Hledá se zlatá labuť pro Evropu

| Petr Zahradník

Rok 2016 byl pro Evropskou unii zlomový především proto, že se ji jeden z členských států rozhodl opustit. EU tedy v roce 2017 čeká zahájení rozvodového řízení doprovázené pokračující migrační krizí či volbami v Německu. To, jaký postoj zaujmou evropští lídři a jaký dojem udělají na občany unie, rozhodne o dalším vývoji evropského integračního procesu.

Vyjdeme-li z předpokladu, že léta 2015 a 2016 nás "obšťastňovala" projevy či dozvuky černých či jistojistě hodně tmavošedých labutí, pokud jimi chápeme talebovský výčet zprvu nepředvídatelných jevů a událostí s pohříchu negativním obsahem, pro rok 2017 bychom si měli přinejmenším přát, aby nynější pochmurné temno prozářilo alespoň pár labutí zlatých. Máme šanci je v Evropě spatřit a být překvapeni tentokrát příjemně? Skeptik by řekl, že těžko; optimista by mohl opáčit, že naděje umírá poslední.

Evropská zlatá labuť roku 2017

Evropa by se v první řadě měla přestat drolit a nalézt svou smysluplnou náplň. K tomu potřebuje exekutivu, jež toho bude schopna, která bude umět uznat, že způsob vládnutí v posledních minimálně dvou dekádách nebyl zcela zdařilý, provést hlubokou objektivní reflexi a rychle pootočit kormidlo tak, aby plavidlo, které brázdí oceány již téměř šedesát let, nalezlo správný směr.

Přiznat si, že po šedesáti letech cíleného vytváření čehosi nemusí být výsledek optimální, může způsobovat chmury a těžkosti. Přesto by bylo opravdu potřebným gestem, pokud by nynější lídři Evropské unie 25. března 2017 (kdy si připomeneme 60. výročí podepsání historických Římských smluv) tuto sebereflexi a posun učinili. Rozhýbalo by to v příslušném duchu i vysoký úřednický aparát, který kvůli odcizení od reality i cílenému bránění vydobytých pozic této reflexi a posunu prozatím účinně brání.

Nedojde-li totiž k reformě správy i agendy Evropské unie touto cestou ponaučení, nastane její reforma cestou spontánní, která může hodně bolet a mít těžko čitelný výsledek, který může zhatit též mnoho dobrého (a natolik již samozřejmého, že explicitně nevnímaného a neoceňovaného), co integrace Evropské unie za oněch šest dekád přinesla.

Překvapí voliči příjemně?

První možností pro tuto spontánní cestu budou již volby v Nizozemsku, chystané na dobu těsně předcházející výročí Římských smluv, o dva měsíce později následované prezidentským dvoukolem ve Francii a v září parlamentními volbami v Německu. A právě tyto plebiscity nabízejí první velký prostor pro výskyt zlaté labutě v té podobě, že volebním výsledkům nebudou dominovat militantní, plochá, nacionalistická řešení, ale taková, která uznají, že obrovskou hodnotou Evropy je její celistvost.

Tím by však ani zdaleka nebylo vyhráno. Předmětem úvah a debat by se nejpozději v takovém případě stal obsah této celistvosti. Její předmět by mohl vycházet (i) z toho, že se konečně po letech probouzí i evropská ekonomika. Vyžaduje to ale zároveň, aby budoucí ekonomický rozvoj byl daleko přesvědčivější a ambicióznější, přičemž nedávné události neekonomického původu mu mohou zásadně uškodit a podvázat jej.

Nehazardujeme s tím dobrým, co v Evropě máme

Přáním pro rok 2017 by tak mělo především být to, aby síla a intenzita negativních exogenních faktorů neohrožovala ekonomický vývoj. S ním je i tak spojena řada zásadních výzev, především v podobě zajištění přesvědčivého investičního oživení, které v Evropě stále skomírá.

Přestože by se dalo říci, že situace vyžaduje experimenty a nová řešení (například v podobě schopnosti optimálně alokovat dostatečné finanční zdroje na rozvojové projekty při adekvátně oceněné míře rizika), experimentovat a hazardovat se základními pilíři našeho sociálně-ekonomického systému neradno. Měli bychom se vyvarovat toho, abychom zbytečnými a iracionálními restrikcemi opětovně porcovali Evropu na její západní a východní část, zvláště například na trhu práce a služeb.

Rok 2017 by tak měl být po období nejistot, obav a rizik dobou čekání na něco příjemnějšího, pozitivnějšího, naděje naplňujícího. Zda je to reálné, či jen zbožné přání nenapravitelného optimisty, ukáže až rok sám. Evropa by každopádně měla usilovat o obnovu své soudržnosti a celistvosti, jedině tak totiž bude mít šanci v zostřující se globální soutěži. A Česká republika má v Evropě s ohledem na dobrý základ z let 2014 až 2016 vytvořeny příznivé podmínky k rozvíjení svých silných stránek.

reklama
reklama