Jean-Pierre Roth: Euro je manželství, které nelze rozvést

| redakce

Bývalý prezident Švýcarské národní banky Jean-Pierre Roth v rozhovoru pro Credit Suisse odhalil, jak hodnotí současnou eurokrizi a jaké vyhlídky dává Švýcarsku, eurozóně i celému evropskému bankovnictví.

Švýcarská národní banka se v polovině ledna rozhodla ukončit režim minimální hladiny měnového kurzu EUR/CHF na úrovni 1,20. Stalo se už něco podobného někdy v minulosti?

Jean-Pierre Roth
Jean-Pierre Roth

Ano, náš systém měnového kurzu byl již dříve upravován. V roce 1973 se SNB například rozhodla, že už déle nebude udržovat frank zafixovaný k dolaru. Během šesti měsíců dolar vůči franku ztratil čtvrtinu hodnoty.

Jaké důsledky může mít ukončení intervencí?

Švýcarská ekonomika je hodně přizpůsobivá. První odhady naznačují, že by mělo přijít zpomalení, ale ekonomika by ho měla ustát. Exportně zaměřené hospodářství se musí více spoléhat na inovace a vysokou kvalitu. Některé aktivity ale pravděpodobně budou přesunuty do zahraničí.

Jak vnímáte současné proměny monetární politiky?

Lze pozorovat paralely se 70. léty. Švýcarsko je ostrov stability v turbulentním finančním prostředí. V důsledku toho trpí a může se stěží bránit.

Jak důležitý je silný frank pro švýcarskou identitu a solidaritu?

Silná měna je ekonomickou realitou. Reflektuje zdravý stav veřejných financí, vysokou míru úspor a nízkou inflaci. Je to chlouba, nikoli prokletí.

Je pro Švýcarsko coby světové finanční centrum silný frank přínosem, nebo překážkou?

Úspěch švýcarského finančnictví je výsledkem dobrých služeb. Švýcarský frank hraje druhotnou, nepřímou roli. Ostatně, raději bych své peníze svěřil těm, kdo u sebe mají vše v pořádku.

Co pro vás znamenají peníze?

Když peněžní systém nefunguje, ekonomika selhává. Alternativou je směna zboží za zboží. Peníze jsou zkrátka absolutní nutnost.

A pro vás osobně?

Spořím a připravuji se na budoucnost. Proto je tak důležitá funkce peněz jako uchovatele hodnoty.

Budoucnost je vždy nejistá, někdy jsou ale výhledy opravdu hodně "oblačné". Je krize eura již minulostí?

Termíny jako eurokrize nebo krize eura jsou chybná pojmenování. Finanční ministři s nimi přicházejí proto, aby odvedli pozornost sami od sebe. Jde o krizi veřejných financí. Státní dluhy jsou v Evropě příliš vysoké a výhled chmurný, obyvatelstvo stárne, poměr obyvatel v produktivním věku k penzistům se stále zhoršuje a náklady na zdravotní péči se zvyšují. Ekonomika navíc roste pomalu, ale evropské sociální modely jsou založené na ročním růstu o 4-5 %. To nemůže fungovat.

Existuje nějaká cesta, jak z toho ven?

Musíme pracovat déle a efektivněji. Diskuze týkající se penzijních systémů musejí probíhat všude.

Je dostatek práce?

Samozřejmě. To, že je počet pracovních příležitostí omezený, je jen iluze.

Co ještě potřebujeme k tomu, abychom se s krizí konečně vypořádali, kromě vyššího věku pro odchod do důchodu?

Omezení výdajů na sociální politiku. Lidem se slibuje a garantuje příliš mnoho. Politikům chybí odvaha říci, a natož učinit cokoli, co by v této oblasti k něčemu vedlo. Stejné je to v problematice reforem pracovního trhu. Pracovní trhy musejí být flexibilnější. Každý to ví, ale politici tuto otázku nechtějí řešit.

Je problémem společná měna?

Euro bylo v rámci dynamiky evropské konsolidace nezbytné.

To nezní zrovna euforicky.

Chybou bylo, že se do eurozóny zapojilo příliš mnoho zemí a že vstupní kritéria nebyla vymáhána dostatečně přísně.

Mohly by nápravu zajistit částečný návrat k národním měnám nebo již zvažované rozdělení eura?

To nebude fungovat. Euro je manželství, které nelze rozvést.

Každé manželství jde ukončit.

Evropané vytvořili realitu, kterou již nejde zvrátit. Nastal by chaos.

Proč se USA z krize zotavily mnohem rychleji než Evropa?

Jejich pracovní trh je mnohem flexibilnější a daňové zákony jednodušší. Mají relativně otevřené hranice. Imigrace funguje a politika v této oblasti není tabu. Obyvatelstvo je mladší. Politici lidem dávají méně slibů a jsou ochotní prosazovat reformy. Spojené státy navíc ve srovnání s Evropou disponují všeobecně mnohem příznivějším podnikatelským prostředím. A se silnou domácí poptávkou může země fungovat jako uzavřená ekonomika.

Co z toho všeho plyne pro Švýcarsko?

Musíme omezit svou závislost na Evropě. Evropský trh je důležitý, představuje 60 % švýcarského vývozu. Když ale vezmeme v úvahu, že růstové trhy jsou mimo Evropu, je pro nás nejdůležitější světová konkurenceschopnost. (Roth není jen bývalým šéfem SNB, byl také guvernérem MMF za Švýcarsko a předsedal ředitelům Banky pro mezinárodní platby, v současnosti je v představenstvech firem Nestlé a Swatch Group - pozn. red.)

  • 1
  • 2
reklama
reklama