Mojmír Hampl (ČNB): Vývoj mezd může být černým Petrem, ale i trumfem české ekonomiky

| Roman Chlupatý

Centrální banky mají nekonečné množství munice. Kurzový závazek, který ta domácí v roce 2013 zvolila, se osvědčil, a není proto potřeba uvažovat o změně, i kdyby si ekonomika vyžádala další podporu. V pořadu Alter eko na Rádiu ZET o tom mluvil viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. Co dalšího prozradil nedlouho před dalším měnově-politickým jednáním bankovní rady ČNB, které se koná již tento čtvrtek? Na závěr textu připojujeme i aktuální poznámku k postojům ČNB, jejímž autorem je hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.

O kritice centrálních bank: Trefují se i do těch největších, v Česku se o tom moc nemluví

Podle mě je kritika ostatních centrálních bank slyšet. My to tolik nevnímáme, ale centrální banky ve světě po roce 2008 byly a jsou extrémně kritizované a centrální bankéři se stali hojně ostřelovaným živočišným druhem. V souvislosti s ECB bych připomněl nedávnou velkou demonstraci před jejím novým sídlem, Mario Draghi pak zažil něco, co centrální bankéři normálně nezažívají, totiž že na něj jedna protestující hodila konfety. Navíc je ECB kritizována i za to, co dělá v oblasti měnové politiky. Nedávno jsem například ve slovenském týdeníku Týždeň četl krásný článek, v němž ekonom slovenského INESS kritizuje banku za to, že mu znehodnotila úspory v dolarech o 30 %. I ve Spojených státech je debata o roli centrální banky velice ostrá, o Británii platí totéž. Jde tedy o globální fenomén.

O (ne)důvěře v domácí ekonomiku: Není překvapení, že jsou domácnosti optimističtější

Důvěra podnikatelského sektoru se po roce 2013 posunula výrazně výše, je to patrné z mnoha indikátorů. Je to cítit i z toho, jak podniky nakládají s penězi. Začaly ve větší míře investovat, což znamená, že věří v lepší budoucnost. A tento indikátor pravdy, tyto skutečně utracené peníze, nenaznačuje, že by firmy byly skeptické, nebo že by dokonce skepse narůstala. Naopak, zdá se mi, že růst investic spíše potvrzuje to, že podnikatelský sektor očekává relativně dobré časy. Takže bych se nenechal vyvést z konceptu jedním konkrétním číslem.

To, že domácnosti mají poměrně pozitivní očekávání, mě nepřekvapuje. Není to v rozporu s tím, co jsme si v roce 2013 mysleli. Věřili jsme, že tím, co uděláme, pomůžeme spotřebitelskému sentimentu, poptávce a výdajům domácností. S odstupem roku a půl nakonec spotřebitelé vidí, že tehdejší katastrofické scénáře toho, jak všechno zdraží, se nenaplnily. Spotřebitelé zažívají nejnižší inflaci za posledních deset let. Po dlouhé době také začaly růst mzdy. K pesimismu zkrátka není důvod.


Bankovní rada ČNB nechá na svém čtvrtečním zasedání závazek udržovat korunu nad hranicí 27 korun za euro beze změny, sazby nechá na nulové úrovni. Vyplývá to z odhadů analytiků oslovených ČTK. Ekonomové ani neočekávají, že by centrální banka přistoupila k využití dalších alternativních nástrojů měnové politiky, jako jsou například záporné úrokové sazby. Nečekají ani výraznější změny v nové makroekonomické prognóze, kterou ČNB představí.


