Rob Carnell (ING): Řecká krize skončí Grexitem, který bude bolet Atény i Berlín. Španělsko a Irsko budou naopak pařit k nejlepším

| Roman Chlupatý

Současná dohoda mezi Řeckem a jeho věřiteli potvrzuje rčení, že kompromis pochází od ďábla. Atény ani Berlín neprokázaly dostatečnou vůli obout se do toho naplno a výsledkem je další nakopnutí pomyslné plechovky s červy, říká hlavní mezinárodní ekonom ING Commercial Banking Rob Carnell. Řecko nejen proto podle něj nakonec odejde z eurozóny a Německo to vyjde dráž, než kdyby nyní Aténám povolilo uzdu.

Rob Carnell
Rob Carnell

Atény a jejich věřitelé pokračují po cestě k dohodě na třetím záchranném programu a radikály vedené protesty v Řecku pokračují. Budou akce, které komplikují cestu kupředu, pokračovat?

Pokud sledujete jednání mezi Německem a Řeckem týkající se Grexitu a záchranných programů, nemůže vám uniknout, že Atény přijímají nabízený obchod s poměrně velkým sebezapřením. Vzhledem k tomu lze s vysokou pravděpodobností očekávat další bouře v řeckých ulicích. Je to přirozené a netýká se to jen Řecka. Když tvrdě zatlačíte na jakoukoli ekonomiku, objeví se strana jako SYRIZA, která přejde do protiútoku. Takřka v každé evropské zemi se v poslední době objevila strana, která se staví proti establishmentu, proti EU a často i proti imigrantům, což je obvyklá reakce mnoha lidí na to, když mají pocit, že jim někdo chce upřít jejich již tak malý podíl na celém koláči.

Vycházejme tedy z premisy, že se řecké ulice hned tak nezklidní, což bude muset brát vláda Alexise Tsiprase v potaz, případně se na to bude moci během dalších hovorů s věřiteli či v době plnění dohody vymlouvat. Jak pokračující tahanice mezi Evropou a Aténami skončí?

Těžká otázka. Spíše bych se zaměřil na to, kde bude Řecko například za pět let. Podle mě nakonec nebude součástí eurozóny, což bude možná začátek a jistě součást velké restrukturalizace měnové unie. Eurozóna totiž v současné podobě nemůže přežít. Svázala sama sebe spoustou hloupých pravidel místo to, aby se stala dynamickou a flexibilní jednotkou. Proto si nedokázala připustit, že musí odepsat významnou část řeckých dluhů, jinak Řecko prostě rozdrtí. Problém tkví v tom, že Němci nechtěli Řecko – německou optikou – nechat ze všeho tak jednoduše vyklouznout.

Výsledkem bylo v případě první dohody příslovečné nakopnutí plechovky, dohoda, které zřejmě věřitelé ani Atény nevěřili. Mnozí ekonomové mluvili o tom, že je Řecko na odpis, ale že eurozóna není připravena na odchod jakéhokoli člena a kupuje si čas. Jak je to v případě současné dohody?

Objevily se kompromisní návrhy, které na jednu stranu neplnily to, co Němci požadovali, ale přitom se z jejich pohledu do Řecka nalil další balík peněz. Na druhou stranu donutily Řecko dělat z jeho pohledu významné reformy výměnou za menší podporu, než si představovalo. Politika obou stran je zdrženlivá, ani jeden z partnerů není připraven se do věci pustit naplno a spolupracovat. Za tři měsíce se tak nejspíše opět dočkáme toho, že se Atény a jejich věřitelé potkají u vyjednávacího stolu, kde se budou hádat o to, jak moc se (ne)pokročilo v plnění původního plánu. A takto se bude pomalu kráčet ke Grexitu.

Podle německé kancléřky Angely Merkelové je Grexit zapomenut, odpis části řeckého dluhu ale vyloučila. Většina ekonomů oslovených agenturou Bloomberg přitom tvrdí, že pokud k odpisu nedojde, může Řecko opustit měnovou unii již v roce 2016. Co by Grexit znamenal?

Pro Řecko to bude naprostá katastrofa, zdrtí ho. Zřejmě v tu chvíli se dočkají Řekové jistých sympatií ze strany Němců, kteří je nebudou chtít úplně zničit a nabídnou jim nejspíše další peníze ve formě hospodářské pomoci. Na konci je to tak vyjde dráže, než kdyby se rovnou rozhodli odepsat třeba polovinu řeckého dluhu a společně s tím Aténám povolili jen primární, nikoli 4% celkový rozpočtový přebytek. Ačkoli by to nebylo papírově nejlepší řešení situace, v praxi jiná možnost neexistuje.

Podívejme se i v tomto kontextu na Evropu a na to, jak se jí daří vypořádat se krizí, očima investora. Kde byl již nastartován udržitelný růst, které země by se mohly dlouhodobě zařadit mezi úspěšné?

Co se celé eurozóny týče, je trochu obtížné najít nějaké zářné příklady úspěšných ekonomik. Líbí se mi Španělsko. Společně s Irskem jsou to ekonomiky, kterým byla během krize přiložena k hlavě pistole ("proveďte reformy, nebo …"). Zvládly to a nyní se jim to vrací. Pokud se podaří překonat řeckou krizi, budou Španělsko a Irsko díky nižší ceně práce a vyšší produktivitě zářit. Náznaky toho jsou patrné již dnes. Obě tyto ekonomiky by měly v následujících letech vykazovat opravdu dobré výsledky.

reklama
reklama