Proč Německu nevoní evropské kvantitativní uvolňování?

| redakce

Němci mají s inflací špatné zkušenosti. Roger Bootle z Daily Telegraph vysvětluje důvody pro německý vyhraněný názor na kvantitativní uvolňování v eurozóně.

Německý postoj je důležitý pro stanovování politiky ECB. Německo sice nemá formálně právo veta, ale jen jeden hlas, nicméně je podporováno severskými spojenci.

Kdyby chtěl Mario Draghi prosadit více kvantitativního uvolňování (QE) i přes německý odpor, byly by důsledky vážné. Jens Weidmann, šéf Bundesbank, by pravděpodobně rezignoval, stejně jako jeho předchůdce. Tato kauza by destabilizovala trhy a otřásla důvěrou ve stabilitu eura.

ECB potřebuje silné zapojení Německa ve finančních programech na podporu problémových zemí jihu unie. Participace Bundesbank v nich je pod drobnohledem německého ústavního soudu. Další rezignace prezidenta Bundesbank už by byla na hraně.

Největším rizikem pro Draghiho tkví v tom, že by Německo pod tlakem stále silnějších euroskeptických stran opustilo eurozónu. Skončil by pak s ECB jako loďka vypuštěná na moře bez jediného vesla a plachty. Proto Draghi musí směrem ke svému cíli postupovat pozvolna a šibalsky a doufat, že Německo "zaspí".

Monetární teorie a politická realita

QE ve velkém formátu aplikovaly Fed i Bank of England. Má se za to, že bylo celkem úspěšné. Zapůsobilo jako stimul ekonomického oživení, aniž by nastartovalo nežádoucí inflační očekávání. Proč je tedy Bundesbank proti jeho používání v eurozóně?

Odlišný názor Bundesbank vychází z kritiky samotné podstaty projektu evropské integrace. Bundesbank vadí riziko přehnaného utrácení, jež by bylo vládám umožněno financováním natištěnými penězi. Němci mají hyperinflaci stále v paměti, prošli si jí v roce 1923 a znovu na začátku druhé světové války.

V dalších zemích, kde bylo QE využito, tedy v USA, Spojeném království a Japonsku, takový problém nemají. Dluhy těchto zemí byly emitovány jejich vlastními vládami, ne jejich nezodpovědnými sousedy.

Němci se obávají, že by se v Evropě kvůli QE mohly podobně "utrhnout ze řetězu" vlády Itálie, Španělska, Portugalska, Řecka a Francie, a účty by pak byly vystaveny německým daňovým poplatníkům. Německá neochota vychází z absence fiskální a politické unie. Euro je v současnosti pouze polovičatý projekt.

Obavy z inflace

Rozpoutání inflace je podle některých ekonomů dříve nebo později nevyhnutelné, protože se ohromné množství peněz, které centrální banka natiskla, jednoho dne "aktivuje". Teorie nebyla nikdy prokázána. Odpůrci totiž tvrdí, že jak byly peníze jednou vytvořeny, mohou být také v budoucnu zlikvidovány. Dluhopisy nakoupené centrální bankou lze buď opět prodat, nebo je nechat maturovat (vláda pak pro refinancování dluhu emituje nové dluhopisy soukromému sektoru, čímž nahradí ty stávající).

Alternativou může být zmrazení depozit komerčních bank, aby nemohly využít přebytečnou hotovost na úvěrování. Technicky je problém v tom, že by centrální banky musely být schopny zachytit vznik inflačních tlaků včas a prosadit ve správný okamžik adekvátní politiku, aby se inflace v ekonomice nezačala šířit. Je to téměř neproveditelný úkol, nicméně takových má centrální banka celou řadu.

  • 1
  • 2
reklama
reklama