Jak problém deflace ignoruje realitu

| Mikuláš Splítek

Prý hrozí deflace, pokles cen! ČNB a ECB kvůli tomu intervenují, spořádané ceny mají přece růst. Ony ale rostou, jen trochu jinde, než kam je směřována pozornost většiny. Způsob, jakým centrální banky inflaci počítají, totiž neodráží dobře realitu západního světa.

Ze stránek ČNB: Inflace je obvykle chápána jako opakovaný růst většiny cen v dané ekonomice. Jde o oslabení reálné hodnoty (kupní síly) dané měny vůči zboží a službám, které spotřebitel kupuje. Pokud většina cen v ekonomice delší dobu klesá, hovoříme o deflaci.

Důležité je sousloví "spotřebitel kupuje". Do inflace se nepočítají investice do akcií, nemovitostí ani dluhopisů. Ty jsou ekonomy řazeny do kategorie úspor. Podle míry úspor se ovšem vládní politika řídí málokdy. Jakoby "spotřebitel" nemohl být a nebyl zároveň "investor".

Teď ale považte, že nejbohatší 1 % populace vlastnilo loni 48% světového bohatství (podle dat Oxfam), přes 50 % amerických rodin vlastní akcie (podle Gallup) a stále větší procento lidí v USA a západní Evropě má podíl na kolísání cen kapitálového trhu skrze spořicí produkty, podílové a penzijní fondy. Výdaje na nákup těchto aktiv jsou značné a často i automatické. Já osobně utratím větší část měsíčního příjmu za akcie než za jídlo.

Vnímaný rozdíl mezi spotřebou (peníze se ztrácejí) a investicí (ztrácet by se neměly) se stává méně zřetelným ve světle výroku Warrena Buffetta: "Většina lidí si myslí, že mám radost, když ceny akcií rostou. Ve skutečnosti je to naopak. Vím totiž, že budu akcie nakupovat každý měsíc, celý rok, po zbytek svého života, stejně jako vy budete platit za benzín u čerpací stanice. Měli byste radost, kdyby se ceny neustále zvyšovaly?"

Jak bohatneme, větší část našich výdajů připadá na nákupy aktiv. Kdybychom do výpočtu inflace přidali i (rostoucí) ceny vládních dluhopisů a akcií, žádnou deflaci bychom nepozorovali. A bylo by hned o strašáka méně.

reklama
reklama