5 důvodů, proč by Fed letos neměl hýbat s úroky

| Martin Lobotka

Červnové zasedání Fedu probíhalo sice trochu ve stínu řeckých jednání, nezajímavé ale nebylo. Kromě přehodnocení tržních očekávání ohledně data prvního utažení měnové politiky (Goldman Sachs například první utažení nyní očekává až v prosinci) přineslo také větší opatrnost banky – na rozdíl od tří hlasujících, kteří v březnu čekali, že sazby na konci roku 2015 budou maximálně o 0,25 procentního bodu nad stávající úrovní, je nyní takových lidí již sedm.

Tento vývoj je v souladu s mým očekáváním ze začátku roku a pokládám opatrnost Fedu za logickou. Být na místě centrální banky, sazbu letos nezvýším vůbec, a to z následujících důvodů.

1. Trh práce stále působí proti inflaci

Ačkoli se z oficiální míry nezaměstnanosti (5,4 %) či z dalších ukazatelů (třeba míry dobrovolných odchodů ze zaměstnání) může zdát, že nekontrolované utržení mezd, a tedy i inflace z řetězu je otázka měsíců, bližší pohled na trh práce odhalí, že tomu tak není. Jak indikuje mimo jiné stále nízká míra participace na trhu práce (62,8 %) či vysoký počet lidí pracujících nedobrovolně na částečný úvazek, na trhu práce stále existuje vysoká míra skryté nezaměstnanosti. To tlumí a bude tlumit tlak na růst mezd.

2. Vztah nezaměstnanosti a inflace není v USA stabilní

Uvedený vztah, vyjádřený takzvanou Philipsovou křivkou, se v USA nevyznačuje velkou stabilitou. Jsou období, kdy tento vztah platí (druhá polovina 80. let, 2002-2007), a období, kdy tomu tak není (90.léta, 2007-2015). Jaké období nás v dalších letech čeká, není jasné, ale například v protiinflačním globálním prostředí nebo v silném dolaru, který kromě přímého tlaku na importní ceny má tendenci přesměrovávat část domácí poptávky do zahraničí (případná nadměrná poptávka se spíše projeví jako horší běžný účet než vyšší inflace), spatřuji důvody, proč se rychlé akcelerace inflace nemusíme obávat.

3. Inflace je nízká

Inflace je nízká a jen stěží překvapí tak výrazně, aby zaskočila Fed a "utrhla" se (vzala s sebou inflační očekávání). Celková inflace (podle výdajů na osobní spotřebu, PCE) se plazí kolem nuly, jádrová je na 1,3 %. Je jasné, že se Fed musí vzhledem ke zpožděním ve změně měnové politiky dívat dopředu, vzhledem k nízkým, zejména u domácností velmi setrvačným inflačním očekáváním však nemusí s utahováním politiky spěchat.

4. Inflační "deficit" pokrizových let

S výjimkou roku 2011 byla inflace permanentně pod cílem Fedu. To znamená, že americká ekonomika by i v případě, že by Fed svůj cíl nyní na rok či dva o procentní bod či dva přestřelil, jen "doběhla" úroveň, na které by cenově jinak měla být. A v to, že inflace ustřelí na 5 % či více, nevěří nyní ani ti největší jestřábi.

5. Nezvyšovat sazby do doby, než se "ošklivá hlava inflace objeví ve dveřích"

Uvedená podmínka je v současné situaci velice levným pojištěním. Zatímco v případě předčasného utažení měnové politiky je reálným rizikem výrazné přestřelení tržních sazeb (vzpomínka na květen 2013 je ve Fedu stále živá), nekontrolované utržení se inflace v případě, že Fed začne s utahováním pozdě (až když inflace skutečně začne růst), je riziko s velice nízkou pravděpodobností.

reklama
reklama