Čtyři oblasti, které změnila digitální revoluce

| Pavel Kysilka

Digitální revoluce je skvělá, ale má velká rizika. Tím největším je sdílení našich nejintimnějších informací. Opravdu to nikomu nevadí a nebude vadit? Není načase regulovat digitální svět?

Digitální revoluce převrátí naše životy podobně, jako se to stalo při dvou podobně hlubokých epochálních změnách v minulosti - při neolitické a průmyslové revoluci. Neolitická revoluce odvedla většinu lidstva od původního kočovného lovu a sběračství a připoutala ji k půdě. Průmyslová revoluce nás přemístila do měst.

Digitální revoluce nás od všeho materiálního odpoutává a přemisťuje naše aktivity do nového, virtuálního světa. Můžeme individuálně i masově komunikovat z místa, na kterém se zrovna nacházíme, k nákupu se nepotřebujeme nikam přemístit a stát frontu, peníze pošleme nebo si půjčíme pár kliknutími, monitorování a ovládání celého bytu včetně dětí zvládneme tady a teď z mobilu, rozhodneme se, zda se nám chce zrovna řídit auto, nebo zda tuto činnost svěříme softwaru. Tempo a hloubka společenské změny berou dech.

Souboj tradičního s novým se odehraje na mnoha frontách. Toto jsou čtyři, na kterých je změna již jasně patrná.

1. Vlastnění

Tradiční hotelové firmy, taxislužby, banky a další byznysy po staletí vlastní ubytovací kapacity, taxíky, pobočky a infrastrukturu k tomu, aby mohly nabízet služby. Digitalizace tento model dramaticky mění. Uber, Airbnb, P2P půjčkové platformy a další byznysy vlastní a provozují "jen" digitální platformy, které jako velké tržiště spojují vlastníky domů, bytů, aut a tak dále se spotřebiteli.

I na straně spotřebitelů platí podobný princip - mobil nám dává svobodu být propojený se světem z jakéhokoli místa v jakémkoli čase a s touto svobodou není v harmonii vlastnění věcí. Užívat si této svobody mimo jiné znamená nevázat svoji dovolenou na vlastnění chalupy, cestování na vlastnění auta, kola, čtení na vlastnění knížek, sledování filmů na vlastnění televize a podobně. Sdílení a pronájem zprostředkované po internetu a internet samotný budou vytěsňovat vlastnění věcí. Nevlastnění dává flexibilitu a zbavuje vlastnické odpovědnosti, starostí a rizik a nákladů spojených s vlastnictvím.

2. Zaměstnávání

Internetová taxislužba nepotřebuje zaměstnávat lidi, digitální ubytovací platformy nezaměstnávají recepční a uklízeče, P2P půjčování peněz nepotřebuje zaměstnávat bankovní úředníky. Digitální platformy propojují lidi na volné noze, kteří se mohou živit část dne jako taxikáři, část dne jako "bankéři", část dne jako hoteliéři. Flexibilita, rozmanitost, volnost, úleva od šéfování, pracovněprávních komplikací a od odborů nabízejí atraktivní model, ke kterému bude společnost spontánně tíhnout.

3. Soukromí

Pohodlí a flexibilita, které nabízí digitalizace, se nedobře snáší s naším dosavadním lpěním na soukromí, důvěrnosti, ochraně osobního prostoru a dat. Vstupem do digitálního prostoru o sobě necháváme vědět a zanecháváme za sebou digitální otisky a stopy. Část znalců tvrdí, že lidé dobrovolně prodají soukromí za pohodlí. "Řeknu vám tajemství − se soukromím je konec," slyšíme od nich. Jiní naopak říkají, že soukromí zůstane velkou hodnotou pro lidi a něčím, co bychom měli společensky hájit. "Soukromí rovná se svoboda," argumentují.

To by znamenalo, že by vstup člověka do kyberprostoru musel být doprovázen obrovskými výdaji na digitální ochranu osobních dat. Je otázkou, zda se za to lidem bude chtít platit. Pokud ne, jaké společenské a individuální důsledky přinese ztráta ochrany soukromí?

4. Regulace

Francouzští taxikáři dělají rozruch kvůli vstupu geniálně jednoduché a plně tržní digitální služby Uber na trh. Banky obchází úzkost z digitálních platforem pro půjčování a převody peněz. Kamenné obchody ustupují digitálním. Spotřebitelé se stěhují na digitální trh a zbavují se "ochrany", kterou jim jako populistický úplatek po léta servírovali politici. Tradiční poskytovatelé zboží a služeb, kteří po léta trpěli pod přihlouplou a infantilní ochranou spotřebitele, se k ní pomalu začínají upírat jako k věci, která by je snad ještě mohla zachránit před neregulovanou svobodou (prozatímní?) digitálního světa.

Stojíme na křižovatce. Naletí voliči na regulační běsnění populistických politiků i v digitálním věku, nebo si tentokrát uchrání svobodu, rychlost a pohodlí digitálního světa i přesto, že někdo čas od času zneužije jejich osobní digitální data, jiný nevrátí peníze, které získal po internetu, a všichni budou po internetu šířit, co se jim zachce?

Článek vyšel v Hospodářských novinách.

reklama
reklama