Konec krize v Evropě? Na radost je brzy!

| redakce

Data z eurozóny jsou sice v posledních týdnech lepší než očekávání analytiků, dlouhodobější optika ale ukazuje, že je hospodářství stále mimořádně slabé. Rostou obavy, že se ekonomický vývoj v Evropě stále více podobá tomu v Japonsku, píše britský ekonom, šéf Capital Economics a sloupkař Daily Telegraph Roger Bootle.

Pokud se podíváme na trh s dluhopisy zemí eurozóny, řekneme si možná, že se evropská ekonomika nemá čeho bát. Problém je v tom, že trhy byly v podobném režimu bezstarostnosti i těsně před tím, než vypukla pro eurozónu téměř existenční krize v roce 2012.

Finanční trhy jsou spolehlivé v posuzování a oceňování událostí či okolností, které jsou konkrétní a bezprostřední, ve světle těch nejistých a v čase vzdálenějších ale tuto funkci ztrácejí. Jejich typickou reakcí na prohlubování nejistoty je optimismus a přehlížení faktů.

Ekonomická katastrofa

Pokud porovnáme výkonnost v různých zemích od začátku roku 2008 do konce roku 2014, při zahrnutí období krize, recese a následného oživení začíná být ekonomická katastrofa eurozóny zřetelná. Od začátku roku 2008 do třetího kvartálu 2014 vzrostla americká ekonomika o 8,4 %. Ekonomika eurozóny naproti tomu klesla o 2,2 %. Německu se podařilo dosáhnout růstu o 3 %, poloviční tempo růstu vykázala Francie. Španělsko, Portugalsko, Itálie a Řecko ztratily 6,4 %, respektive 7,3 %, 9,5 % a 26 %.

Katastrofický vývoj řeckého HDP odpovídá zhruba poklesu, který zažily Spojené státy a Německo v 30. letech. Zajímavá jsou čísla pro ostatní kontinentální státy mimo EU. Za stejné období Norsko a Švýcarsko ekonomicky expandovaly o 6 %, respektive 8 %.

Rozsah evropské krize vykresluje srovnání s Čínou. Během sledovaného období necelých 7 let narostl HDP Číny o 70 %. Není to ale jen Čína, která je svým růstem světovým unikátem. Indický HDP vzrostl o 32 %. Je tedy cosi shnilého v (ne)státě evropském.

Kontrast mezi Německem a Francií

Po většinu doby fungování eurozóny se ekonomice Německa vcelku dařilo. Působilo to tak i v roce 2014, kdy jeho HDP rostl zhruba o 1,5 % (nad průměrem eurozóny, ale pomalu na celosvětové poměry).

Zajímavá je vedle toho situace Francie. V prvních letech fungování eurozóny její ekonomika podávala výkon srovnatelný s Německem. Ať už jste se podívali na jakýkoli ukazatel (růst, nezaměstnanost, inflaci nebo veřejné finance), dostali jste podobný obrázek. Německo hospodařilo sice s větším přebytkem běžného účtu, ale Francie také zůstávala přebytková. Od roku 2006 se ale situace začala měnit a relativní výkon Francie ve všech směrech klesal.

Má to dva fundamentální důvody. Zaprvé, reformy Hartz cílené na pracovní trh v Německu v letech 2003 až 2005 umožnily pokles míry nezaměstnanosti. Francie naproti tomu žádné takové reformy neprovedla. Zadruhé, německým firmám se neobvykle dařilo udržet nízké náklady a zvyšovat konkurenceschopnost.

Jak se výkonnost francouzské ekonomiky odchylovala od jejího velkého souseda, začala se stále více podobat spíše periferním ekonomikám než Německu a jádru eurozóny.

Problém periferií

Jedna periferní země se ze srovnání vymyká - Irsko. Jeho ekonomika začala nedávno opravdu oživovat. Stále má ale velké problémy, zejména ve veřejných financích a bankovním sektoru. Jako malá a otevřená ekonomika mohlo těžit ze zlepšení konkurenceschopnosti díky domácí deflaci, která zahrnovala obrovské škrty v platech ve veřejném sektoru. V roce 2014 vzrostl irský export o více než 12 %.

Vývoj ve čtyřech dalších periferních ekonomikách byl naoko rozdílný. Ve Španělsku, Portugalsku a Řecku došlo podle některých ukazatelů k celkem rychlému zlepšení konkurenceschopnosti, opět díky domácí deflaci zahrnující škrty ve mzdách. Ve skutečnosti ale situace tak růžová nebyla.

  • 1
  • 2
reklama
reklama