Mohamed El-Erian: Rok po odchodu z PIMCO stíhá normální život a čeká na sputnikovský moment pro ekonomiku. Sám drží hotovost, ceny akcií i dluhopisů jsou podle něj mimo fundamenty

| redakce

Kdysi jedna z dvou vůdčích postav společnosti PIMCO Mohamed El-Erian je dnes hlavním ekonomickým poradcem Allianz a šéfem týmu poradců amerického prezidenta Baracka Obamy pro globální rozvoj. Co nyní čeká od ekonomiky, jak se změnil jeho život po odchodu z PIMCO a o čem bude jeho příští kniha?

El-Erian pracoval v PIMCO řadu let a stal se jedním z nejuznávanějších odborníků na dluhopisy. Jeho názory na americkou i světovou ekonomiku jsou často zprostředkovávány velkými finančními médii, vedle sloupků pro Bloomberg a Financial Times se s nimi lze setkat i ve vysílání televizí (ještě za jeho dob v PIMCO se dokonce mluvilo o "kravatovém indikátoru", kdy El-Erianova volba barvy módního doplňku měla korelovat s příznivostí zpráv z americké ekonomiky).

Sám Mohamed říká, že se jeho život po odchodu z PIMCO zklidnil. "Dcera mi kdysi dala seznam věcí, které jsem v jejím životě promeškal kvůli práci, třeba první školní den nebo prví fotbalový zápas," říká. "Dnes ji denně dělám snídani a vozím na odpolední koníčky."

Čas tráví i psaním své nové knihy s pracovním názvem, který by byl srozumitelný i většině ekonomicky zběhlých českých čtenářů: The Only Game in Town: The Rise and Possible Fall of Modern Central Banking and What it Means For You. Jeho první kniha When Markets Collide z roku 2008 byla bestseller.

Co si myslíte o velkém tématu současnosti, jímž je ekonomická nerovnost?

Nerovnost příjmů narostla natolik, že to ohrožuje celkovou spotřebu. Bohatí mají totiž mnohem menší sklon k utrácení, ale v podstatě celý růst příjmů v USA v uplynulých sedmi letech připadl na nejbohatší vrstvy populace. Určitá nerovnost je pro ekonomiku příznivá, protože motivuje. Nerovnost, která přeroste v nespravedlivý přístup k příležitostem, je ale škodlivá. Vláda (a nejen v USA) by proto měla více zdanit bohatství a pomáhat odvětvím ekonomiky, která jsou v tématu nerovnosti zásadní, jako jsou vzdělávání a zdravotní péče.

O jaké daně by mělo jít?

V systému zdanění je řada mezer, které bohatí mohou využívat. Zdanil bych více private equity, vyšší by měla být i dědická daň. Nezvyšoval bych ale sazbu daně z příjmu u bohatých, to nefunguje. Bohatí ale musejí pochopit, že se nevyplácí rozevírat pomyslné příjmové nůžky. Nezačínal bych ani tím, zda zvýšit daň z kapitálových zisků (na konci 70. let 39,9 %, aktuálně 15 % - pozn. red.), i když to nevylučuji; začal bych tím, že potřebujeme investice do budoucnosti mladých lidí.

Jsou podle vás například platy vrcholných manažerů příliš vysoké?

Akcionáře by mělo více zajímat, jako jsou rozdělovány vydělané peníze. Je správné, když jsou adekvátně odměňování Jobsové naší doby, ale systém, kde "vítěz bere vše", dospěl do extrému.

Podle Bloombergu společnost PIMCO za rok 2013 rozdělila 60 svým manažerům na bonusech 1,5 miliardy USD, vy jste měl dostat 230 milionů. To už byl ten extrém?

K tomu se nebudu vyjadřovat (El-Erian nepochybně před koncem svého působení v PIMCO podepsal dohodu o mlčenlivosti - pozn. red.).

Píšete knihu o centrálních bankách. Proč?

Žijeme v době, kdy právě centrální banky mají dominantní vliv a trhy. Nemají ovšem nástroje vhodné k tomu, co je nutné udělat s globální ekonomikou. Hledají se nové, svěží růstové modely. Západ si před 10 lety oblíbil nesprávné modely založené na finančním sektoru a zadlužení jako cestě ke prosperitě. Lidé si kupovali domy, na které neměli, a vlády zaváděly programy, na které neuměly vydělat. A regulace vyloženě zaspala.

Je těžké nyní přijít na růstový mechanismus, protože politický systém nezafungoval, jak měl. Některé na první pohled samozřejmé věci, jako že se třeba bude při rekordně nízkých úrocích také rekordně obnovovat a rozvíjet infrastruktura, se nedějí. V USA se čeká také na reformu zdanění firem, trh práce v Evropě potřebuje významné změny. Politici a firmy buď přijmou svůj díl zodpovědnosti za další prosperitu, nebo zkrátka musíme počítat s pokračujícím slabým hospodářským růstem a finanční nestabilitou.

Co s tím?

Potřebujeme sputnikovský moment. Když v roce 1957 Sovětský svaz úspěšně vypustil první družici Sputnik, USA se ocitly ve skluzu, což ale zemi sjednotilo. Vznikla společná vize. Zoufale nyní čekáme na nový Sputnik. Třeba politici by mohli konečně pochopit, jak moc plýtváme potenciálem mladých lidí.

Radíte prezidentu Obamovi. Obdivujete ho? Kdysi jste řekl, že jeho ekonomické návrhy nemají naději na schválení.

Uznávám ho, protože své výroky opírá o data. Jeho vize mají ale velký problém projít Kongresem. Ten totiž v posledních letech funguje v podstatě na třech slovech - nebude, nemůže, nemělo by se. Akce nikde.

El-Erian ke stejnému tématu na CNBC:

Pojďme raději k investicím. Do čeho investujete vy sám?

Většinu peněz mám nyní v hotovosti. Není to samozřejmě ideální, protože inflace postupně polyká hodnotu těchto prostředků. Myslím si ale, že centrální banky vyhnaly ceny většiny aktiv nepřiměřeně vysoko, a proto není ideální čas pro vstup na trh.

Jsou tedy trhy, třeba ten s akciemi nebo s dluhopisy, v bublině?

Ceny se vzdálily fundamentům, protože centrální banky ve snaze pomoci ekonomice, zaměstnanosti a inflaci drží sazby nízko a své bilance využívají k nákupům aktiv. Ti, kdo své možné úspory na penzi mají v investicích, pak mají pocit většího bohatství, takže spíše utrácejí. Alespoň takový je záměr.

El-Erian byl v úterý hostem ve vysílání CNBC. V podstatě zopakoval a dovysvětlil, proč nyní drží peníze v hotovosti.

Zdroj: Orange County Register

reklama
reklama