec představit, jak by svět vypadal, kdyby bylo všechno fér? Firma by mohla zkrachovat jen tehdy, pokud by pro ni pracovali ti největší zlosynové. Nikdo by nemohl odmítnout člověka, který by se mu dvořil, jen proto, aby neranil jeho city. Milostný vztah či manželství by dokázala ukončit pouze smrt obou partnerů a dešťové kapky by padaly jen na "špatné" lidi.

Život je neustálé soutěžení

Firmu, ve které pracujete, se konkurence snaží vyřadit ze hry a na vaše pracovní místo si tajně pomýšlejí desítky dalších lidí, ostatně stejně jako na váš dům, auto, přítelkyni nebo manželku. Všichni spolu neustále soutěžíme, ačkoli se sami sobě snažíme namlouvat, že tomu tak není. "Bojuješ jen sám se sebou," říkají často rodiče svým dětem ve snaze vyprovokovat je k lepším výsledkům. Kdyby přitom této větě opravdu věřili, nikdy by ji nemohli vyslovit, protože by byla zcela irelevantní.

Přiznejme si, že život je nepřetržitý boj a soutěžení. Současná společnost je již naštěstí dostatečně vyspělá, takže nehrozí, že by nás na ulici někdo vyzval k šermířskému nebo pistolovému souboji, v práci i osobním životě ale každý z nás denně prožívá drobné souboje, z nichž některé končí úspěšně, zatímco jiné ne. Přehlasovali vás kolegové v práci v tom, kam dnes půjdete na oběd? Není klimatizace v kanceláři nastavená přesně podle vašich představ? I to jsou zápasy, ze kterých odcházíte jako poražení.

Pokud si budete nalhávat, že má ve společnosti každý své pevně dané místo, se kterým je spokojený, budete si jen škodit. O všechno lze bojovat a o všechno se bojuje. Zvítězit ale může jen ten, kdo se na každý souboj dopředu připraví a půjde do něj naplno.

Společnost soudí podle činů, ne myšlenek

Společnost na lidi pohlíží podle toho, co dokáží. Zachránili jste někdy skupinu dětí z hořícího domu? Umíte z těla pacienta odstranit nádor? Dokážete rozesmát sál plný lidí? Pokud ano, společnost vás bude uznávat a dá vám to jasně najevo. Problém je ale v tom, že zatímco své okolí hodnotíme podle tohoto modelu, na sebe pohlížíme jinak.

Na sebe samotného člověk obvykle nenahlíží podle toho, co dělá, ale podle toho, co si myslí. "Na rozdíl od ostatních nejsem sobecký a spoustu věcí umím lépe než moji kolegové, tak proč se na mě šéf pořád dívá skrz prsty?" litujeme se někdy. Pokud tomu tak skutečně je, dokažte to. Jen dobře míněné úmysly a úvahy nic neznamenají. Pokud své myšlenky nepřevedete do reality, nikdo vám neuvěří, že vše myslíte vážně.

V hodnocení našich činů se navíc přímo odráží i to, kolik lidí jsme schopni oslovit. Když se svléknete donaha na silvestrovské party, jistě náramně pobavíte všechny své kamarády a známé, odložte ale šaty před miliony lidí a stane se z vás Kim Kardashian. Stejně tak bude společnost vždy preferovat bezcitného brokera před tvrdě pracujícím školníkem nebo krásnou modelku před nemocničním laborantem.

Možná se vám to nelíbí, možná vám to přijde kruté, ale přesně takhle svět funguje. A pokud tato pravidla hry nepřijmete, budete na sebe neustále pohlížet jako na člověka, kterému všichni jen bezdůvodně křivdí a ubližují.

Všichni uspět nemohou

Většina lidí v sobě má již od dětství zakořeněný jistý koncept spravedlnosti. "Buď hodný, poslouchej a plň zadané úkoly. Za to dostaneš odměnu," slýchávali jsme jako malí doma i ve škole. Teoreticky to tak funguje, realita je ale jiná.

Ve škole se na jedinou zkoušku můžete učit klidně měsíc, a stejně ji neuděláte, zatímco váš spolužák může učení věnovat třeba jen jeden víkend a testem projde na výbornou. V práci můžete odvádět skvělé výkony, ale nikdo vám nezaručí, že povýšíte. Své vysněné dívce může muž každý den nosit kytici růží, ale ona dá stejně nakonec přednost někomu, kdo jí nikdy žádnou květinu nedaroval.

Svět není nespravedlivý, to jen někteří lidé mají pokřivené vnímání toho, čemu se říká spravedlnost. Zkuste se zamyslet třeba nad příkladem muže, který dívce denně nosil květiny, ale ona jeho city neopětovala. Tato i každá jiná dívka se během svého života setkala s desítkami a stovkami různých mužů, tak proč by se jejím partnerem měl stát někdo jen proto, že jí něco kupuje?

Někdo se bohužel nechává natolik unášet svými představami o férovosti, že mu uniká, že svět funguje mimo kruh teorie etických a společenských pravidel. Pochopit realitu přitom lze jedině s otevřenýma očima a ochotou naslouchat svému okolí.

Zdroj: oliveremberton.com

reklama
reklama