Proč Portoriko nebude americkým Řeckem

| redakce

Mnohé se napsalo o tom, že Portoriko bude pro USA to samé, co je pro Evropu a eurozónu Řecko. Stát, jehož obyvatelé jsou od roku 1971 občany USA, má hromadu ekonomických problémů a guvernér Alejandro García Padilla nedávno přiznal, že dluh země ve výši 72 miliard dolarů je nesplatitelný.

Aby doložil své tvrzení, odvolává se na studii, kterou o ostrovní ekonomice vypracovala respektovaná ekonomka Anne Osborn Krueger. A není to příjemné čtení. Od roku 2005 ekonomika Portorika klesla o 10 %. Jeho populace rovněž klesá, za posledních deset let o 300 tisíc lidí. Lidé se kvůli lepším ekonomickým vyhlídkám stěhují na pevninu. Například i nejchudší stát USA, kterým je Mississippi, má příjem na hlavu o 50 % vyšší než Portoriko. Ekonomika zkrátka není konkurenceschopná, protože pracovní síla je příliš drahá.

"Nejvýmluvnější statistika vystihující Portoriko je ta, podle níž pouze 40 % dospělé populace (na rozdíl od 63 % na kontinentu) pracuje nebo hledá zaměstnání. Zbytek je ekonomicky neaktivní, případně pracuje v šedé ekonomice. Výsledkem jsou nedostatečné využívání pracovní síly, nízká produktivita a klesající konkurenceschopnost," napsala Krueger.

Ekonomka uvádí dvě hlavní příčiny tohoto vývoje:

  1. Nerealisticky vysoká minimální mzda má negativní vliv na přijímání zaměstnanců. V roce 1974 Kongres rozhodl, že bude v Portoriku zavedena stejná minimální mzda jako v USA (v současnosti 7,25 USD na hodinu), a to i přes mnohem méně kvalifikovanou pracovní sílu. Někdo, kdo pracuje v Portoriku za minimální mzdu, dostane měsíčně až 77 % průměrného příjmu, přičemž v USA je to pouze 28 %.
  2. Štědré dávky v nouzi. Lidé v zemi mají nárok na sociální péči, potravinové lístky, Medicaid (vládní zdravotní pojištění pro chudé) a některé další služby. I když je v zemi vysoká minimální mzda, mohou být pro někoho dávky atraktivnější. Podle některých odhadů může mít tříčlenná rodina měsíční příjem 1 743 dolarů jen z dávek, přičemž pracovník s minimální mzdou dostane na ruku 1 159 dolarů.

Nejde samozřejmě o jediné důvody krize v Portoriku. Často se zmiňuje ukončení daňových prázdnin pro výrobce léků a další výrobní společnosti v roce 2006. Podle Jeffreyho Farrowa, který měl na starosti vztahy s Portorikem za Clintonovy vlády, je ale tento důvod přeceňován. Důležitější podle něj bylo zvýšení cen ropy v 70. letech. Ta je totiž základní surovinou při výrobě elektrické energie, což vedlo k vysoké ceně elektřiny (v pevninských USA se z ropy vyrábí minimum elektřiny). Dalším problémem pro zemi je Jonesův zákon z roku 1920. Ten vyžaduje, aby se ropa mezi Portorikem a USA převážela výhradně na amerických lodích, které jsou samozřejmě dražší. Posledním problémem jsou obchodní dohody USA, z nichž těží zahraniční firmy. Dokud mělo exporty do USA bez daně pouze Portoriko, bylo to pro zemi výhodné, když ale dovážejí za zvýhodněné ceny i jiné země, výhoda se ztratila.

Snaha snížit dluh

Situace Portorika a Řecka spojuje touha po oddlužení, existuje ale řada rozdílů. Například řecký dluh je v porovnání s HDP země oproti Portoriku dvojnásobný. Portoriko vlastně nepotřebuje tak velkou úlevu, pro středoamerickou zemi je větší výzvou dosažení ekonomického růstu. Současná situace, kdy dochází ke zpomalování ekonomiky a zároveň k růstu dluhu, je neudržitelná, protože věřitelé již zemi peníze nepůjčí.

Dluh Portorika se od toho řeckého liší i v jiných aspektech. V řeckém případě jde většinou o vládní dluhopisy, v Portoriku naopak o různé druhy cenných papírů emitovaných různými agenturami, s různou právní ochranou a zdroji financování. "V Portoriku existuje 17 rozličných emitentů dluhopisů," upozorňuje Jeffrey Farrow. To situaci komplikuje a znemožňuje to klasický státní bankrot, případně celkovou úlevu na dluzích.

Kongres USA by mohl schválit legislativu, která by povolila některým agenturám v Portoriku vyhlásit bankrot. To by zemi dalo do rukou určité páky při vyjednávání s věřiteli, kteří by se zase nemuseli obávat neodůvodněného odmítání splácení některých dluhů. Legislativci ale musejí udělat i další kroky, mezi něž patří snížení nesmyslně vysoké minimální mzdy, zrušení Jonesova zákona a privatizace pokud možno všech státních firem (v oblasti energetiky, vodohospodářství nebo dopravy).

Otázkou tedy je, zda má Kongres dělat ústupky, nebo zda má Portoriko zůstat volně přidruženým státem USA. Pokud se Portoriku nepodaří nastartovat ekonomiku, může to vést k chaosu podobně jako v Řecku. Na rozdíl od Řecka, jehož případ ovlivňuje celou Evropu, jde ale u Portorika o problémy jediné malé země, a proto Portoriko není a nebude americkým Řeckem.

Zdroj: Business Insider

reklama
reklama