Jak si Češi (ne)pěstovali vztah k investování

| redakce

Povědomí Čechů o investování se zlepšuje, vztah k investicím máme ale stále opatrný. Na burze obchoduje minimum lidí, ve fondech si na stáří nebo na jiné účely podle informací Asociace pro kapitálový trh ČR loni spořil každý sedmý Čech. Které historické fenomény v posledních desetiletích formovali náš přístup k investování?

Po sametové revoluci se v Československu a později v České republice mohutně privatizovalo. Lidé dostali možnost podílet se na vlastnictví firem, valná většina majetku ale skončila postupně v rukou velkých vlastníků. Některé případy, z nichž mnohé byly buď přímo kriminální, nebo alespoň velice podezřelé, vedly k tomu, že si lidé řekli - velice zjednodušeně -, že "nemá smysl investovat, vždyť to stejně někdo rozkrade".

Na pražské burze zůstalo jen několik desítek firem, s jejichž akciemi se celkem živě obchodovalo a i přes významný pokles zájmu investorů dodnes obchoduje. Oblibu naopak získávají investice v zahraničí, investice do komodit, nemovitostí, zlata a další, a to jak přímé, tak skrze fondy.

To je ale jen současnost, tedy prozatímní závěr příběhu Čechů a jejich investic. Tomu, co formovalo náš vztah k investicím jako k prostředku zabezpečení vlastní budoucnosti, se mimo jiné věnovali diskutující během pondělní panelové diskuze, kterou jste mohli sledovat živě ZDE a na Twitteru Investičního webu. Vybíráme z ní část o tom, jak byla ve 20. století ovlivňována "národní chuť" investovat, potažmo přemýšlet o vlastní ekonomické budoucnosti.

reklama
reklama