Jak záporné sazby narušují finanční stabilitu v Evropě

| redakce

Záporné úrokové sazby podrývají ziskovost bankovního sektoru a představují hrozbu pro stabilitu finančního systému. Výměnou za tato rizika mají znamenat ekonomický stimul. Ten je ale přinejlepším slabý, v některých regionech pak nefunguje vůbec. Světová ekonomika je jimi navíc vtahována do neprobádaných vod.

Centrální bankéři opět v akci

Poté, co centrální banky po finanční krizi z roku 2008 snížily oficiální sazby a začaly experimentovat s novými instrumenty monetární politiky, jako je například kvantitativní uvolňování, usedli opět do laboratoře. Stále celkem novým nástrojem jsou záporné úrokové sazby.

První velkou centrální bankou, která stáhla sazby do záporu, byla ECB. Depozitní sazbu snížila nejprve na -0,1 % v červnu 2014, pak přišla Dánská národní banka a Švýcarská národní banka, které následovala švédská Riksbank v únoru 2015. Jako poslední se do klubu připojila japonská centrální banka v lednu 2016. Nejčerstvější redukci sazeb hlouběji do záporu má na svědomí opět ECB, která 10. března snížila depozitní sazbu o 10 bazických bodů na historické minimum -0,4 %.

Oficiální sazby centrálních bank, které aplikovaly negativní sazby a vážená průměrná sazba na nehotovostní závazky centrálních bank

Proč jsou záporné úroky nejnebezpečnější experiment v měnové politice za posledních deset let?

V normálních dobách jsou změny úrokových sazeb alfou a omegou měnové politiky. Přitom jsou ale považovány za jednu z nejméně účinných monetárních zbraní z arzenálu centrálních bank, jejich efekt se totiž do reálné ekonomiky promítá jen nepřímo.

Po dlouhou dobu ekonomové věřili, že nominální úrokové sazby nemohou jít nikdy pod nulu. Nebo přesněji, že by tam neměly nikdy klesnout vzhledem k nejistotě, kterou jejich aplikace vyvolává, protože je v takovém případě finanční systém v neznámém teritoriu.

Negativní nominální sazba v podstatě znamená, že věřitel platí dlužníkovi. V takovém stavu se již dlouho nachází reálná ekonomika - při nominální sazbě poblíž nuly zajistí jakákoli pozitivní míra inflace negativní reálný výnos z úvěru. A že by již nikdy do budoucna nerostla inflace? S tím lze stěží počítat.

Na negativní nominální sazby lze snadno vyzrát držbou oběživa, jehož nominální výnos je 0 %. A i proto všichni ti ekonomové varují, že by sazby neměly nikdy klesnout pod nulu, protože již nemohou poskytnout žádný dodateční monetární stimul.

Co způsobují záporné sazby?

V praxi negativní úrokové sazby znamenají, že banky platí za úschovu rezerv v centrální bance přes noc, nebo je půjčují ostatním bankám se ztrátou. Tento poplatek je v běžných dobách vybírán jen na rezervy převyšující určitý limit (obvykle známé pod pojmem přebytečné rezervy). To znamená, že banky nejsou penalizovány za držbu "rozumné" úrovně rezerv.

Negativní úrok na přebytečné rezervy komerčních bank je aplikovatelný do doby, dokud sazby zůstanou jen mírně negativní. Aby se banky vyhnuly penalizaci, musely by vybrat tyto přebytečné rezervy z centrální banky ve formě hotovosti, čímž by jim vznikly dodatečné náklady (na úschovu, zabezpečení a pojištění). Dokud tyto náklady převyšují benefity úprku za fyzickou měnou, může politika záporných sazeb fungovat.

Plus, nebo mínus: Proč fungují záporné sazby jinak?

Banka pro mezinárodní vypořádání (BIS) udává, že s tím, jak šly některé sazby peněžního trhu do záporu v důsledku politiky záporných úrokových sazeb, komerční banky začaly půjčovat s negativním nominálním výnosem krátkodobým korporátním dlužníkům. Podle všeho tedy negativní úrokové sazby splnily zamýšlený efekt.

Některé státní dluhopisy se taktéž obchodují s negativními výnosy. Proč? Investorů nakupujících tyto dluhopisy se netýkají negativní sazby centrálních bank. Mohli by se takovýmto aktivům vyhnout.

Je to proto, že některé investiční fondy mají institucionální požadavky na držbu státních dluhopisů, a to nehledě na výnos. Jiní investoři zase možná stále považují bezpečné aktivum s negativním výnosem za rentabilní s ohledem na očekávaný budoucí vývoj měnových kurzů a úrokových sazeb.

Sazby peněžního trhu a výnosy státních dluhopisů klesly v souladu s úrokovými sazbami eurozóny

Podívejme se na efekty snižování úroků na měnovém trhu. Pokles sazeb oslabuje měnu, investoři jsou při hledání výnosů nuceni kapitál někde "zaparkovat". To je důvod, proč se Švýcarsko a Dánsko, jejichž měny jsou navázány na euro, rozhodly následovat ECB do negativního teritoria.

  • 1
  • 2
reklama
reklama