Proč Němci tak milují hotovost

| redakce

Hotovost je král, minimálně v Německu. Zdejším spotřebitelům plně vyhovuje "předpotopní" platební systém a země zůstává jednou z nejvíce hotovostních vyspělých ekonomik na světě.

V průměru mají Němci "v ruce" zhruba dvojnásobný obnos v hotovosti (kolem 123 USD) než lidé v Austrálii, USA, Francii a Nizozemsku. Vyplývá to z průzkumu Fedu o tom, jak spotřebitelé platí za zboží v sedmi sledovaných zemích. Zhruba 80 % transakcí v Německu probíhá v hotovosti (v USA necelých 50 %).

Podíl objemu transakcí prováděných v hotovosti

Lepší přehled o rozpočtu

Hotovostní platby jsou v Německu dominantním způsobem placení, což platí i pro větší transakce. Někteří respondenti tvrdí, že díky hotovosti mají lepší přehled o penězích a útratách. "Pohled do peněženky vysílá signál o míře výdajů a zbývajících penězích," píší analytici z ECB, kteří tento fenomén rovněž zkoumali.

Anonymita hotovosti

Další odpovědi odkazují na to, že Němci preferují anonymitu hotovosti, protože je jim vlastní úzkostlivá ochrana soukromí.

Zkušenosti z hyperinflace

Samozřejmě jejich postoj k měně vychází z bouřlivé monetární historie. Během éry hyperinflace Výmarské republiky, která vrcholila v roce 1923, vzrostly ceny zhruba bilionkrát. Německo se totiž snažilo platit válečné reparace znehodnocenými markami.

Německá hotovost v oběhu během výmarské hyperinflace z roku 1923

Cena krajíce chleba vystoupala až na 428 miliard marek. Zaměstnavatelé vypláceli mzdu v balících bankovek, které si pak někteří pracovníci odnášeli v prádelních koších. Všichni pak dostávali hodinovou přestávku, aby si stihli rychle za získané marky nakoupit zboží, než ztratí hodnotu. Bankovky se používaly na cokoli od tapetování přes podpal po výrobu draků.

A nebylo to ve 20. století zdaleka naposledy, kdy německá měna ztratila hodnotu. Po druhé světové válce byla říšská marka opět v problémech. Hitler válku z velké části financoval tištěním peněz.

Během poválečné okupace přetrvával systém mzdových a cenových kontrol a přídělů. Stále více aktivity se přesouvalo na černý trh. Balíčky amerických cigaret Camel nebo Chesterfield a nylonové punčochy se staly de facto měnovými jednotkami.

Měnová reforma z 20. června 1948, v rámci níž byli Němci nuceni převést hotovost do nově emitované německé marky v poměru více než 10 říšských marek, byla taktéž velmi bolestivá. Vypařilo se přes 90 % úspor jednotlivců. Nová měna ale pomohla přivést zboží zpět do obchodů a potlačila efekty černého trhu.

Všeobecně byl tento krok vnímaný jako nepříjemný, ale nutný. Rozpohyboval také poválečné ekonomické oživení Německa. Marka se pro Němce nakonec stala světovou chloubou (v roce 1990 i pro občany z bývalého komunistického bloku, kteří si mohli vyměnit bezcenné východní marky za ty západní při štědrém kurzu jedna ku jedné). Je proto s velkým podivem, že Německo následně marku opustilo a přešlo na euro.

Averze k dluhům

Není pravda, že Němci tolik milují hotovost. Spíše se jim hnusí dluhy. Ne náhodou pochází německý výraz pro dluhy "Schulden" ze slova "Schuld" označujícího vinu.

Úroveň spotřebitelského zadlužení je v Německu významně nízká. Averze k hypotékám je částečně důvodem toho, proč má země jeden z nejnižších podílů vlastnictví domů ve vyspělém světě. Také pouze třetina Němců podle průzkumu využívá kreditní kartu. V roce 2013 bylo provedeno jen 18 % plateb v Německu prostřednictvím kreditních karet ve srovnání s 50 % ve Francii a 59 % ve Spojeném království.

Německý pesimismus

Averze k dluhům může být interpretována jako příznak vážnějších obav o budoucnost. Němci jsou notoricky známí svým pesimismem. Strach z budoucnosti má v Německu kořeny v minulosti. Německé tendence platit vše v hotovosti nepochybně reflektují skutečnost, že po většinu minulého století bylo Německo buď na pokraji finanční katastrofy, nebo právě v jejím víru, nebo v procesu zotavování se po krizi.

Není to jen případ Německa

Vzpomínky na hyperinflaci mají velkou sílu. Lidé v zemích, které si prošly bankovní krizí, typicky preferují hotovost v cizích měnách, jako jsou americké dolary, na úkor bankovních depozit. Ekonomové z Fedu odhalili, že poptávka po dolarech rostla minimálně jednu generaci poté, co národ prožil období vysoké inflace. Země jako Bulharsko a Rumunsko, které za sebou mají měnovou nestabilitu a krizi, zůstávají také velkými příznivci plateb v hotovosti.

Zdroj: Quartz

reklama
reklama