15 % ročně: Proč ne?!

| Roman Chlupatý

Teroristické útoky v Kuvajtu a Tunisku dostaly burzy v Perském zálivu pod mírný tlak, vrcholící řeckou krizi ale tyto trhy vesměs ignorují. To potvrzuje jejich odolnost vůči řadě globálních problémů. Nejen kvůli té jsou ale Dubaj, Katar nebo nově Saudská Arábie i pro českého investora zajímavé, říká Tibor Bokor, hlavní analytik dubajské pobočky investiční banky Arqaam Capital pro technologie, média a telekomunikace. Region by podle něj měl investorům vydělávat v průměru 15 % ročně.

Tibor Bokor
Tibor Bokor

V souvislosti s Perským zálivem se často mluví o závislosti na ropě a plynu, jejichž ceny jsou již poměrně dlouho přidušené. Podaří se tamním ekonomikám přejít na hospodářský model se stabilnějším podložím, tedy vymanit se ze zmíněné surovinové klatby?

V rámci regionu je již nyní několik míst, která na surovinách tak závislá nejsou. Dobrým příkladem je emirát Dubaj, který z ropy nemá žádné příjmy. Má nulové daně, celá jeho ekonomika je založena na službách. To je ale možné jen díky tomu, že Dubaj obsluhuje celý region. Všichni v Perském zálivu se tedy nemohou vydat podobnou cestou. Připočtěme k tomu nepříznivé počasí, nekvalitní půdu a tak dále, a je jasné, že region, aby byl konkurenceschopný, aby ekonomika fungovala, musí do určité míry sázet na suroviny.

Jak výrazná tedy může být diverzifikace hospodářského podloží ekonomik v Perském zálivu? Jak moc se může snížit jeho závislost na ropě a plynu? A co částečná reorientace ze surovin na něco jiného, udržitelného, bude pro investory znamenat – hrozbu, či příležitost?

Pokud se zaměříme na Kuvajt, Saúdskou Arábii nebo Katar, je jisté, že se míra závislosti na surovinách může snížit, a to výrazně. Ze současných 80-90 % může klesnout na nějakých 30 %. Jinými slovy, ekonomika nevázaná na ropu a plyn může 2-3krát vzrůst. To je hodně zajímavé jak pro investory, tak pro lidi, kteří chtějí pracovat či rozvíjet svůj byznys v rámci ekonomiky, která roste skutečně rychle.

Většina investorů si stále pamatuje pád Dubaje a dalších emirátů v důsledku globální krize. Nyní tyto oblasti opět výrazně hospodářsky rostou a podle vás nadále růst budou. Nehrozí, že by opět, ať už kvůli vnějším, nebo vnitřním faktorům, došlo na kolaps či výraznou korekci?

Dubaj nemá příjmy z ropy, financuje se prostřednictvím finančních trhů. Je pochopitelné, že něco takového jako globální finanční krize, kvůli které v jednu chvíli zmizela z trhu likvidita a náklady na peníze výrazně vzrostly, Dubaj výrazně ovlivnilo. Místní lídři a obchodníci se ale poučili, přiznali si chyby a přijali zákony týkající se například financování nemovitostí, úvěrů lidem a podobně. To vše je nyní limitované, takže kdyby přišla další finanční krize, místní ekonomika by to měla ustát.

Mnohé země, které krize zasáhla podobně jako Dubaj – a někdy i méně –, mají stále hospodářské problémy. Čím to, že se právě v Dubaji zvládli rychle postavit na nohy?

Během krize jim samozřejmě pomohlo to, že kolem sebe mají bohatství. Abú Zabí a Katar, co se týče příjmu na hlavu, jsou jedny z nejbohatších zemí. Toho Dubaj využila, půjčila si a prodala některé významné firmy zahraničním investorům, čímž krizi zažehnala. V souvislosti s celým regionem si musíme uvědomit jednak to, že problémy měl v podstatě celý svět, a také to, že se celá oblast z krize poučila. Nyní, když jsou ceny ropy a plynu nízké, region prochází něčím, co bych nenazval krizí, ale zpomalením. Ani akciové trhy to výrazně neovlivnilo, jen utlumilo.

Váš fond, který se zaměřuje na region Perského zálivu a Afriku, zhodnocuje poslední dva, tři roky o 20-30 %. Vezmeme-li v potaz zmíněné poučení se z nedávné krize a výslednou schopnost vypořádat se s propadem cen surovin, co lze napříště čekat, nebo možná slíbit?

V regionu víceméně neexistuje kurzové riziko, většina zemí má měny navázané na dolar. Jednou z mála výjimek je Kuvajt, který má svou měnu částečně vázánu na dolar a částečně na euro. Když sestavujeme své analýzy, počítáme s náklady na kapitál až do 15 %, a i tak jsme stále u sledovaných firem takzvaně upside. Jinými slovy, region by měl v průměru vynášet zhruba 15 % ročně – některé firmy samozřejmě více, jiné méně.

Řekněme, že jsem drobný investor z Česka. Rozhlížím se po zajímavých příležitostech, kterých teď až tak mnoho není, a tato čísla a obecně dobré zprávy z Perského zálivu mě zaujaly. Je to dostatečně jednoduché a bezpečné na to, aby pro mě sázka na burzy z regionu měla smysl?

Co se týče přístupu, je to velice jednoduché. Většina mezinárodních brokerských domů má přístup na místní trhy, čímž mám na mysli Spojené arabské emiráty, Katar a od 15. června Saúdskou Arábii. I Egypt je přístupný. Hodně firem z regionu má navíc akcie listované na Londýnské burze. A dále existují evropské a americké fondy, které se na Perský záliv specializují. A pro zajímavost, co se týče nemovitostí v Dubaji, což je hodně zajímavé téma, většina bank poskytuje úvěry i nerezidentům. Občan Česka tak může přijít, otevřít si účet, koupit si nemovitost a dostat na ni úvěr, a to jen s tím, že prokáže, jak velký příjem má v Česku.

reklama
reklama