Státní dluhy nelze splatit: Kontrastní pohledy nejen na černou eurolabuť jménem Řecko

| Roman Chlupatý

Zatímco ekonomická alternativa řecké vládě tleská, střední proud jí nemůže přijít na jméno. Obě strany se ale shodnou na tom, že dohoda s ostrostřelci z Atén nebude jednoduchá. Potvrdil to i duel, který proběhl v rámci pořadu Alter Eko vysílaného na Rádiu ZET. V něm proti sobě stanuly hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská a ekonomka Ilona Švihlíková. Jejich rohování se týkalo zejména řeckého dluhu.

Helena Horská: Evropské instituce a státy požadují po Řecku úspory a citelné reformy. Pokud je vláda v Aténách odmítne, neposkytnou zemi další finanční pomoc. Řecká vláda se navzdory tomu požadavkům zahraničních věřitelů brání. Jaké řešení byste navrhovala vy?

Ilona Švihlíková: V první řadě bych cílila na to, aby byl v Řecku obnoven ekonomický růst. Není možné očekávat, že ekonomika, která se propadala šest let a zmenšila se o čtvrtinu, bude schopna splácet dluh, obzvlášť když duh vůči HDP stále roste. Co s tím? Objevil se například zajímavý návrh, aby splácení dluhu bylo navázáno na růst. To mi připadá jako docela dobrá podmínka, která zainteresuje věřitele na tom, aby danou zemi neudusali. Další návrhy, se kterými přišel řecký ministr financí Varufakis, cílily na to, co bylo dlouho podceňováno, tedy především na příjmovou stranu rozpočtu. Dosud se vše orientovalo na škrty, ale k lepší ekonomice se těžko proškrtáme. Zanedbávalo se i to, že v Řecku, kulantně řečeno, není úplně dobrý výběr daní, že tam jsou různé oligarchické struktury, které využívají mezer v daňových zákonech a tak dále. Jinými slovy, v případě Řecka se určitě dají najít zdroje příjmů, které minulým vládám proklouzávaly mezi prsty.

Helena Horská: V tom se v podstatě shodujete s evropskými institucemi. V únoru, kdy byla sepsána jedna z dohod, které pomohly Řecku překonat potíže s nedostatkem hotovosti, se mluvilo právě o tom, že by se Řecko mělo soustředit na příjmovou stranu. Všichni víme, že má země problém s vybíráním daní a s oligarchickými skupinami a že pořádně začalo dělat reformy až v roce 2012. Tehdy se ale rozhodlo jít nejméně vhodnou cestou, tedy velkých škrtů. Navíc se ukázalo, že vláda často neplatila firmám a způsobovala jejich druhotnou platební neschopnost. Problém tak možná není v evropských institucích, ale v tom, že si Řekové sami komplikují život neschopností připravit správnou odpověď na krizi. Myslíte si, že by Řecko skutečně mělo dále žádat po evropských institucích odložení nebo zrušení části závazků, nebo že by za určitých okolností bylo schopno své dluhy splatit?

Ilona Švihlíková: V první řadě je potřeba se na řecký dluh dívat realisticky. Jde o to, zda po Řecku nadále požadovat, aby dodržovalo to, co bylo dohodnuto, navzdory tomu, že to jeho ekonomika nezvládá, nebo zda nebyl už dávno lepší default. Podle mě totiž představa, že Řecku půjčím, tedy že půjčím ekonomice, která je strukturálně velmi slabá, je na periferii Evropy, kde 80 % území pokrývají hory, a moc se tam toho tedy vzít nedá...

Helena Horská: ... kromě turistického ruchu...

Ilona Švihlíková: … Ano, ale nejsou to zase Seychely, je to větší ekonomika. Snažím se říci, že poskytnutí takové půjčky nezavazuje jen přijímající zemi, ale také toho, kdo půjčku poskytl. V tomto smyslu podle mě odpovědnost eurozóny existuje. Nedovedu si představit podmínky, za nichž by bylo Řecko schopné ze sebe stávající závazek setřást. Navíc nemám pocit, že by default byl nějaké katastrofické řešení.

Helena Horská: Default by ale znamenal odchod Řecka z eurozóny.

Ilona Švihlíková: Tím si nejsem tak úplně jistá. Nějaká restrukturalizace dluhu a zavedení některých opatření, o kterých mluvil Varufakis, tedy například dluhopisy vázané na růst, posun splatnosti a podobně, by nemusely znamenat odchod země z eurozóny. I když tato varianta je samozřejmě stále ve hře.

Helena Horská: K částečnému defaultu již došlo, státy i soukromí investoři odepsali část řeckého dluhu. Řecko ale stále dluží přes 300 miliard eur. Otázka je, co s tímto dluhem bude dále. Říkáte, že z něj Řecko vyroste. Bude tomu tak skutečně, pokud ho evropská politika přestane tlačit k úsporným opatřením?

Ilona Švihlíková: Podle mě se situace může zlepšit, rozhodně si ale nemyslím, že je tento dluh možné splatit. V tom bych asi byla trochu cynik.

Helena Horská: Úrokové náklady u řeckého dluhu jsou nyní (30. března) nižší než úrokové náklady u italského a portugalského dluhu. Bylo by tedy možné diskutovat o tom, zda je splatitelný italský nebo portugalský dluh.

Ilona Švihlíková: Upřímně řečeno, podle mě většina dluhů států není splatitelná. Třeba Japonsko – ačkoli to je možná trochu extrém – již dlouho tiše monetizuje svůj dluh. Neříkám, že to všichni budou řešit tímto způsobem, jen poukazuji na to, že je tento problém globální. V případě Řecka je potíž v tom, že není měnový suverén a v rámci eurozóny je v dost slabé pozici. Kdyby to byla země s vlastní měnou, nebyla by její situace zdaleka tak obtížná, protože by dávno použila devalvaci měny. Sice by to nebyl žádný zázrak, ale bylo by to lepší než interní devalvace. Opakuji ale, že se to netýká jen Řecka, ten problém je širší. Jeho podstata tkví v tom, že je eurozóna svou ekonomickou podstatou pro řadu zemí, které se nenacházejí v německé orbitě a které nemají robustní strukturální základnu, prostě nepřijatelná.

reklama
reklama