Proč potřebujeme investiční hygienu

| Jan Barta

Jsem přesvědčen, že něco jako investiční hygienu nelze vynechávat. Někdy hygienu doslova, někdy s jistou nadsázkou.

Na investování je čas

Například prokrastinace, chronické odkládání povinností, v investování velice častý jev. Odkládáme tvorbu strategických finančních rezerv, ale nezbavíme se výčitek svědomí a znepokojení z toho, že to děláme. To vyvolává stres a úzkost, které následně poškozují fyzické i duševní zdraví.

Prokrastinace má více důvodů. Některé jsou ekonomické. Starý ekonomický systém pečovatelského státu již neexistuje, ale návyk na něj stále funguje. Nějak bude, penze přijde, říkají si lidé.

Některé důvody jsou zkušenostní. Prokrastinace může vycházet z velmi staré a daleko sahající kolektivní paměti. Historie naší koruny od roku 1918 je plná dramatických změn a otřesů. Tradující se zkušenost z těchto otřesů může být jedním z důvodů, proč u nás lidé investují krátkodobě. Může to ale vycházet také z toho, že jsou v naší osobnosti vždy přítomny dva subjekty – naše aktuální já a naše budoucí, zestárlé já. Převládající kultura, zbožňující mládí, vitalitu a hezké fyzické tvary, vytváří v myslích řady lidí trýznivé sebeobrazy jejich nedostatků. Vylučují proto vlastní stáří ze svých představ a potřeby zestárlého já ze seznamu aktuálních potřeb. To je již za hranicí psychického zdraví. Je to diktát kulturní normy přerůstající do strachu.

Rozhodovat se včas

Ve vztahu k některým skupinám potenciálních klientů bychom mohli uplatňovat speciální ohledy související s tím, že jejich kognitivní schopnosti jsou oslabeny. Ve vyšším věku například postupně slábnou matematické dovednosti, schopnost orientovat se v číselných řadách a grafech a podobně. Bylo by vrcholně hygienické a pro zdraví investičních portfolií těchto lidí užitečné, aby se rozhodování o struktuře portfolia, o nastavení a členění primárních potřeb a podobně přesunulo do raných období jejich života. Bylo by to také ohleduplné vůči duševní hygieně těchto skupin klientů, aby se jejich stavu a potřebám přizpůsobily i narativní formy obchodních argumentů (opakování, obšírná explikace, ověřování poznaného). Nejenže se nic takového neděje, ale ani nevzniká. Snad jen v názvech produktů.

Hygienu by si zasloužilo i ošetření celé řady psychických akcentací, které odhalil finanční behaviorismus, jako jsou například extrémní averze vůči ztrátě, stereotypizace funkcí v individuálním nebo rodinném rozpočtu (mental accounting) a jiné.

Finance jako specifická služba

Hygiena by byla namístě i při zamyšlení nad tím, zda nepodléháme nezdravé iluzi, že čím techničtější a datově úplnější je naše vylíčení benefitů, tím větší službu prokazujeme klientům. Finanční behaviorismus již ví, že rozumový argument obsažený třeba v letáku může klienta přinutit k zamyšlení, ale k dokonané transakci jej dovedou jen komplexy důvodů, z nichž některé nemají moc co dělat ani s ekonomikou, ani s ekonomií. Mnohdy benefity redukujeme, obrazně řečeno, na tabulky. Většina potenciálních klientů však nemá na nočním stolku ekonomické spisy a nečte je před spaním. A ti, kdo tak činí, jsou již rozebráni.

Ne, nevolám po stavu, kde bychom byli zavaleni regulacemi, po stavu, kde je pro každou eventualitu vymýšleno pravidlo. Už tak je jich dost. Zdá se mi jen, že uplatňování toho, co nazývám investiční hygienou, je klientsky korektní a ohleduplné. Finanční služby nejsou jen byznys, jsou i druhem veřejné služby. Ovlivňují (mnohdy nevratně) kvalitu života těch, kdo je užívají.

reklama
reklama