Peněžní bombardování. Pardon, kvantitativní uvolňování

Peněžní bombardování. Pardon, kvantitativní uvolňování

| Pavel Kohout

Co bylo kdysi považováno za finanční zbraň hromadného ničení, se nyní stává nadějí. Všichni upírají zraky ke kvantitativnímu uvolňování.

Pravděpodobně znáte příběh padělatelské dílny, kterou nacisté založili v koncentračním táboře Sachsenhausen. Pro osvěžení paměti: V roce 1942 již dávno padly plány na invazi do Británie. Nacisté stále nevěděli, jak se vypořádat s protivnými Brity, kteří vázali německou vojenskou sílu tolik potřebnou na východní frontě. Přišli tedy s "geniálním" nápadem destabilizovat britskou ekonomiku. Británie měla být bombardována obrovským množstvím librových bankovek nerozeznatelných od originálů. Pod náporem inflace se britské hospodářství mělo zhroutit jako hrad z písku.

Plán byl nakonec realizován jen zčásti. Věznění tiskaři a rytci sice vyrobili perfektní kopie britských bankovek - ani samotná Bank of England nepoznala rozdíl -, ale vzhledem k vývoji války chyběly bombardéry pro jejich dopravu na britské ostrovy. Němci je nakonec použili v omezeném rozsahu, pro výplatu špionů a podobně.

Masivní tvorba falešných peněz

Minula desetiletí a teorie měnové politiky se změnila od základů. Co bylo kdysi považováno za finanční zbraň hromadného ničení, se nyní stává nadějí. Politikové, ekonomové a bankéři upírají své zraky ke kvantitativnímu uvolňování. To není ničím jiným než masivní tvorbou falešných peněz, jejichž cílem je zvýšit inflaci. V současnosti převládající ekonomická teorie má za to, že hospodářský růst vyžaduje určitou minimální míru růstu cen. Jakmile ceny začnou klesat, byť i jen mírně, spotřebitelé údajně odkládají nákupy v naději, že za pár měsíců nakoupí levněji.

Nechme stranou čirou absurditu této teorie. (Kdyby byla pravdivá, nikdy byste si nekoupili nový počítač, fotoaparát nebo telefon a s vařením byste zřejmě čekali na levnější plyn.) Podstatné je, že jí věří bankéři. Zejména centrální bankéři.

Je tu ovšem ještě jiný aspekt. Inflace funguje jako daň z úspor a dotace dlužníkům. A kdo dnes patří mezi největší dlužníky v Evropě? Vlády. Pokud by ceny měly klesat, znamenalo by to, že státní dluhopisy budou spláceny v mírně hodnotnější měně, než jakou si státy původně půjčily. Majitelé dluhopisů - tedy v první řadě domácnosti, které vlastní penzijní fondy a podílové fondy - by mohli vydělat. Jaká hrůza.

Jestliže například německý státní dluhopis se splatností v roce 2025 momentálně nese necelých 0,5 % ročně, při deflaci ve výši 1 % by vynášel zhruba 1,5 % reálného výnosu. To by samo o sobě nemuselo být tak zlé. Německý rozpočet už platil v nedávné historii i vyšší reálnou cenu za svůj dluh a přečkal to. Ale italský desetiletý dluhopis platí ročně téměř 1,8 %, což pro našponovaný italský státní rozpočet již není triviální věc. Tím spíše, kdyby se měly vrátit normální poměry a výnos italských dluhopisů by vzrostl třeba na pět, šest a více procent. Pak by italské veřejné finance hodně úpěly při záporné inflaci, která zdražuje dluhy.

A pak je tu Řecko. Řecký desetiletý státní dluhopis nabízí momentálně zhruba 10 % nominální roční výnos do splatnosti. Bez inflace nelze tento dluh znehodnotit a bez jeho znehodnocení bude Řecko opět nesolventní. A i když jde o malou ekonomiku, má stále velký symbolický význam pro zbytek eurozóny.

Virtuální měna

V lednu ECB oznámila, že zahájí výkup cenných papírů za nově vytvořené peníze. Naštěstí není potřeba kvůli nim již nikoho věznit, dokonce ani zaměstnávat tiskaře, jde čistě o virtuální měnu. Do finančního systému eurozóny tak bude plynout 60 miliard eur měsíčně.

Je to hodně, nebo málo? Ročně tato suma odpovídá zhruba 7,6 % všech úvěrů poskytnutých podnikům a domácnostem. Případně 5,5 % HDP eurozóny nebo 7,1 % měnové zásoby M3. Podle všech měřítek tedy půjde o nezanedbatelnou sumu, která bude mít makroekonomický dopad, tím spíše, že má "bombardování penězi" trvat nejméně do září 2016.

Ale bude program fungovat? Kvantitativní uvolňování prováděné Českou národní bankou (alias měnová intervence) nefunguje. Růst objemu peněz v ekonomice (měřeno agregátem M2) zůstal v listopadu 2014 na přesně stejné úrovni jako o rok dříve, tedy 5,46 %. Tempo růstu objemu úvěrů domácnostem zpomalilo ze 4,6 % na 1,9 %, růst podnikových úvěrů zpomalil z 3,9 na 0,5 %, vše k listopadu 2014.

Ukazuje se, že "vyrobit" peníze není problém. Problém je dostat peníze do oběhu. Ekonomická teorie zde selhává. Kdoví, možná si někdo vzpomene na nápad bombardovat Anglii bankovkami.

Psáno pro Lidové noviny.

Další článek Pavla Kohouta na téma evropského QE najdete na serveru Finmag.cz.

reklama
reklama