Geopolitické vize exkluzivně na IW: Evropa musí zabrat, jinak její chlouba uteče jinam. Vyplatí se sázka na jídlo, říká ekonom

| Roman Chlupatý

Stále více firem z rozvíjejících se zemí sází na kvalitu a evropští výrobci na to musejí reagovat. Pokud se jim totiž nepovede zvýšit přidanou hodnotu, budou nahrazeni. Tak nemilosrdný je zákon globálních hodnotových řetězců, tedy skládaček firem, které se podílejí na vzniku produktu či služby. Řetězcům dlouho vládly firmy ze západu, což střední a východní Evropě poskytlo jisté závětří, přestává to však platit, říká spoluzakladatel akademické disciplíny zvané globální politická ekonomie Roger Tooze.

Roger Tooze
Roger Tooze

Pro většinu lidí je Čína stále synonymem pro levné, nekvalitní věci, tedy ekvivalentem výroby na samém dně hodnotových řetězců. O řadě firem ze země draka to ale již neplatí, nabízejí kvalitu a konkurují americkým a evropským společnostem. Co všechno se tím mění?

Má to zásadní a dlouhotrvající dopady na to, odkud kam proudí věci v rámci globálního obchodu. Něco podobného je patrné vlastně od samého začátku otevírání se Číny světu. A ačkoli v zemi draka stále najdeme masovou výrobu nekvalitních věcí – na to vždy bude prostor –, firmy z některých klíčových sektorů čínské ekonomiky se posouvají v rámci stávajících hodnotových řetězců vzhůru, ba dokonce vytvářejí nové řetězce. Jde o vytváření nových odvětví a technologií, které pronikají daleko za hranice Číny a rámec čínských společností.

Co to znamená pro ekonomiky zemí střední a východní Evropy, které se opírají o firmy pohybující se ve spodních patrech hodnotových řetězců, respektive společnosti, které až na výjimky nejsou na vrcholech těchto skládaček? Je to hrozba, nebo spíše příležitost ve smyslu většího spektra možností?

Znamená to, že globální společnosti, které investují ve střední a východní Evropě, a to zejména kvůli relativně nízké ceně pracovní síly, která je přitom vzdělaná, možná přehodnotí své rozhodnutí, zda tu budou vyrábět nebo jinak podnikat. Najednou totiž existuje alternativa. Druhou stranou pomyslné mince je již naznačené pozitivum – mnohé čínské společnosti zvažují investice v zahraničí. Objem investic proudících z Číny byl přitom na přelomu roku vyšší než objem investic do země směřujících. Zmíněný kvalitativní posun čínských společností proto není špatnou zprávou, protože tyto firmy při své expanzi hledají místa se silnou tradicí průmyslové výroby, jako je právě Česká republika. Pomyslná hra, která se v této souvislosti rozehrála, je ale jiná, nová. A stejně tak jsou jiní a noví i ti, kdo rozhodují o tom, podle jakých pravidel se bude hrát.

I kvůli tomu, že se pravidla globálního hospodářsko-politického rámce mění, se místní firmy dostávají pod tlak. Nejlepší obranou je orientace na sofistikovanější produkt, tedy posun v rámci hodnotových řetězců, který zajistí stabilnější a udržitelnější pozici. Jak se něco podobného může ekonomice nebo firmě povést?

Posun v rámci hodnotových řetězců je sexy fráze, s níž je spojena řada doporučení. Jde o komplexní proces, který je podmíněn skutečným pochopením produktu nebo služby, které daná firma nebo ekonomika nabízí. Pod tlakem nyní nejsou jen české nebo středoevropské firmy; je to ironie, ale i někteří čínští producenti, kteří ekonomiku zpočátku táhli, zjišťují, že se musejí stěhovat do oblastí s nižší cenou pracovní síly. S tím, jak čínská ekonomika dospívá, totiž náklady na zdravotní pojištění, penze a tak dále významně narostly. Na to firmy často reagují outsourcingem nekvalifikované, levné práce mimo Čínu, čímž se snaží držet vlastní náklady na uzdě.

Je tedy potřeba si uvědomit, kde v rámci komplexní a komplikované globální ekonomiky daný subjekt je. Zaměřme se na pozici střední a východní Evropy, která je stále zejména evropskou manufakturou, a pokusme se načrtnout, jak z ní postoupit o poschodí výše.

V první řadě je potřeba, aby člověk chápal, kde se v rámci daného výrobního procesu nachází, a aby porozuměl tomu, jak je možné navýšit hodnotu. Země jako Česká republika, kde je cena výroby již vyšší a které se ve velkém specializují na výrobu třeba v automobilovém sektoru, bezpochyby pocítí tlak na to, aby se posunuly v rámci hodnotových řetězců. K tomu potřebují kvalitní vzdělání, kapitálové investice a flexibilitu ve vývoji a adaptaci nejnovějších technologií. Co se konkrétně firem týče, něco podobného vyžaduje nové investice a vybavení, změnu výrobních procesů, kvalitnější trénink zaměstnanců nebo třeba zapojení mezinárodních finančních institucí.

Řekněme, že země něco podobného nezvládne, respektive nezvládne včas. Že Česká republika nezvládne potřebné přeřazení ze stávajícího hospodářského modelu "montovna" na něco sofistikovanějšího, v rámci hodnotových řetězců vyššího. Co to bude znamenat?

V první řadě by se to projevilo v agregátních statistikách, například v míře zaměstnanosti. Pokud nadnárodní společnosti, které v zemi podnikají, zjistí, že tu výroba není tak efektivní, jak si zprvu myslely, odstěhují se. To se promítne do situace na trhu práce a ovlivní národní hospodářskou politiku, bilanci zahraničního obchodu a tak dále. V historii by nešlo o nic nového. Příjemné to není.

Evropa nyní obtížně hledá společnou řeč, a tedy i jednotnou hospodářskou politiku. Během krize se to ukázalo mnohokrát. Do jaké míry to zvyšuje riziko, že nejen Česká republika a obecně region střední a východní Evropy, ale i jižní křídlo EU potřebný posun k vyšší kvalitě nezvládnou?

Evropa se zasekla, alespoň mi to tak připadá. Musí vyřešit zděděné strukturální rozpory v rámci měnové unie, a to co možná nejdříve. Struktura a politika EU jsou totiž ve stále větší míře vnímány jako protekcionistické, a tedy nesprávné. Něco se tedy musí stát. V této souvislosti bych se soustředil na Německo. Díky své ekonomické síle doplněné o kuráž a odhodlání obnovují Němci své vůdcovství, po řadu let latentní. Obecně v Evropě musí dojít k restrukturalizaci, jinak BMW a další velké německé firmy začnou opouštět starý kontinent. Zatím ekonomika jde tím směrem.

Dotkli jsme se již několikrát k automobilovému průmyslu. O ten se opírá nemalá část střední a východní Evropy, ale do jisté míry i zmíněné Německo. I výroba aut, respektive tradiční model, jímž se tento průmysl řídil, se kvůli probíhající technologické revoluci může dostat pod tlak. Na co tedy nyní sázet, které sektory budou v kurzu?

K vítězům zítřka se podle mě zařadí technologie, ale také například zemědělství. Světová produkce jídla je ve stále větší míře industrializovaná, a proto bych se zaměřil na globální produkci a distribuci potravin. Trochu pesimističtější výhled pak pracuje s tezí rozpadu stávajícího globálního řádu. To z pohledu investorů znamená, že budou opět v módě třeba výrobci zbraní, a bohužel možná spíše dříve než později.

reklama
reklama