Kdo v EU (ne)má budoucnost – 1. díl: Stará Evropa

| Roman Chlupatý

Spekulace o možném odchodu Řecka z eurozóny a Spojeného království z EU oživily debaty o budoucnosti celého projektu sjednocené Evropy. Jeho zastánci potíže považují za nedílnou součást cesty k silné unii s jednotným hlasem v zásadních otázkách, odpůrci je označují za umíráček ohlašující začátek konce. Obě strany se shodují v tom, že krize znamená určitý historický milník. V jakém stavu k němu jednotliví členové EU dorazili? Nad tím se zamýšlí manažer EU Office České spořitelny Jan Jedlička.

Belgie: Donedávna největší automobilka (výrobna aut) celé Evropy, pak ale pomyslné žezlo převzaly Česko a Slovensko. Země, která v následujících letech, možná desítkách let, bude řešit problémy vyplývající z rozdílných ekonomických a politických představ Vlámů a Valonů. Vzhledem k tomu, že v Belgii sídlí klíčové evropské instituce a uskupení, nicméně lze předpokládat, že zůstane v srdci Evropské unie.

Dánsko: Země, která nepatří do pomyslného jádra Evropské unie, a to zcela dobrovolně. Společně se Spojeným královstvím má totiž jako jediná takzvaný trvalý opt out, tedy výjimku z povinnosti přijmout společnou evropskou měnu. Přitom z hlediska ekonomické síly i obchodních vazeb Dánsko do eurozóny patří (nehledě na to, že si drží fixní kurz dánské koruny vůči euru). Dánsko tak de facto členem eurozóny je, de iure (zatím?) ne.

Finsko: Lídr v oblasti inovací, ve využívání vědy, techniky a moderních technologií. Možná se zdá, že s tím, jak její vlajková loď Nokia ustupuje ze slávy, ztrácí lesk i finská inovativní ekonomika. Podle mého názoru je to však pouze dočasný jev. I když už Nokia není globální jednička v oblasti mobilních telekomunikací, a zřejmě už ani nikdy nebude, Finsko zůstane na špici inovativnosti a modernosti v Evropské unii.

Francie: Donedávna druhý motor EU vedle Německa. Během posledních pěti, šesti let, od nástupu finanční a dluhové krize v roce 2008, se tento motor zadrhává. Evropa už není tažena dvěma plnohodnotnými, stejně silnými hráči. Francouzi v pomyslném tandemu zřetelně ztrácejí dech kvůli své méně konkurenceschopné ekonomice.

Irsko: Tygr jako před deseti, patnácti lety to už není. Je ale jasným důkazem, že se vyplatí zachraňovat problémové státy eurozóny, pokud tedy tyto státy a jejich občané mají dostatek vůle a snahy se s problémy poprat. Irsko kvůli bankovní krizi mělo velké starosti. Ostatní členové eurozóny mu pomohli a zemi naordinovali úsporný program a reformy. Irové je plnili, a proto se stali prvním státem, který se odrazil ode dna. Ne hned, ale třeba za deset, dvacet let proto Irsko bude opět patřit mezi tygry.

Itálie: Klíč k budoucnosti celé eurozóny. Jde o třetí největší ekonomiku evropské měnové unie, která je zároveň po Řecku druhá nejzadluženější v poměru k HDP; z hlediska absolutního dluhu pomyslný žebříček vede. Vedle vysokého dluhu má dlouhodobé problémy s nízkou konkurenceschopností. To se projevuje v nepřesvědčivém vývoji HDP, který stagnuje nebo klesá, a když už roste, tak hlemýždím tempem. Pokud Italové nepřijmou reformy s cílem zvýšit konkurenceschopnost svých podniků, potažmo celé země, tak se podobně, jako se nyní bavíme o Řecku, můžeme za pár let bavit o Itálii.

Lucembursko: Zakládající člen EU. Před rozšířením v roce 2004 nejmenší stát, který nicméně ukazuje, že malé země, pokud jsou politicky aktivní a mají zajímavé politiky, nemusejí hrát v Evropě druhé housle. Příkladem je současný předseda Evropské komise Juncker, bývalý lucemburský premiér a ministr financí. Lucembursko je zároveň podle HDP na hlavu nejsilnějším státem EU.

Německo: Evropský tahoun číslo jedna z hlediska politiky i ekonomiky. Přitom se o něm ještě na přelomu milénia mluvilo jako o nemocném muži Evropy. Díky reformám pracovního trhu a také díky euru, které je slabší, než by byla samostatná německá měna, jeho ekonomika šlape. Němci dokonce v době, kdy je polovina jižního křídla eurozóny navázána na různé ozdravné balíčky a bez pomoci ostatních států by možná v posledních letech zkrachovala, vykazují přebytek rozpočtu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama