Hlas z Atén: Řecko potřebuje transparentnost. Lidé jsou přecitlivělí, i drobnost může vyvolat velké změny

| Roman Chlupatý

Řecký premiér Alexis Tsipras se rozhodl nechat si další postup schválit občany v referendu, což mu parlament v neděli posvětil. Věřitelé na to ale odmítají přistoupit, a předlužená země tak již v úterý velice pravděpodobně bude mít problém se splácením dluhu Mezinárodnímu měnovému fondu. V krátkodobém horizontu lze čekat další otřesy, dlouhodobě ale krize může Řecku prospět, říká v exkluzivním rozhovoru z rozbouřených Atén ekonom a filozof Georgios Papadopulos.

Georgios Papadopulos
Georgios Papadopulos

Většina lidí se teď zaměřuje na hospodářské aspekty krize, méně už je diskutován možný dlouhodobý dopad na společnost. Přitom právě polarizace lidí může ekonomiku dlouhodobě brzdit.

Je potřeba říci, že až do uplynulého víkendu byli lidé v práci a zaobírali se každodenními strastmi a slastmi. Obraz rozvrácené, polarizované společnosti, kterou některá média vykreslují, je tedy tak trochu fikce. Je ale jasné, že lidé měli a mají obavy z toho, co se děje. Výsledkem je citlivost a vznětlivost v reakci na třeba i malé podněty, z čehož vyplývá nestálost a nepředvídatelnost. I drobnost proto nakonec může přinést na politické scéně zásadní změny. V tomto slova smyslu tedy polarizaci nelze vyloučit. V nedávné minulosti nejistota vedla ke skokovému nárůstu popularity krajní pravice, poté pro změnu extrémně levicových stran. Toto politické čelem vzad řady voličů přitom trvalo pár měsíců. Nejistota a nestálost tedy Řecko nyní charakterizuje.

Byť se to aktuálně zdá být velice nepravděpodobné, předpokládejme, že Atény s věřiteli najdou a zajistí spořádané řešení. Bude pak mít na Řecko krizová zkušenost nějaký dlouhodobý vliv, ať už pozitivní, či negativní?

Mezi pozitiva lze zařadit to, že se politický systém v Řecku již mění. Jedna ze dvou velkých stran, které tu dominovaly a byly podepsány pod krizí, v podstatě zmizela a ta druhá bojuje o přežití. Ani tak si ale nejsem jist tím, nakolik může krize podkopat zkorumpované politické struktury, které byly jednou z jejích příčin. Kdyby se politika alespoň trochu změnila, byla transparentnější a méně zkorumpovaná, zemi by to jistě prospělo. Stejně tak bude potřeba přivítat, pokud se ekonomika dočká restartu a bude napříště stát na zdravějším podloží.

Mnohá aktiva a mnohé investice se ale během krize ztratily. Jde o infrastrukturu, lidský kapitál a další věci, které jsou (i kvůli řadě bankrotů) nenávratně ztraceny. Nemálo schopných lidí ze země odešlo a mnozí jsou již dlouho bez práce. Na konci krize proto bude Řecko každopádně chudší. Mínusem je i výrazné ochlazení vztahů s Evropou, Řekové přitom patřili mezi eurofily.

Zmínil jste zkorumpované politiky a ekonomiku stojící na nepříliš pevných základech. Společně se selháním velkých finančních institucí a politickými ambicemi, které dominovaly při zavádění eura, jsou právě tyto faktory označovány za příčinu krize. Koho z ní viníte vy?

Je jednoduché ukázat prstem na politiky, kteří neodvedli dobrou práci, byli zkorumpováni nebo prostě nepracovali efektivně. Část viny ovšem nepochybně nesou i jisté struktury státu a kultura korupčního jednání, která se neomezila pouze na politickou sféru a na obyčejné Řeky. Vinit z toho lze i některé zahraniční firmy, které u nás podnikaly. V neposlední řadě bych vinil i Evropskou unii, která nezajistila kontrolní mechanismy, které by jak řecké politiky, tak velké společnosti v Řecku podnikající ohlídaly. Do jednoho z největších skandálů je například namočen Siemens. Šéf řecké pobočky společnosti přitom stále nerušeně žije v Německu, což ilustruje míru (ne)ochoty přispět k vyřešení kauz a k jejich nápravě. Velké německé a francouzské firmy těžily z toho, jak se chovaly předchozí řecké vlády. Mnohé zahraniční firmy se účastnily projektů, které dopadly katastrofálně. Řekl bych tak, že řecká byrokracie a řecké i zahraniční firmy společně poškozovaly stát běžné občany.

Jaké ponaučení si z krize mohou odnést Řecko a Řekové, ale i další zúčastnění?

Nesmírně důležitá je transparentnost. V Řecku něco podobného historicky schází, a navíc tu chybí silná a nezávislá média. To pomohlo vytvořit iluzi, nebo jinak řečeno kouřovou clonu, díky které se problémy kupily, aniž by si jich většina místních a lidé ze zahraničí všimli. Pokud se tedy chcete vyhnout podobné krizi, musíte mít či vybudovat instituce a struktury, které zaručí transparentnost a umožní kontrolu státu i hospodářských aktérů.

reklama
reklama