Souboj s neefektivním trhem: Předem prohraná bitva?

| redakce

Boj s neefektivními trhy je těžký. Pro mnohé investory je ale velkou výzvou pokusit se porážet trhy, když jsou ceny na nich tak nevyzpytatelné.

V období od roku 2007, kdy index Dow dosahoval maxima, až do dna medvědího trhu v březnu 2009 oslabily akcie Bank of America o 94 %. Do konce roku pak posílily o 380 %. A nešlo pouze o finanční tituly, které se vyvíjely jako na houpačce. Akcie společnosti Alcoa za stejné období nejprve klesly o 78 %, aby následně jejich cena vzrostla na trojnásobek.

Jak takové výkyvy mohou být označovány za "efektivní"? Miliony investorů se snaží maximalizovat výnosy tím, že sledují všechny relevantní informace, které jsou k dispozici. To je efektivní trh. Jde o předpoklad, že tržní cena je pokaždé nejlepším odrazem vnitřní hodnoty akcie, respektive že vyjadřuje hodnotu všech současných a budoucích finančních toků. Ale skutečnost, že tržní cena je nejlepší nástroj k určení hodnoty akcie, neznamená, že je správná.

Nesprávná cena

V roce 1974 známý ekonom a investor Benjamin Graham ironicky okomentoval teorii efektivních trhů jako něco, "co by mohlo být velmi praktické, pokud by se to shodovalo s realitou". Graham žasl nad tím, jak mohla cena akcie společnosti Avon padnout ze 140 dolarů v roce 1973 na 20 dolarů v roce 1974. "Zásadně nesouhlasím s tím, že když mají trhy všechny potřebné informace ke stanovení ceny, je tržní cena ta správná," tvrdil Graham.

Podle něj cena každé akcie sestává ze dvou částí. První je "investiční hodnota", která vychází z finančních prostředků, které společnost generuje nyní a v budoucnu. Druhou částí je "spekulativní složka", které je ovlivňována sentimentem na trhu a emocemi. Mezi ty patří naděje, chamtivost a adrenalin na býčích trzích, ale také strach, zklamání a náladovost na medvědím trhu.

Trh je poměrně efektivní při zpracování informací určujících investiční hodnotu. Předvídání změny nálad desítek milionů investorů ale není jednoduché, a proto je tato složka ceny náchylná k výrazným a rychlým výkyvům, přičemž může negativně ovlivnit i investiční hodnotu.

Je proto důležité nenechat se zmást neefektivitou trhů. "Důkazy hovoří pro to, že trh není racionální," říká Meir Statman, profesor financí na Santa Clara University v Kalifornii. "Ale nenechte se zlákat zdáním, že díky tomu bude jednoduché tyto trhy porážet."

Psychologie funguje

V roce 2009, kdy nebylo jasné, zda Bank of America vůbec přežije, se nikomu nezdálo, že by cena jejích akcií byla extrémně levná. A banka nebyla výjimkou, řada akcií na tom byla podobně. Optimismus byl spíše známkou duševní nemoci než osvícenosti. Ani ceny na několikaletých minimech, tehdy už skutečně na dně, se málokomu zdály příliš nízké a zajímavé k nákupu. "Trh se může zbláznit, ale to z vás nedělá psychiatry," podotýká Statman.

Pokud se podíváme na ceny akcií z jara 2009, dnes asi mámě pocit, že tehdy museli všichni nakupovat. Ve skutečnosti se v té době investoři ve fondech zbavovali akcií ve velkém, mizely z nich miliardy dolarů. Manažeři fondů mají v oblibě všechno, čemu se daří, a titulům, které oslabují, mají tendenci se vyhýbat.

Ti, kteří v tom dokáží chodit, mohou vydělat klientům mnoho peněz na rostoucím trhu, a být v poměrně rozumné ztrátě, když trhy padají. Na druhou stranu ale díky nim klesá podíl "investiční hodnoty" na ceně akcie. Tito manažeři rovněž nepatří mezi investory, kteří jdou proti proudu a budou nakupovat ve velkém na dně medvědího trhu. V krátkodobém horizontu je tedy pro drobné investory složité překonávat stádo portfoliomanažerů a nakupovat akcie na dně za zajímavé ceny.

Závěrem je dobré upozornit na to, že ani dobré výsledky fondů nemusejí vést k reálným ziskům. Fond sice může dosahovat nadvýkonnosti v porovnání s akciovými indexy, a to i v delším horizontu, pokud jsou ale jeho náklady příliš vysoké, celý dodatečný výnos přijde vniveč. Skutečný výnos se vůbec nemusí lišit od klasického levného indexového fondu. I proto mají sázky na indexy pro investory stále smysl - trh může být neefektivní, ale stabilně jej porážet je velice složité.

Zdroj: WSJ

reklama
reklama