Lexikon geopolitických rozbušek – 4. díl: Pokračující arabské jaro a pád cen ropy mohou způsobit velké problémy, Afrika má ale stále co nabídnout

| Roman Chlupatý

Geopolitika loni trhům několikrát uštědřila pěkný políček. Letos se něco podobného může opakovat, a to nejen kvůli Ukrajině a (geo)politickým důsledkům nízkých cen ropy. Investiční web vám proto nabízí novou rubriku konTEXT, v níž budeme každý týden rozebírat politické rozbušky s investičním přesahem. Zahřívacím kolem je analýza potenciálních problémů všech kontinentů, kterou nabízíme během prvního lednového týdne. Vychází z mé debaty s politickým geografem Michaelem Romancovem.

V poslední době se mluví o dospívání Afriky, což mimo jiné potvrzují statistiky, podle kterých je šest z deseti nejrychleji rostoucích ekonomik světa právě z tohoto kontinentu. Na druhou stranu pokračující bouře na severu, chronické problémy v zemích jako Nigérie a Demokratická republika Kongo i epidemie eboly signalizují, že Afrika bude asi i letos vysílat do světa hodně dobré i hodně špatné zprávy.

Michael Romancov: Určitě. Pokud bychom se zaměřili na trojici nejproblematičtějších míst, tak bohužel zřejmě zůstane špatná situace v prostoru "arabské" Afriky, kterou jsi zmínil. Arabské jaro totiž stále není u konce. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace v Libyi. Ona se trochu vytratila z titulních stránek světových médií, ale tamní situace je stále špatná. V Nigérii se pak podle mě věci budou zhoršovat. Jde o nejlidnatější africkou zemi a tamní konflikt dříve či později získá náboženský rozměr, který je hrozbou i v řadě jiných regionů. A nakonec uvidíme, co se bude dít v oblasti západní Afriky, která je chronicky politicky nestabilní a která má snad to nejhorší z epidemie eboly za sebou. Otázkou je, co přijde jako další.

Co se arabské Afriky týče, určitě si pozornost vedle Libye – v jejím případě s tebou naprosto souhlasím – zaslouží i Egypt. Tato země dle mého názoru balancuje nad propastí. Letos se můžeme dočkat toho, že ji překoná, ale i toho, že do ní spadne a v podstatě imploduje, což by byl vzhledem k velikosti, poloze i významu Egypta velký problém. I proto ho ostatně analytici z Verisk Maplecroft, společnosti, která se zabývá analýzou geopolitického rizika, řadí na prahu roku 2015 mezi největší světové strašáky.

Michael Romancov: Pokud by skutečně došlo k implozi Egypta, pokud by se z něj stal takzvaně zkrachovalý stát, tak by to byl hodně velký průšvih. Jde totiž s přehledem o nejlidnatější arabský stát. Kdyby touto společností začal zmítat nějaký velký konflikt, tak už jen vzhledem k tomu, že není kam utéci – všichni Egypťané žijí u Nilu, jinde to v rámci země ani není dlouhodobě možné –, šlo by zřejmě o fenomén, který by destabilizoval nejen Egypt, ale celý už tak hodně volatilní arabský svět. Navíc by země se svými 80 miliony obyvatel mohla vyprovokovat gigantickou uprchlickou vlnu, která by s velkou pravděpodobností dále přispěla k destabilizaci okolí.

Nepochybně by poznamenala i Evropu, která se už tak potýká s vlnou uprchlíků z Afriky. Navíc se problémy s tím spojené týkají zejména zemí na jihu eurozóny, tedy těch, které se perou s ekonomickými problémy, v nichž si lidé utahují opasky. Nově příchozí tam tedy jen povzbuzují nebezpečné xenofobní a extremistické vášně a politické strany.

Michael Romancov: Vracíme se tím k tomu, o čemž jsme mluvili už v souvislosti s Evropou a její hospodářskou situací. Když už jsme u ekonomiky, doplnil bych, že některé africké země v poslední době sílily díky těžbě ropy, takže vzhledem k tomu, jak se propadla cena barelu, je otázka, co se bude dít například v Angole. To je přitom poměrně velká země, která má potenciál ovlivnit i dění za hranicemi, na rozdíl například od Rovníkové Guiney, která je malá, takže její problémy svět asi neznervózní.

Má smysl vrátit se k Nigérii, jejíž státní kasu z 85 % plní prodeje ropy. V roce 2014 počítali Nigerijci s cenou 77,5 USD za barel, v závěru roku tedy měli problémy. Na letošek vycházejí z průměrné ceny 65 USD za barel, a i proto snížili očekávaní ohledně růstu své ekonomiky (africké největší) o procentní bod na 5,5 %. Ekonomický tlak na zemi, kterou zmítají náboženské nepokoje, jejichž počátek lze ostatně vysledovat až k chování ropných gigantů na severu země, narůstá. A i když se Nigérie vždy nakonec dokáže se vším nějak vypořádat, jak mi nedávno optimisticky řekl Joel Kibazo, jeden z uznávaných specialistů na Afriku, nelze vyloučit další vystupňování napětí, které je už tak velké, ani nákazu okolních států.

Michael Romancov: Jen to dokresluje situaci celého kontinentu na prahu roku 2015. Marně přemýšlím nad nějakým pozitivním příběhem, který bych v Africe letos vyhlížel. Dokonce si dovedu představit ještě horší scénáře, než o jakých jsme se bavili, a to proto, že je Afrika podle mě předurčená k tomu, aby se stala místem fyzické konfrontace nastupujících mocností. Pokud se kterákoli z nich dostane do problémů doma, může se pokusit "odreagovat" v Africe. Spíše bych tak v případě kontinentu viděl hrozbu možné kumulace negativních efektů, než že bych viděl něco pozitivního.

Mimochodem, na začátku jsi zmínil rychlý růst afrických ekonomik. To je pravda, ale je potřeba si uvědomit, že primárně rostou z nesmírně nízkých úrovní. Téměř cokoli tak v podstatě znamená obrovský procentuální růst. Nadále jsou ale poddimenzované, pokud jde o dopravní infrastrukturu, vzdělanost, přístup ke zdrojům pitné vody a úrodné půdy a tak dále. To je podle mě obrovský problém. Je mi tedy líto, ale nic dobrého nevidím.

Souhlasím s tím, že růst rychle z nízké základny je relativně snadné. Na druhou stranu je ale asi potřeba africké ekonomiky vzájemně rozlišovat. V některých se objevila poměrně robustní střední třída, o niž se už perou velcí nadnárodní giganti. I proto už například v Senegalu, který jsem navštívil, velké technologické společnosti budují vlastní infrastrukturu, a to včetně škol, kde si trénují své lidi. Do zemí, jako je právě Senegal, se navíc začínají vracet mozky, například ze Spojených států, zejména kvůli příležitostem, které jejich někdejší domovy začínají nabízet. Myslím si tedy, že pokud člověk poctivě vybírá, zajímavé a relativně stabilní příběhy najde i v Africe. Pro ilustraci doplním několik čísel: Před deseti lety dosáhly přímé zahraniční investice do afrických zemí 5 miliard dolarů, loni to bylo bezmála 50 miliard. Mnohé firmy rostou o 15-20 % za rok a na afrických akciových trzích se loni nově začalo obchodovat s cennými papíry 23 společností. To ale nic nemění na tom, že některé africké státy existují jen na papíře. I proto je tedy potřeba rozlišovat.

reklama
reklama