Pět možných měnových cest pro Řecko

| redakce

Politici jsou vynalézaví a možná přijdou na něco dalšího, Stephen Fidler z listu The Wall Street Journal ale nastiňuje pět možných vyústění současné řecké krize z pohledu toho, čím se vlastně bude v Řecku platit. Zlato a směnný obchod proto nyní také ponechme stranou a pojďme se na tyto možnosti podívat.

1. Řecko zůstane v eurozóně

Tato možnost by krátkodobě znamenala asi nejmenší otřes pro řeckou ekonomiku. Národní bance by zůstal zachován přístup k ECB a jí poskytované likviditě pro domácí banky. Stále pravděpodobněji se tato možnost jeví ve spojení s nějakou formou úlevy Řekům, pokud jde o dluhy (změna splátkového kalendáře, další restrukturalizace, snížení úroků). Scénář předpokládá vstřícnější postoj řecké vlády k návrhům věřitelů.

2. Řecko s eurem, ale mimo eurozónu

Titulek zní jako protimluv, ale nemusí jím tak docela být. Jacob Funk Kierkegaard z Peterson Institute for International Economics ve Washingtonu tomu říká "černohorská varianta". Jde podle něj o nejpravděpodobnější variantu pro případ, že by země měla opustit měnovou unii. "Žádná nová drachma, z Řecka by se stal akorát další relativně chudý jednostranně euroizovaný balkánský stát," píše.

V určitém smyslu si ovšem nelze představit horší variantu, Řecko by totiž ztratilo přístup k ECB, k věřiteli poslední instance. Země, které používají "cizí" měnu riskují, že jakákoli bankovní krize okamžitě přeroste v krizi solvence. Výsledkem bývá zakrnění finančního sektoru v dané ekonomice, což je obecně pro růst hospodářství negativní jev, případně by bankovní systém byl vlastněn a ovládán ze zahraničí.

3. Fixní kurz nové měny vůči euru

Něco podobného udělalo například Estonsko v roce 1992 s německou markou. Suma drachem v oběhu by byla limitována objemem řeckých devizových rezerv. Aktuálně by šlo asi o 5,8 miliardy eur. Pro Řeky by to znamenalo tuhou disciplínu, národní banka by ale opět prakticky přišla o pozici věřitele poslední instance (nemohla by tisknout peníze podle potřeby).

4. Duální měnový systém

Drachmy a eura by fungovaly vedle sebe. Tento systém by mohl být využit v situaci, kdy by řecké vládě úplně došla eura a potřebovala by nějak splácet domácí účty, vyplácet mzdy, důchody a podobně. "Drachmy" by v tom případě byly spíše poukázky denominované v eurech, jejichž hodnota při směně zboží by ale byla lidmi vnímána jako nižší než hodnota nominální.

Systém může fungovat celkem dlouho, mohlo by ale začít fungovat takzvané Greshamovo pravidlo, takže by eura (kvalitnější měna) postupně začala z oběhu mizet, protože by je lidé shromažďovali jako uchovatele hodnoty, a lidé by používali přednostně zmíněné poukázky. Ty by se tak postupně staly dominantním platidlem.

5. Nová drachma

Přechod na novou drachmu by nemusel být jednorázový, ale klidně postupný (jak bylo popsáno v předchozím bodu). Přepnutí na opravdovou vlastní měnu by Řecku dalo do ruky důležitý nástroj, a sice kontrolu nad domácí měnovou politikou. Drachma s pohyblivým kurzem vůči ostatním měnám by ale krátkodobě přinesla asi největší turbulence v ekonomice. Vzhledem k ekonomické výkonnosti a produktivitě by přišla výrazná devalvace a banky by se rychle staly prakticky nesolventními.

Dlouhodobě ale Řecko devalvaci potřebuje. Levnější export by se stal atraktivnějším, země by byla levnější pro turisty a tak dále. Efektivnost devalvace dlouhodobě závisí na dalších opatřeních v ekonomice. Vyšší ceny dovozu by začaly zvyšovat míru inflace, na což by vláda zřejmě reagovala zvyšováním mezd a penzí. To by ale omezovalo účinnost devalvace měny, pokud jde o podporu exportu. Řekové by si tedy museli pořádně utáhnout opasky, což je přesně to, co museli dělat v posledních letech a na co v předchozích dekádách vůbec nebyli zvyklí.

Zdroj: WSJ

reklama
reklama