Byrokracie a kapitalismus: Větší přátelé, než jsme doufali

| redakce

V Česku procházejícím permanentní reformou a permanentní liberalizací se obvykle nepochybuje o tom, že kapitalismus a byrokracie jsou v nesmiřitelné opozici. Tržní soutěž by přece měla vyhubit vše strnulé, nepohodlné, o cenný čas zbytečně okrádající. "Buzerace" je přece pozůstatek po "minulém režimu". Americký antropolog a anarchista David Graeber, kterého znáte díky knize "Debt" a populárnímu článku "Práce na hovno", ve své nové knize "The Utopia of Rules: On Technology, Stupidity, and the Secret Joys of Bureaucracy" ovšem tvrdí, že žádná opozice kapitalismu a byrokracie neexistuje. Naopak, jsou to nerozluční kamarádi.

Graeber připomíná, že když se v 19. století začali sociologové poprvé zabývat byrokratizací Ameriky, nezkoumali přece stranické aparátčíky, ale střední management právě vznikajících korporací. Formulářů, rigidních pracovních postupů a absurdních nároků a podmínek od té doby neubylo, naopak. "Ukázalo se, že tržní ekonomika ke svému běhu vyžaduje tisíckrát více papírování než absolutistická monarchie Ludvíka XIV."

Vítězství razítek nad soukromým sektorem dokládá Graeber kromě zjevných příkladů bank a pojišťoven třeba tím, že od roku 1971 vzrostl počet žurnalistů s diplomem ze žurnalistiky z 58 % na 92 % a leckteré redakce vám bez titulu vůbec nedají šanci, a to přesto, že leckterá esa na vysokou nikdy nechodila.

Hra o trůny jako propaganda byrokratů

David Graeber - The Utopia of Rules: On Technology, Stupidity, and the Secret Joys of Bureaucracy

Problém se samozřejmě netýká jen soukromých firem, ale také státu. Graeber si stěžuje na to, že automobil nemůže patřit neformální skupině lidí, jen jednotlivci nebo konkrétní instituci. Nepřekvapí, že je skeptický k písničce o tom, jak je zapotřebí pokračovat v reformách. "Železný zákon liberalismu praví, že jakákoli protržní reforma a jakákoli vládní snaha o omezení regulace a posílení tržních mechanismů nakonec vždy skončí nárůstem regulace, dalšími formuláři a novými úřednickými místy placenými vládou."

Byrokratizace prorůstá všemi lidskými činnostmi, včetně vědy a vývoje. Riskantním výzkumům a velkým objevům stojí v cestě schvalovací procesy, a tak lidstvo dostává stále méně převratných technologií měnících život k lepšímu a stále více technologií utužujících disciplínu pracujících a dohled nad nimi.

Proč se masy nevzbouří? Důvodů je podle Graebera několik. Zaprvé, o politice rozhodujeme v momentech, které jsou navržené byrokraty. "Volební urny, televizní obrazovky, kancelářské budovy, nemocnice a všechny ty rituály okolo – to jsou vyložené stroje na odcizení. Rozbíjejí a drtí lidskou představivost."

Zadruhé, i byrokracie má svou propagandu. Tak jako hlasování o osudu gladiátorů Římanům v cirku připomínalo, jakým peklem může být demokracie, a karnevaly středověkým poddaným ukazovaly, co za hrůzy by se na zemi sneslo nebýt tuhého společenského řádu, brutální fantasy literatura současníkům ukazuje svět bez formulářů a razítek, ve kterém si nikdo nemůže být jistý ničím, ani vlastním krkem.

Není všechno tak strnulé

V polemice s Graeberem lze jako vždy použít dva druhy munice. První je ideologický. Autor je s kapitalismem hotový raz dva, tržní hospodářství podle něj nezlepšuje kvalitu života mas a tak dále. Matt Ridley nebo Angus Deaton ve svých knihách tvrdí něco jiného, ale v jádru je tenhle spor hodnotový a těžko rozřešitelný. Zasekli bychom se na tom, jak vypadá takový dostatečně kvalitní život, jaké sociální rozdíly jsou ještě přijatelné a tak dále. Taková přestřelka je vhodná jako iniciační rituál pro nové členy Misesova institutu a Masarykovy demokratické akademie, já ji s dovolením přeskakuji.

Druhá munice je faktická. Graeber se občas nechává unést a píše věci, které lze vcelku snadno vyvrátit. Při popisu byrokratizace vědy a techniky skuhrá na to, že se po slavné éře let 1750 až 1950 najednou přestaly objevovat nové zdroje energie. Tedy až na solární, větrnou, přílivovou, geotermální nebo z biomasy, že. Některé sice nejsou úplně nové, ale všechny procházejí prudkým vývojem snižujícím cenu energie i dopady výroby elektřiny na životní prostředí.

Jinde autor zase upozorňuje na ty druhy byrokracie, které kapitalismus ve skutečnosti pomáhá odstranit. Anarchistické buňky sice nemohou legálně vlastnit auto, jejich členové se ale mohou volně přepravovat pomocí taxíků nebo Uberu. Graeber nevěnuje dostatečnou pozornost tomu, že si kapitál už neobléká jen šedé sako bankéřů a pojišťováků, ale také triko a kecky technologických revolucionářů ze Silicon Valley. Ti hoši nenávidí byrokracii stejně jako Graeber, i když z opačných důvodů, a v The Utopia of Rules by si zasloužili více místa.

Výtky nemění nic na tom, že Graeber napsal další sršatou knihu. V jádru má pravdu - pokud bující byrokracii omlouváme tím, že svět je vinou technologického pokroku komplikovanější, někde děláme chybu. Pokrok tu snad vždy byl od toho, aby život usnadňoval a rozhojňoval možnosti, jak s ním naložit, ne počty formulářů, které čekají na vyplnění.

Autorem textu je Michal Kašpárek.


Jak psát v Babišově éře? Nejen to zjistíte na webu Finmag.cz.

Zdroj: Finmag.cz

reklama
reklama