Když Číňané skupují Evropu

| redakce

Pro evropské podniky mají čínští investoři značné kouzlo. Číňané mají navíc v investování stále větší ambice. V posledních týdnech například projevili zájem o areál 18 budov na berlínském Potsdamer Platz, zlákal je pak třeba italský výrobce pneumatik Pirelli. A Evropané jsou spokojení, z nějakého ne zcela pochopitelného důvodu totiž čínské investory (včetně těch státních) nepovažují za takové nebezpečí jako Rusy.

Do roku 2011 byla Čína spíše příjemcem evropských investic. Pak se ale rozjela dluhová krize, která srazila ceny aktiv. Mnohé vlády v urputné snaze privatizovat přestaly být při výběru investorů tak náročné jako do té doby. Číňané tak ve Švédsku převzali kontrolu nad Volvem i značný podíl v další automobilce Peugeot Citroën (a rovnou i v módním domě Sonia Rykiel) ve Francii. V Řecku získali přístav Pireus, ve Velké Británii řetězec restaurací Pizza Express a výrobce oblečení Aquascutum. Čínské investice začaly exponenciálně růst.

Čínské investice v EU

Loni (když byly uzavřeny dohody s Peugeotem a Pizza Express) dosáhly čínské fúze a akvizice v Evropě na nový rekord. Přestože Číňané investice rozšiřovali i za oceánem ve Spojených státech, Evropané podle všeho vítali "rudého draka" o něco vřeleji. To dokazuje následující graf celkové hodnoty investic (v milionech USD).

Čínské investice ve světě (v mil. USD)

Čína zaujímá asi jen procento evropských přímých zahraničních investic. To je málo na to, aby to byl důvod k obavám. Nezahrnuje to však lokální boom soukromých čínských investic, jako jsou ty do portugalských či lotyšských nemovitostí. Evropa je relativně levná a otevřená a má to, co Číňané chtějí - technologie a zavedené značky.

Ano, většina čínských investorů dává své peníze v Evropě do zavedených firem, nikoli do ještě neexistujících projektů. Na investicích soukromých firem do evropských podniků samozřejmě není nic špatného, je to v současnosti naopak zcela běžné. Když ale tradiční evropské značky padnou do rukou čínských státních kolosů, stává se z toho i geopolitické téma - čínská vláda tím může posilovat svůj vliv na starém kontinentu. "Zatím se zdá, že jsou čínské investice jako peníze padající přímo z nebe, to se ale může změnit v trojského koně zanášejícího čínskou politiku a hodnoty přímo do srdce Evropy," upozornila loni Sophie Meunierová z Princetonské univerzity.

Mezitím se od evropských investorů v Číně požaduje zřízení joint ventures s čínskými partnery a řada omezení a pravidel pro ně platí také v dalších oblastech. Evropa se snaží na asijském kontinentu vyjednávat větší otevřenost, stále je zde ale v nevýhodě.

A není to jen "když já, tak ty taky". Obchod s Čínou zákonitě znamená rovněž podporu čínského režimu, se kterým Evropa zrovna nekamarádí. Není to o nic lepší přístup než otevření evropského trhu ruským státním energetickým gigantům, jako jsou Rosněfť a Gazprom. Ty by na Západě docela určitě rády skoupily vše, co by mohly, jen kdyby tím posílily vyjednávací pozici Kremlu vůči EU.

Zdroj: Bloomberg

reklama
reklama