Benzín, cigarety, alkohol: Výzvy českého systému spotřebních daní

| redakce

Systém spotřebního zdanění v České republice, který prostřednictvím zákonem nastavených sazeb uvaluje daňové břemeno na spotřebu minerálních olejů, tabáku, lihovin, piva a vína, čelí řadě výzev. Systém by totiž vyjma standardního fiskálního účelu, tedy toho, že generuje příjmy do státního rozpočtu, měl plnit také účel regulatorní, tedy omezovat spotřebu, s níž jsou spojené negativní společenské náklady.

Právě nesoulad mezi těmito dvěma účely je hlavní výzvou politiků v České republice. Upozorňuje na to studie "Zdanění spotřeby v České republice", kterou publikovalo Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) spolu s Institutem pro politiku a společnost (IPPS).

Systém spotřebního zdanění v České republice generuje necelých 10 % příjmů veřejných rozpočtů. V roce 2013 stát na spotřebních daních inkasoval 134,6 miliardy Kč (9,2 % příjmů). Největší podíl na výnosech spotřební daně generují minerální oleje, v nichž jsou nejvýznamnější složkou pohonné hmoty, a následně tabák. Tyto dvě skupiny dohromady zajišťují přes 90 % výnosů ze spotřebních daní.

"Zdanění pohonných hmot a tabáku politici vnímají jako stabilní příjmový polštář veřejných rozpočtů. Jelikož pohonné hmoty i tabák je ve spotřebě obtížné substituovat, bylo zde často uplatňováno rigidní pravidlo, že vyšší sazby přinesou více daně. Ne vždy to však platí," upozorňuje Pavel Fidler, výkonný ředitel Institutu pro politiku a společnost.

Je nasnadě, že se díky relativně vysoké daňové výnosnosti pozornost stáčí hlavně k pohonným hmotám a tabáku. U zdanění pohonných hmot, zejména nafty, se v důsledku kurzových změn a fiskálních opatření ostatních členských států Evropské unie Česká republika dostala z nelichotivých předních příček států s nejvyšší sazbou spotřební daně, přesto existuje prostor pro zefektivnění systému.

"Jedná se například o implementaci plovoucích sazeb spotřební daně, kdy by výsledné zdanění záviselo na vyhlášce ministerstva financí, nikoli na zdlouhavém legislativním procesu v parlamentu, který nedokáže pružně reagovat na tržní ani jiná rizika," vysvětluje Aleš Rod, ředitel Centra ekonomických a tržních analýz. "U zdanění tabáku se systém potýká s daňovou distorzí mezi jednotlivými tabákovými produkty, která hraje ve prospěch substitutů cigaret, jako je řezaný tabák, ale i v rámci cigaret samotných – dvě třetiny cigaret distribuovaných na českém trhu se pohybují pod úrovní minimální sazby spotřební daně, což je výzva z pohledu obou účelů, které spotřební daně mají plnit, tedy fiskální politiky i politiky boje proti závislostem."

Právě integrace politiky boje proti závislostním látkám, způsobujícím negativní společenské náklady, přímo souvisí se spotřebním zdaněním a fiskálním účelem daně. "Hned tři skupiny produktů lze z obecného pohledu závislostní politiky považovat za substituty – tvrdý alkohol, pivo a víno. Inkonzistence sazeb, existence několika sazeb aplikovaných na jednu komoditu, nebo dokonce výjimky s nulovým zdaněním spotřeby, jako u tichých vín, způsobují četné neefektivity," říká Aleš Rod. Za neefektivity je možné považovat nejen nenaplnění potenciálu daňového výběru, ale i společenské náklady na boj se závislostmi, které vznikají ve zdravotnictví a v orgánech státní správy bojujících proti černému trhu.

Je důležité, aby se v systému spotřebních daní v České republice regulace zaměřovala nejen na efekty změn sazeb v rámci zdanění konkrétních komodit, ale i efekty, které může tato regulace mít na fiskální a regulatorní účel zdanění spotřeby. "Proto ve své studii identifikujeme tři největší výzvy v každé z pěti největších základních skupin zdanění spotřeby a věříme, že přispěje k hlubší debatě o nastavení systému a jeho zefektivnění," zakončuje Pavel Fidler.

reklama
reklama