Jak bojovat s daňovými úniky v Evropské unii?

| Jan Jedlička

18. března předložila Evropská komise balíček daňové transparentnosti. Hlavním cílem předložených návrhů je opět propojit daně s reálnou ekonomikou v místě, kde zisky vznikají, a zamezit tak nekalým daňovým praktikám.

V době, kdy mnohé členské státy EU potřebují využívat své rozpočtové prostředky pro stimulaci růstu a investic, jsou daňové úniky zásadním problémem. Nejenže národní rozpočty přicházejí o cenné zdroje, dochází i k podkopávání morálních zásad a k nerovné konkurenci mezi těmi podniky, jež daně platí, a těmi, jež se jim vyhýbají složitou daňovou optimalizací do zahraničí.

Sledovat komplexní finanční přesuny mezi dceřinými společnostmi napříč zeměmi EU a následně mimo EU do daňových rájů je pro jednotlivé daňové úřady zemí EU téměř nemožné. Současná evropská legislativa navíc nedisponuje dostatečnými prostředky, jak daňovým únikům účinně zabránit. I proto Evropská komise 18. března předložila balíček daňové transparentnosti. Hlavním cílem předložených legislativních návrhů je opět propojit daně s reálnou ekonomikou v místě, kde zisky vznikají, a tím zamezit nekalým daňovým praktikám.

Klíčovým opatřením je zavedení povinné automatické výměny informací mezi členskými státy, pokud jde o jejich daňová rozhodnutí s přeshraničním dopadem. Členské státy tak budou mít k dispozici informace, které jim umožní zaměřit se na ty společnosti, které se snaží vyhýbat poctivému placení svého dílu daní.

Daňové rozhodnutí lze definovat jako zdanění specifické situace nebo případu, ve kterém se nachází jeden konkrétní podnik nebo jedna konkrétní osoba. Jde o legální postup, který nabízí každému daňovému poplatníkovi právní jistotu a transparentnost o tom, jak bude jeho daň v souladu s platnými normami vypočtena. Daňová rozhodnutí proto nejsou sama o sobě problémem, mnoho států je běžně používá.

Problém nastává až tehdy, když daňová rozhodnutí vytvářejí preferenční systém pro vybrané podniky a podporují agresivní praktiky daňového plánování s cílem daním se vyhnout. Například nízká daň pro právnickou osobu v jednom státě může vést firmy k tomu, že si v jeho jurisdikci formálně zřídí administrativní centrum, ačkoli samotná hospodářská činnost, zisky i daňová povinnost vznikají v jiném státě.

Podle současné legislativy je výměna informací o daňových rozhodnutích prakticky dobrovolná a je pouze na členském státě, zda svá daňová rozhodnutí považuje za relevantní pro ostatní státy. Z prvních souhrnných statistik za rok 2014 vyplývá, že jen velmi málo daňových rozhodnutí je mezi státy EU skutečně sdíleno. Evropská komise proto očekává, že zavedení povinné výměny informací o všech daňových rozhodnutích, která mají přeshraniční dopad, významně zamezí nekalým daňovým praktikám.

Podle návrhu budou členské státy muset každé tři měsíce posílat zabezpečeným emailovým systémem několik konkrétních údajů ke všem relevantním daňovým rozhodnutím za dané období. Mezi těmito údaji jsou například jméno daňového plátce, krátký popis daňového rozhodnutí, země EU, na něž bude mít rozhodnutí dopad, a další. Přijetí informací musí být do sedmi dnů potvrzeno. A ty členské státy, které mají obavy z dopadů notifikovaného daňového rozhodnutí, si mohou vyžádat další doplňující údaje.

Zásadní změnu by mělo přinést zavedení společné a jednotné definice daňového rozhodnutí. Ta pomůže předcházet různým interpretacím a neospravedlněným výjimkám. Rovněž administrativní zátěž by neměla být velká, neboť navržený systém sdílení informací o daňových rozhodnutích bude stavět na již existujícím systému pro výměnu informací o danění bankovních úspor a daně z přidané hodnoty. Většina států má již dnes navíc elektronickou evidenci daňových rozhodnutí.

O návrhu předloženém v březnu budou nyní rozhodovat Evropský parlament a členské státy EU. Komise doufá, že k přijetí balíčku dojde do konce roku 2015, aby mohl vstoupit v platnost 1. ledna 2016. Dalším mezníkem bude akční plán pro zdanění právnických osob, který bude předložen do začátku léta 2015. Ten se zaměří na opatření, která by zajistila spravedlivější a účinnější zdanění podniků v rámci jednotného trhu, včetně společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob.

Daňová transparentnost je prioritou Evropské komise již více než deset let. Poprvé zavedla automatickou výměnu informací směrnice o zdanění příjmů z úspor v roce 2005. Poté následovala řada opatření včetně série vyšetřování daňových rozhodnutí v roce 2013. Tato vyšetřování momentálně probíhají v Belgii, Nizozemsku, Irsku a Lucembursku.

Kroky EU směrem k větší daňové transparentnosti by neměly smysl, pokud by EU současně neprosazovala stejné principy na globální úrovni. I proto předložil předseda EK Jean-Claude Juncker v říjnu 2014 v Brisbane na summitu G20 několik konkrétních doporučení směřujících k větší výměně daňových informací mezi největšími světovými ekonomikami.

reklama
reklama