Řecko: Tsipras se snaží vrtěti psem, referendum ale nemůže zakrýt jeho selhání

| Roman Chlupatý

Řecká krize nastavuje mnoha evropským politikům nekompromisní zrcadlo. V přímém přenosu totiž sledují kolaps země, která má podobné problémy, jakým čelí i další ekonomiky na jižním křídle unie. Jejich náprava ovšem vyžaduje kreativitu a odvahu, které současným politikům scházejí. V kontextu řecké krize o tom v pořadu Alter Eko na Rádiu ZET mluvili ekonom Lubor Lacina z Mendelova evropského centra a politolog Petr Strejček z Mendelovy univerzity.

Lubor Lacina: Vyhlášení referenda v Řecku může být z určitého úhlu pohledu vnímáno jako snaha vlády ospravedlnit si případnou dohodu s věřiteli a jaksi obelhat občany. Namísto toho, aby jasně řekla, že strategie, kterou zvolila pro vyjednávání, nebyla úspěšná, volí tuto cestu. Jak to vidíš ty?

Petr Strejček: Podle mě se z toho, že řecká vláda selhala, již ani vylhat nelze. Je to podobné, jako kdyby rodina měla problém se zaplacením měsíční splátky hypotéky a otec by v bance řekl, že se půjde zeptat svých dětí a své ženy, zda zaplatí. Ten otec má nějakou legitimitu a podepsal nějaké smluvní podmínky, které musí plnit. Totéž platí o řecké vládě – dostala dostatečnou legitimitu ve volbách, již by měla uplatnit. V tomto mi to připomíná referendum chystané v roce 2013, které se nakonec neuskutečnilo, protože tehdy padla řecká vláda. Premiér Tsipras podle mě selhává, plebiscitem se chce zbavit odpovědnosti a problému.

Lubor Lacina: Nenarážíme i v případě řeckého referenda na pomyslné limity demokracie? Současná globalizovaná ekonomika vyžaduje velkou míru akceschopnosti, schopnosti vyrovnat se s problémy, které přicházejí uprostřed volebních období. Nebylo by z tohoto pohledu lepší mít "méně demokratickou" demokracii, nějakou "demokracii 2.0"?

Petr Strejček: To si nemyslím. Demokracie vždy umožňuje akceschopnost. Historicky se opakovaně ukázalo, že demokracie nabídla řešení, i když selhávala, i když docházelo k problémům. Obviňovat demokracii nelze. Evropská unie ani jednotlivé státy zkrátka v současnosti nemají ve svém čele kvalitní osobnosti, elity, které zvládnou řešit problémy, které přistoupí k problémům se strategií a naleznou politickou odvahu dělat rázná rozhodnutí.

Lubor Lacina: Určitě narážíš i na to, že se většinou hledá chyba na straně Řecka a jeho vlády, ačkoli se jednání účastní i druhá strana, v tomto případě zastoupená ministry financí nebo premiéry či prezidenty členských států eurozóny. Mají podle tebe právě tito lidé zájem na tom najít to nejlepší řešení současné krize pro eurozónu a EU?

Petr Strejček: Předně si myslím, že někteří ministři financí a premiéři budou z posledních jednání s Řeckem odjíždět spíše vyděšení. Konkrétně se to týká zástupců Itálie, Španělska, Francie, Portugalska a Irska. Ti nyní vidí, co potenciálně může i jejich státy čekat. Dlouhodobé analýzy totiž ukazují, že problémy nemá jen Řecko, ale v podstatě celé jižní křídlo Evropské unie. Zároveň jsem ale přesvědčen, že politici vědí, kde je problém a co je potřeba udělat. Určitě znají například německé reformy z let 2001 a 2003 a vědí, že současný problém je v zaměstnávání a ve financování nových podniků a ekonomiky. Vědí, že jsou příčiny potíží odlišné od toho, s čím se perou třeba USA.

Lubor Lacina: Vraťme se ale k tomu, zda národní politici mají zájem na tom volit nejlepší řešení pro Evropu, nebo zda při každém rozhodování myslí zejména na to, že se z něj musejí vrátit domů a předstoupit před zástupce médií. Nedělají svá rozhodnutí tak, aby hlavně vyšli vstříc veřejnému mínění a voličům ve svých zemích?

Petr Strejček: Podle mě je problém stále v odvaze politiků, kteří problémy odsouvají na další volební období a doufají, že se jich nebudou týkat. Mnohé krize v Evropě i ve světové politice byly ale dosud vyřešeny na poslední chvíli. Jinými slovy, politici si to nejlepší řešení krizových situací často nechávají na konec.

Pořad Alter Eko, v rámci kterého se přední čeští ekonomové ujímají role moderátorů, si můžete poslechnout na Rádiu ZET každou středu po zprávách v 9.30.

reklama
reklama