Klidné časy a nejasný výhled pro akcie

| Roman Dvořák

Nízké výnosy investory přinutily brát na sebe vyšší riziko. Málokdo se spokojí s výnosem pár desetin procenta u státních dluhopisů, vzrostl tak zájem o investice s potenciálem vyššího výnosu, tedy firemní dluhopisy a akcie. Celosvětově začaly zažívat akciové fondy vyšší přílivy peněz až od roku 2013, kdy už ale byly trhy více než sto procent nad pokrizovým minimem. Narostly rozdíly v ekonomice a výkonnostech akcií nejen mezi vyspělými a rozvíjejícími se trhy, ale i mezi vyspělými trhy navzájem, zejména mezi USA a Evropou. Žádné z rizik ale zatím nezastavilo téměř šestiletý růst cen akcií na vyspělých trzích.

Z chaosu do klidu

Když si uvědomíme všechny současné hrozby, jako jsou politické tanečky okolo Řecka, ruská recese, důsledky propadu cen ropy nebo zpomalování rozvíjejících se trhů, mohlo by se zdát, že je současnost hodně riziková. Srovnání s minulostí to ale nepotvrzuje.

I přes všechny nerovnováhy, nerovnosti a rizika lze současnou dobu v širším historickém kontextu považovat za klidnější, a to z několika pohledů. Prvním z nich je makroekonomická volatilita. Kolísavost mnoha důležitých ukazatelů, které poskytují základní obraz o stavu ekonomiky, je totiž výrazně nižší než v minulosti. Až do začátku 80. let "létaly" HDP a inflace nahoru a dolů ve značně širokém rozpětí. Pokles americké ekonomiky o 4 % vystřídal v dalším kvartálu klidně i dvouciferný růst, který ještě ve stejném roce prudce zpomalil k nule. Podobně dramatickým výkyvům podléhala i změna spotřebitelských cen, které z deflace přecházely do vysoké inflace a naopak. Pro spotřebitele, firmy a investory byla budoucnost v takto proměnlivé ekonomice hůře čitelná.

Vedle nižší makroekonomické volatility přispívá k většímu klidu také míra bankrotů států i firem. Bankrot země není tak častým jevem jako v minulosti. Ve 30. letech zbankrotovalo asi třicet států. V 80. letech jich sice bylo padesát, ale byly to samé rozvíjející se ekonomiky, z nichž navíc mnoho zbankrotovalo více než jednou. Od roku 1995 v průměru bankrotuje na celém světě méně než jedna země ročně. Avšak žádná s investičním ratingem a žádný z bankrotů za posledních patnáct let neměl závažné dopady na globální ekonomiku a finanční trhy. Historickými rekordmany v bankrotech jsou státy Latinské Ameriky, například Ekvádor a Venezuela zbankrotovaly více než desetkrát. A právě Venezuela je podle šíře kreditních spreadů i nyní největším kandidátem defaultu.

Také firmy, které jsou považovány za rizikovější a které emitují rizikovější dluhopisy s vysokým výnosem, bankrotují proti dlouhodobému průměru (za posledních 34 let) méně, i když prudký pokles cen ropy může tuto míru lehce zvýšit kvůli petrochemickému sektoru. Rok 2015 by ale ani tak neměl být nijak nadprůměrný.

Stejně jako ekonomika jsou i akciové trhy oproti minulým dekádám mnohem klidnější, i když se jejich volatilita od loňského roku zvýšila. V USA ale byla loni historicky nízká, a tak je zvýšení volatility očekávané.

Dalším důkazem nižšího rizika jsou rekordně nízké úrokové sazby v důsledku extrémně uvolněné politiky centrálních bank a absence inflačních očekávání. V době, kdy není inflace a nejsou bankroty, se peníze půjčují levně. O poklesu rizika v globální ekonomice svědčí i prudký pád ceny zlata, které od roku 2012 ztratilo zhruba třetinu hodnoty.

Tři minuty do apokalypsy. No a co?!

V roce 1949 přišla skupina jaderných fyziků s nápadem symbolicky odpočítat čas do konce světa. Letos v lednu se posunuly ručičky těchto symbolických hodin zkázy na pouhé tři minuty do půlnoci. Klimatické změny a šíření jaderných zbraní podle autorů této myšlenky představují největší hrozbu od studené války. Hodiny tak ukazují stejný čas jako v roce 1949, kdy Sověti poprvé vyzkoušeli atomovou bombu.

V polovině 80. let, kdy se vystupňovalo riziko jaderné války mezi USA a Sovětským svazem, zažívala americká ekonomika a finanční trhy zlaté časy. Jako kdyby se trhy tehdy řídily slavnou Gorbačovovou větou: "Jsem nenapravitelný optimista, dokonce i když se říká: chaos, chaos, chaos, rozpad, rozpad." Připomeňme, že se o nové studené válce začalo mluvit v době anexe Krymu Ruskem na začátku roku 2014. Ale ani územní rozpínavost Ruska nebyla tím rizikem, které by zastavilo růst cen akcií na vyspělých trzích.

Nepodařilo se to ani terorismu. Již v roce 1920 nechali italští anarchisté explodovat přímo na Wall Street před budovou vedení JPMorgan koňský povoz naložený trhavinou. Minutu po masakru bylo zastaveno obchodování na burze, aby se předešlo panice. Další den však byla burza opět otevřena. Neinvestovat kvůli strachu z terorismu by bylo životní chybou. V roce 1921, pár měsíců po bombovém útoku na Wall Street, začal jeden z největších býčích trhů v dějinách.

Ostře sledovaná nálada

Investorům nelze mít za zlé, že je budoucnost spotřebitelů a firem zajímá více než budoucnost lidstva. Proroctví konce světa, kterých již bylo několik, nemohou změnit ekonomické chování ani způsobit paniku. Na změnu nálady spotřebitelů mohou být akcie mnohem citlivější než na ekonomická data, která měří minulost (HDP, inflace, nezaměstnanost).

K dobré náladě potřebují spotřebitelé také podporu z ekonomiky, zejména firem. Lidé musejí mít práci, nesmějí se bát, že o ni přijdou, a když už je jednodušší práci najít, požadují za ni i vyšší mzdy, aby mohli více utrácet. Pokud se navíc neobávají velkého zdražování, mají lepší náladu. Takový popis sedí v současnosti spíše na USA než Evropu, kde stále ještě vysoká nezaměstnanost brání rychlejšímu růstu mezd. V některých evropských zemích, například v Německu, ale mohou být podnikatelé a firmy v dobré náladě i přes méně příznivý vývoj ekonomiky. Ve tmě jsou vidět hvězdy.

Strach z neznámého a otazník nad akciemi

Mohlo by se zdát, že předvídat vývoj cen akcií je jednoduché, když víme, na co jsou jak citlivé. Pohyb cen ale nelze pokaždé vysvětlit. Schopnost předpovídat vývoj akciových trhů podle předstihových indikátorů, makrodat či úrokových sazeb komplikuje především v krátkém čase něco, čemu lze říkat "neznámo". Strach z něj je odjakživa v lidské společnosti nejsilnější. Pro investiční svět to platí dvojnásob.

Ziskovost firem a ocenění akcií vysvětlují výkonnost trhu v horizontu delším než deset let. Například lze očekávat vyšší budoucí výkonnost evropských akcií ve srovnání s těmi americkými, protože jsou podstatně levnější. Nelze se ale divit, že to tak několik let není a třeba několik dalších let ještě nebude.

reklama
reklama