Přidušené české stavebnictví: Kritizujeme evropská pravidla, ale pak si je zpřísníme. Slabší koruna nemá významný vliv

| Roman Chlupatý

České stavebnictví se odrazilo ode dna a během příštích několika let by se mu mělo povést smazat část ztrát, které nabralo během krize. Na své cestě bude nicméně muset překonat mnoho překážek. Mezi ně patří i domácí legislativa, která je často přísnější než u nás s oblibou kritizovaná evropská. V pořadu Alter Eko vysílaném v rámci Studia ZET to řekl technický ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví Pavel Ševčík.

Tahounem stavebnictví by měly být vláda a levné hypotéky, brzdou například nedostatek lidí

Svaz podnikatelů ve stavebnictví vidí nejbližší budoucnost českého stavebnictví mírně optimisticky. Jsou tu pozitiva, v některých případech výrazná, ale i rizika. K pozitivům patří Evropská unie, konkrétně její jednotlivé tématické cíle a operační programy. Zajímavé by to mohlo být především v oblasti úspor energií. Druhou dobrou zprávou je to, že komunikace se současnou vládou je na velice dobré úrovni. Třetím pozitivním signálem je dobrá nálada mezi lidmi. Ti vědí, že je situace jiná, lepší než před čtyřmi lety, a i proto si myslíme, že jejich ochota investovat bude růst. Nehledě na to, že se sazby hypoték nedávno dostaly pod magickou úroveň 2 %, donedávna nemyslitelnou.

K rizikům patří především legislativa. V této souvislosti si neodpustím zmínit legislativní proces, který byl nedávno završen podpisem prezidenta, konkrétně zákon o posuzování vlivu na životní prostředí. Máme pocit, že existují rizika, která by některé investice mohla ohrozit. Jde zejména o oblast předinvestorské nebo investorské přípravy staveb, do které najednou mohou vstupovat nové subjekty, nové skupiny obyvatel, a ten investiční proces – podle toho, jak to čteme – poměrně úspěšně blokovat. Legislativa jako taková je velkou hrozbou. Zde si neodpustím poznámku, že je zvláštní, že Česká republika směrnice Evropské unie, na které tolikrát nadáváme, s pomocí pro nás typické lidové tvořivosti ještě zpřísňuje. V důsledku toho se dostáváme do absurdní situace, kdy v případě stejné EU a stejné směrnice máme jiná pravidla u nás a v okolních státech.

Mezi rizika nebo překážky na nastoupené cestě ode dna patří i nedostatek kvalitních pracovních sil. České stavebnictví kvůli propadu mezi roky 2008 a 2013 ztratilo zhruba 60 tisíc pracovníků (ze 410 tisíc počet podle dostupných statistik klesl na 350 tisíc). To číslo je významné i proto, že v tomto období nedošlo k obnově, na trhu práce nepřibyl téměř nikdo nový. Stávající zaměstnanci zestárli o sedm, osm let. Jedním z našich současných cílů je proto vylepšit stav učňovského školství, o čemž průběžně jednáme se zástupci státu. Budoucnost oboru ale vidím velice dobře. Ten, kdo v poslední době zvolil povolání spojené se stavařinou, nebude litovat. Pokud nebudou působit nějaké nečekané a zásadní negativní globální vlivy, české stavebnictví poroste.

Čeští stavaři na zahraniční trhy příliš často nemíří. Slabá koruna na tom nic nezmění

Co se schopnosti českých stavařů uspět za hranicemi týče, vývoz se za posledních deset let pohybuje kolem 2,4-2,6 % z celkové výkonnosti. Nejde tedy sice o nijak výrazný faktor, na druhou stranu je ale dobré říci, že když už české firmy realizují zakázky za hranicemi, většinou dopadnou dobře. Ať už to byl vývoz technologických celků petrochemického průmyslu, nebo stavby občanské vybavenosti, dálnice či tunely, potvrdilo se, že je české stavebnictví plně konkurenceschopné. Nicméně jsou tu velké nadnárodní firmy, které mají většinou v zemích, o kterých se říká, že budou investičně zajímavé, své filiálky. Nebudou konkurovat samy sobě, a takzvané trhy zítřka proto většinou přenechávají právě těmto lokálním pobočkám.

Vývoz stavebních kapacit není pro malé a střední firmy úplně jednoduchou záležitostí. Mohou se například objevit nečekané byrokratické překážky. Nicméně zkušenosti například ze Společenství nezávislých států a Ruska jsou vesměs dobré. Poslední dobré zprávy pak máme ze Slovenska, Polska, Islandu a Norska. To potvrzuje, že jsme z hlediska konkurenceschopnosti na nejvyšší úrovni. Často se přitom v souvislosti s vývozem diskutuje o vlivu intervence České národní banky, tedy slabší koruny. Z pohledu Svazu podnikatelů ve stavebnictví je ale možné říci, že dopad intervence při dovozu ani vývozu nebyl až tak zásadní, krok ČNB pro české stavaře nic dramatického neznamenal.

reklama
reklama