Anketa: Zamává Řecko eurozóně?

| redakce

Řecké parlamentní volby skončily vítězstvím radikální levice. Ta chce skoncovat s přísnými úspornými opatřeními, která zemi naordinovala Evropská unie. Stane se Řecko prvním odpadlíkem eurozóny? Otázka, která je po několika letech opět velice živá.

Bude záležet na tom, jaký dialog povede nový řecký premiér Alexis Tsipras s lídry Evropské unie. Během prvního zasedání vlády prohlásil: "Nepůjdeme do žádných destruktivních střetů, nicméně nebudeme už pokračovat v politice podřízenosti." Na druhou stranu ale Tsipras vzkázal, že Řecko své dluhy splácet bude, chce prý ale jednat se svými největšími věřiteli – Evropskou centrální bankou, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou komisí – o dalším postupu. Co si o tom myslí oslovení finanční experti?

Pavel Kohout

Pavel Kohout (ekonom, Partners)

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, například volí extrémní strany. Za normálních okolností by se SYRIZA zřejmě krčila někde v koutku politického spektra. Nicméně má pravdu v jedné věci - Řecko nemůže splatit všechny své dluhy v plné výši. Má-li se ekonomika v dohledné době zvednout, země musí projít podobným oddlužením, jaké dopřála Londýnská konference v roce 1953 Německu. Tehdy věřitelé Německu prominuli asi 80 % dluhů, čímž umožnili hospodářský zázrak. V případě Řecka může dojít i k jednostranně vyhlášené platební neschopnosti.

Na druhé straně by se SYRIZA měla vzdát některých svých ideologických dogmat, například zásadního zvýšení minimální mzdy. Když to dokáže, má určitou šanci na úspěch.

Euro nezanikne a evropská ekonomika neutrpí žádné zásadní šrámy. Ovšem prestiž Evropské komise a Angely Merkelové bude pošramocena, zvláště pokud se za rok nebo dva ukáže, že Řekům se po opuštění "záchranného" programu skutečně žije lépe.

Aleš Michl

Aleš Michl (analytik z Raiffeisenbank a poradce ministra financí)

Politologické řeči jsou teď na nic. Rozhodne schopnost Řecka vydělávat prachy. Problém není v pravici nebo levici u moci, problém zůstává stejný - nejsou to dluhy, ale fakt, že Němci vyhrají (po právu) většinu zakázek na jižních trzích. Řešením tedy nejsou volby, ale způsob, jak Řecko navést k tomu, aby začalo vydělávat. Většina cest spočívá v tom, že jihu Evropy pomůžete a Německu určitým způsobem ublížíte:

  • Eurozónu opustí Německo. Drsně mu posílí měna, což ublíží jeho exportu. Nebo půjdou pryč Řecko, Portugalsko a další. Měna jim naopak oslabí. Pak by jim měl Mezinárodní měnový fond pomoci ustát tuhle transformaci, rekapitalizovat podniky a banky se závazky v cizích měnách.
  • V Německu se zvýší platy, což je odrovná v souboji s Čínou. Nebo se sníží platy v Řecku (tahle varianta se tady bláhově razila, ale nefungovalo to). Kurz vyrovnává ekonomiku snáze a rychleji než změna mezd nebo rozpočtové škrty.
  • Vznikne jakýsi Svaz evropských ekonomik, který bude řízený z Wilhelmstrasse 97 (sídlo německého kancléřství - pozn. red.). Opět půjde o přerozdělování. Tak jako platí západ Německa dotace východu, bude se dotovat i Řecko.
Petr Mach

Petr Mach (ekonom a europoslanec)

Řekové odmítli ve volbách pokračování hospodářského diktátu ze zahraničí. Chtějí si výdaje a daně určovat sami. To je ale v rozporu s podmínkami půjček od Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu. Pokud Řecko další půjčky nedostane, nezbude mu než odejít z eurozóny a začít tisknout vlastní peníze na pokrytí deficitu, protože ani nově zvolení řečtí politici nedokáží vybírat více peněz na daních, škrty ve výdajích přitom odmítají.

Odchod Řecka z eurozóny bude znamenat velký otřes pro celou Evropskou unii. Na řadě budou další předlužené země jako Španělsko a Portugalsko, případně Itálie nebo Francie. Možný rozpad eurozóny ale neberme jako katastrofu. Znovuzavedení národních měn bude znamenat návrat do normálu.

Jan Bureš

Jan Bureš (hlavní ekonom, Era)

Většina řeckého dluhu jde v tuto chvíli za národními vládami a nadnárodními institucemi (Evropský fond finanční stability, Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka). A pro ty je výraznější odpouštění Řecku politicky i právně jen těžko přijatelné. Lze si ještě představit, že Trojka (Evropská centrální banka, Mezinárodní měnový fond a Evropská komise) a členské země eurozóny kývnou na prodloužení splatnosti půjček a další snížení úrokových plateb. To může Řecku přinést úlevu maximálně okolo 15 % HDP (v čisté současné hodnotě veřejného dluhu). Výměnou za to by ale Trojka pravděpodobně požadovala pokračování rozpočtové i reformní disciplíny.

Problém je, že představy řecké vlády jsou o poznání radikálnější. Výrazné volební vítězství znamená, že navrch mohou mít radikální proudy uvnitř strany SYRIZA. Dohoda se nemusí hledat jednoduše. Řekové ji sice nepotřebují okamžitě a vzhledem k tomu, že hospodaří s primárním přebytkem rozpočtu, nejsou selháním při vyjednávání ohroženy základní sociální politiky Řecka, tedy penze, platy policistů a státních úředníků. Ohroženy by ale byly splátky úroků a dluhu (do poloviny roku přes deset miliard eur). Bez dohody tak Řecku nakonec může hrozit ztráta přístupu k likviditě z Evropské centrální banky. V takovém případě by byl odchod země z eurozóny na spadnutí.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda (hlavní ekonom, Roklen24.cz)

Alexis Tsipras je sice rebel, ale není blázen. Nic jiného než politiku neumí. Pokud by Řecko vypadlo z eurozóny, je to jeho politický konec, země by se minimálně krátkodobě ocitla v hlubokém rozvratu, proti kterému je nynější krize ještě čajíček. Tsiprase by nahradili ještě větší radikálové (buď z ultralevicového křídla strany, nebo z jiných radikálních partají a hnutí, třeba Zlatého úsvitu) a on by přišel o svůj jediný slušný zdroj obživy i reputaci. Tu má zatím u řecké veřejnosti, která si skoro z 80 % přeje setrvání v eurozóně, evidentně slušnou.

Co z toho vychází? Že i přes ostrá slova jsou to právě Tsipras a spol., kterým jde o víc, nikoli Brusel. Pokud nejsou v Bruselu jako vyjednavači úplní žabaři a strašpytlové, budou jim vlastně nakonec stačit pouze kosmetické ústupky, aby dostali Tsiprase tam, kde ho potřebují mít.

Kompletní anketu najdete na webu Finmag.cz.

Zdroj: Finmag.cz

reklama
reklama