Návrat ekonomiky do normálu? Možná planá naděje

| redakce

Světová ekonomika má za sebou hlubokou krizi. Co se vlastně stalo? Existují dvě nejčastější odpovědi, z nichž každá vede k jinému očekávání ohledně budoucnosti.

První, relativně optimistická odpověď říká, že problémy jako slabý růst ekonomiky a reálných mezd, nízké úrokové sazby nebo slabá úroveň participace na trhu práce jsou dočasné. Je jen potřeba vyřešit problémy se zadlužením domácností a vlád (drobnost, samozřejmě). Druhý názor lze shrnout zhruba tak, že se s krizí nebojovalo dostatečně, a tím se jí umožnilo zapustit kořeny. Řešením by měla být náprava chyb dřívějších hospodářských politik (ať byly jakékoli), díky které se ekonomika vrátí do normálu.

Velké přenastavení

Profesor ekonomie Tyler Cowen z George Mason University ale v článku pro New York Times popsal ještě jednou možnost. "Recese byla lekce, kterou jsme si ale nevzali k srdci. Radikální a náhlé změny během finanční krize ukázaly křehkost a nefunkčnost systému," napsal. Dále citoval ekonoma z Torontské univerzity Richarda Floridu, podle kterého je možné, že svět zažívá "velký reset". To by mohlo (a mělo) vést k jinému pohledu na to, co jsou skutečné problémy.

Některé velké firmy ve snaze ušetřit obměňují zaměstnaneckou základnu tak, že namísto zkušených a dražších pracovníků přijímají hůře placené nováčky. Tento trend byl v USA patrný například ve vysokém školství. Ne nepodobné je to ale i v průmyslu, kde navíc kvůli automatizaci a robotizaci výroby dochází k úbytku pracovních míst. Mladí lidé tak mají stále větší problém najít práci, kvůli čemuž klesají jejich mzdy a oddaluje se jejich odchod z domácností rodičů, zakládání rodin a s tím spojeného pořizování bydlení a tak dále.

Americká ekonomika tak postupně nabízí stále méně atraktivní platové podmínky. V západní Evropě je situace podobná, a to (s výjimkou Německa) za daleko vyšší míry nezaměstnanosti. Práce za méně peněz vede k omezení osobní spotřeby, a navíc řada studií prokázala, že čím nižší nástupní plat v prvním zaměstnání, tím i v průměru nižší výdělky během celé kariéry. Nyní se tedy velký problém týká mladých lidí, ti se ale během pár let mají stát hlavní hybnou silou ekonomických statistik, nemluvě o rostoucích zástupech stále starších důchodců v době rychlého pokroku medicíny. Na sociální problémy nejen v důchodové oblasti je zaděláno dokonale. Jsou ale tyto starosti přechodné, nebo hospodářství opravdu stojí prahu ponuré budoucnosti?

Boj proti novému pořádku?

Pokud připustíme, že nadále probíhá zásadní změna fungování ekonomiky, nebo lépe řečeno změnily se požadavky na její fungování, vyvstává otázka, jak problém řešit. Politici mají většinou svázané ruce délkou svých mandátů a snahou o jejich udržení. Změna k lepšímu přitom musí být rozhodná, dlouhodobá, strukturální a udržitelná. Veřejnost přitom jeví zájem spíše o krátkodobější témata.

Na přelomu tisíciletí si Německo uvědomilo nefunkčnost svého ekonomického modelu a lidé přijali snížení reálných mezd v řadě oborů jako fakt. I když životní standard v největší evropské ekonomice rostl pomalu, hospodářství ukázalo dostatečnou flexibilitu a alespoň prozatím se zdá být na udržitelné cestě vzhůru.

Francie se naopak rozhodla držet vysoké reálné mzdy i zaměstnanecké výhody. Starším pracovníkům se vyplácely štědré mzdy a později důchody, zároveň se odsouval vstup mladších lidí na trh práce. V současnosti je Francie sice díky oživení v eurozóně sice možná mimo bezprostřední nebezpečí, v nejbližších letech ale pravděpodobně bude čelit velkým výzvám. Podle pesimistů (nebo snad realistů?) jsou vyhlídky francouzské ekonomiky velice zastřené, absence hlubších reforem si podle ekonomů dříve či později vybere svou daň.

Návrat, nebo změna?

V současnosti podle Cowena ekonomická debata nemá být jen o tolik "populární" příjmové nerovnosti. Důležitější je podle něj otázka, zda se ekonomika vrátí do dříve normálního stavu, kdy dlouhodobě převažuje relativně stabilní růst, nebo zda jsme svědky velké transformace, která jednou vejde do učebnic ekonomie.

Podstatou přerodu mohou být zmíněné robotizace a automatizace, nová politická ekonomie s příliš silnými elitami či nová globální rovnováha, v rámci které již USA nebudou (tak) dominantní silou. Nikdo neví přesně, jak velká je případně aktuální strukturální změna. Je ale dobré data z ekonomiky nahlížet i optikou strukturální změny, nejen jako měsíční a kvartální proměnné ve zjednodušené ekonomické rovnici.

reklama
reklama