O růstu mezd: Výplatní pásky brzy ukáží, zda oživení není jen fata morgána

Vývoj mezd je největším potenciálním rizikem, které číhá na naši ekonomiku. Mzdy sice začaly růst, ale zdaleka nejde o takové míry růstu nominálních mezd, na jaké jsme byli zvyklí. Letošní a příští rok tedy budou obdobím pravdy. Ukáží, do jaké míry jsou deflační očekávání – která se promítala i do toho, že lidé přestali očekávat růst mezd – zahrnuta do celé ekonomiky. To by totiž například mohlo znamenat, že dlouhodobě ovlivňují vyjednávání o platech a nominální mzdy. Kdyby platilo, že si domácnosti "zvykly" na mnohem nižší růst mezd, a kdyby se tento pomalejší růst mezd stal u nás standardem, byl by tento nový normál měnově-politicky i makroekonomicky nepříznivý a nevhodný. Nominální mzdy proto považuji za jeden z klíčových ukazatelů, které napoví, do jaké míry se ekonomika skutečně odlepila ode dna a udržitelně roste, a do jaké míry je to jen přechodný jev nebo zdání.

O nekonvenčních opatřeních: Banka nikdy nevystřílí munici, ta současná se zdá být vhodná

Zapomíná se na to, že měnová politika nikdy nevyčerpá své nástroje, její arzenál je v zásadě nevyčerpatelný. Může to končit extrémem, kterému říkáme shazování peněz z vrtulníku, tedy rozdáváním peněz občanům. To ale beru jako nadsázku, jde o velice extrémní nástroj. Co se ale nekonvenčních nástrojů týče, nejsou podle mě nyní tématem pro českou ekonomiku. Když ČNB vstupovala do režimu kurzového závazku, musela zvážit všechny alternativy, a podle mě se tehdy rozhodla správně. Tou nejméně nekonvenční cestou v podmínkách malé otevřené ekonomiky je právě použití kurzu. Upřímně řečeno, nyní nemám žádné nutkání přemýšlet o dalších nástrojích, když používáme takový, který zafungoval relativně dobře.

Kdyby se ekonomice nedařilo a na straně poptávky by se hromadily deflační tlaky (poptávka by byla utlumena a investiční poptávka také), to první, k čemu by se dle mého osobního názoru banka uchýlila, by opět bylo použití kurzového nástroje, který se osvědčil, který funguje a centrální banka s ním operuje. Po posledním zasedání se zvýšila pravděpodobnost, že tento názor bude opět použit. Pro mě osobně je mnohem konvenčnější použít něco, co již máme, než zkoušet alternativy, které jsme dosud nepoužili.


Poznámka Davida Navrátila, hlavního ekonoma České spořitelny, k uplynulému týdnu "v ČNB"

Viceguvernér ČNB Vladimír Tomšík ve své prezentaci uvedl, že koruna po opuštění kurzového závazku neposílí, protože "není vystavena silnému přílivu kapitálu a platební bilance nevytváří tlaky na posílení měny". ČNB ale asi zapomíná na něco, čemu se říká konvergence. Pokud HDP ČR poroste rychleji než HDP eurozóny (což čekáme my i ČNB), tak tento rychlejší růst bude zvyšovat srovnatelnou cenovou hladinu (jde v podstatě o reálné posilování měny). A tato srovnatelná cenová hladina může být zvyšována buď vyšší inflací u nás, nebo posilováním nominálního kurzu koruny, nebo kombinací obojího.

ČNB jistě ví, že ke zvyšování srovnatelné cenové hladiny u nás v minulosti docházelo především skrze posilování koruny. Takže pokud chce mít banka jistotu, že tlak na posilování naší měny bude malý, musí s korunou něco dělat. A jsme zpátky u myšlenky, kterou razíme již několik měsíců: Pokud chce ČNB skončit s kurzovým závazkem a chce minimalizovat riziko posílení koruny, potřebuje korunu oslabit, aby si vytvořila inflační polštář, který by tlumil zmíněné zvyšování srovnatelné cenové hladiny. Do toho se ale ČNB příliš nehrne, a tak bude ještě několik let mluvit o takzvaném exitu. Případně jej provede, načež si po posílení koruny bude muset opět vyhrnout rukávy a začít intervenovat.

reklama
reklama