Kdo v EU (ne)má budoucnost – 2. díl: Nová Evropa

| Roman Chlupatý

Spekulace o možném odchodu Řecka z eurozóny a Spojeného království z EU oživily debaty o budoucnosti celého projektu sjednocené Evropy. Jeho zastánci potíže považují za nedílnou součást cesty k silné unii s jednotným hlasem v zásadních otázkách, odpůrci je označují za umíráček ohlašující začátek konce. Obě strany se shodují v tom, že krize znamená určitý historický milník. V jakém stavu k němu jednotliví členové EU dorazili? Nad tím se zamýšlí manažer EU Office České spořitelny Jan Jedlička.

Bulharsko: Nejchudší člen EU. Přestože je součástí unie už osm let, členství úplně nedokázalo využít. Stále se potýká s vysokou mírou korupce, nedostatečnou kvalitou institucí a s nekvalitně fungující justicí. Obávám se, že je to stále spíše Balkán než EU.

Česko: Byť jsme často sebemrskači a opakovaně naříkáme, jak je všechno špatné, jsme ostrůvkem stability. Naše ekonomika se může chlubit velice nízkou mírou veřejného dluhu, relativně slušně fungujícími veřejnými institucemi i relativně rozumnou vládou (ať už vládne kdokoli, nejsou to výstřelky jako nyní v Řecku). Česko má navíc kvalitní a levnou pracovní sílu a jsme bezpochyby průmyslovou velmocí. Nejen z těchto důvodů patříme do jádra Evropské unie, kde také podle mě zůstaneme.

Estonsko: Jeden ze členů EU, který má minimálně ekonomicky solidní budoucnost. Jde o zemi, která je podobná Finsku mentalitou i důrazem na inovace, na informační a komunikační technologie. Její veřejný dluh nedosahuje ani 10 % HDP. Stručně řečeno, sympatická země.

Chorvatsko: Ekonomika, která je nějakých pět, šest let v recesi. Uvidíme, zda se z ní letos dostane. Myslím si, že nenapodobí úspěch středoevropských zemí, které do EU vstoupily v roce 2004. Spíše se obávám, že se přimkne k balkánským státům, jako jsou Rumunsko a Bulharsko, a zůstane v následujících desetiletích takovým tím chudým členem EU.

Kypr: Malinká, poměrně nezajímavá země, nebýt nadstandardně velkého bankovnictví, které bylo ve velké míře navázáno na řecký trh. Banky zažily krizi, která upoutala pozornost mezinárodních politiků i investorů. I kvůli napojení na Řecko se domnívám, že se Kypr ze současných ekonomických problémů hned tak nevzpamatuje.

Litva: V roce 2009 podobně jako zbytek Pobaltí zažila výrazný propad, i když ne takový jako Lotyšsko. Litevci tehdy řešili, zda devalvovat svou měnu, nebo ji udržet a vnější nerovnováhu vyřešit s pomocí drastických úspor a reforem. Vsadili na to druhé a vyplácí se jim to. Země je součástí eurozóny, daří se jí a bude se jí dařit.

Lotyšsko: Sympatická země, která ve světle toho, co se děje na Ukrajině, kvituje rozhodnutí vstoupit do EU a do NATO a přijmout euro. I když přijetí společné měny bezprostředně nesouvisí s bezpečnostní otázkou, je utvrzením v tom, že je země nedílnou součástí Evropy. Podobně jako Estonsko sází na informační a komunikační technologie, na vědu a výzkum. Proces konvergence, tedy ekonomického dohánění zbytku EU, se jí daří. Vzhledem k tomu, co se nyní děje v Řecku, je dobré připomenout, že bolestivé reformy a úsporné programy nejsou jen mučením, jak říká řecký premiér Tsipras, ale že mohou fungovat.

  • 1
  • 2
reklama
reklama