Dvě analytické poznámky k českému rozpočtu a honění politických bodů

| redakce

Hlavní analytik společnosti Conseq Investment Management Martin Lobotka a ekonom z České spořitelny Michal Skořepa nabízejí své stručné postřehy k rozpočtovému přebytku za rok 2016 a vnášejí trochu světla do aktuálních politických strkanic.

Martin Lobotka: Rozpočet za rok 2016 jako dokonalá bouře

Český státní rozpočet skončil v roce 2016 poprvé od roku 1995 v přebytku, toto kladné saldo bylo dokonce nejvyšší v historii. Ve státní kase zůstalo na konci prosince, obrazně řečeno, ležet 61,8 miliardy Kč. V roce 2015 byl výsledek téměř stejný, akorát s opačným znaménkem (62,8 miliardy Kč). Meziroční zlepšení o více než 120 miliard je působivé. Na první pohled. Podrobnější vhled do struktury rozpočtu totiž odhaluje, že je přebytek za loňský rok především výsledkem souběhu několika jen sotva zopakovatelných faktorů.

Na straně příjmů státního rozpočtu (které se meziročně zvýšily o 47 miliard Kč) byly stěžejní silný růst ekonomiky a zlepšující se kondice trhu práce. Ty se projevily nejvíce na růstu inkasa korporátní daně z příjmu (na celostátní úrovni +17,2 miliardy, 11,7 %), daně z příjmu zaměstnanců (+18 miliard Kč, +11,7 %) a samozřejmě pojistného na sociální zabezpečení (téměř +24 miliard Kč). V důsledku silného růstu poptávky domácností se zvedlo inkaso DPH na celostátní úrovni o 5,4 %. To sice Ministerstvo financí pokládá také za důsledek "efektivnějšího výběru daní", mám však za to, že vzhledem k meziročnímu růstu (nominálních) maloobchodních tržeb v roce 2016 o zhruba 6 % jde primárně o odraz stavu ekonomiky.

Výdaje státního rozpočtu se propadly o 77,5 miliardy Kč (6 %), šetrností Ministerstva financí to ale rozhodně nebylo. Běžné výdaje totiž naopak vzrostly o 1,2 %, zejména kvůli platům (+5,4 %). Nejsilněji rostoucí kategorií (absolutně i relativně) běžných výdajů byl příspěvek do Státního zemědělského a intervenčního fondu (+10 miliard Kč, +36,4 %). Z objemově významných běžných výdajů poklesly pouze ty na obsluhu dluhu (-12,5 miliardy Kč, -23,6 %). Kapitálové výdaje se na rozdíl od běžných dramaticky propadly, konkrétně téměř o 91 miliard Kč. Důvodem byl pokles transferů na dopravní stavby (-27,6 %), podnikatelským subjektům (-76,1 %) a tak dále.

I z letmého pohledu je zřejmé, že přebytek rozpočtu z roku 2016 je výsledkem dokonalé rozpočtové bouře. Takový výsledek se jen tak nezopakuje. Zaprvé, ekonomika (a trh práce zejména) se již takovým tempem jako v letech 2015 a 2016 v letošním roce určitě nezvedne (nezaměstnanost je u nás nejnižší v EU). Zadruhé, náklady na obsluhu dluhu letos jistě neklesnou, spíše mírně porostou. Zatřetí, propad kapitálových výdajů způsobený pomalejším čerpáním peněz z EU a nedostatkem infrastrukturních projektů (zastaralé posudky EIA) je krajně nežádoucí a zrcadlí spíše neschopnost vlády než její spořivost. A, ehm, letošní rok je volební; asi nemusím vysvětlovat, co to znamená.

Letos se tak podle mě Česká republika vrátí k obvyklému rozpočtovému deficitu a zůstane v něm. Když budeme v roce 2020 hodnotit rozpočtovou desetiletku, bude rok 2016 pouhou aberací.

Michal Skořepa: Co s přebytkem aneb politická hra v přímém přenosu

V posledních dnech vzbudila značnou pozornost médií a veřejnosti debata ministra financí Andreje Babiše, premiéra Bohuslava Sobotky, lidoveckých ministrů, a dokonce i prezidenta Miloše Zemana o tom, jak využít přebytek loňského státního rozpočtu.

Andrej Babiš říká, že loňský přebytek nelze vložit do letošního rozpočtu. Z pohledu zákona o rozpočtových pravidlech ale nemá pravdu. § 30 odst. 6 tohoto zákona totiž praví: "Je-li saldo hospodaření státního rozpočtu odlišné od salda stanoveného v zákoně o státním rozpočtu, rozhodne o použití přebytku nebo o úhradě schodku na návrh vlády Poslanecká sněmovna. Pokud Poslanecká sněmovna při projednávání návrhu státního závěrečného účtu rozhodne, že přebytek, případně jeho část se použije k financování výdajů státního rozpočtu v běžném rozpočtovém roce, převedou se tyto prostředky do příjmů státního rozpočtu běžného rozpočtového roku."

Právně vzato je tedy možné obojí použití loňského přebytku – na snížení dluhu i na zvýšení příjmů letošního rozpočtu. Ekonomicky vzato je rozdíl mezi oběma možnostmi čistě kosmetický (to ale neznamená, že politicky nezajímavý). Co se totiž výše dluhu na konci letošního roku týče, vyjdou oba návrhy nastejno – nedáme-li 60 miliard z loňského přebytku do příjmů letošního rozpočtu, dluh se sice o těchto 60 miliard sníží, ale nedojde ke snížení letošního deficitu o tuto částku, takže se dluh na konci letošního roku o tuto částku opět zvýší.

Někteří ministři ale v jednom balíčku přinášejí i další, tvrdší návrh. Nejenže chtějí loňský přebytek vložit do příjmů letošního rozpočtu, ale chtějí ho také využít na hrazení nových výdajů v podobě investičních projektů, které nejsou v nyní platné podobě rozpočtu na rok 2017 zahrnuty (více viz závěrečná poznámka). Každý takový nový výdaj by již ovšem znamenal skutečné celkové navýšení dluhu. A člověk se neubrání otázce – pokud existují projekty úžasné v tom, že jsou reálné (uskutečnitelné ještě letos) a výhodné (stojí za zvýšení dluhu), proč nebyly navrženy již ve chvíli, kdy byl letošní rozpočet projednáván? Parlament by takové úžasné projekty do rozpočtu jistě rád zahrnul.

Poznámka: Loňský přebytek byl do značné míry tvořen prostředky, kterými Evropská komise refundovala dřívější výdaje ČR. Metodický pokyn, který vláda schválila na podzim 2014, zakazuje použití takovýchto refundací na jakýkoli jiný účel než na krytí příslušných výdajů (tedy zřejmě na krytí dluhu, který si na tyto výdaje musela ČR vzít). To by byl argument na podporu postojů ministra financí Babiše. Zmíněný metodický pokyn se však týká až refundací v rámci programového období 2014-2020, kdežto loňské refundace se týkaly primárně ještě období předchozího, pro které vláda podobný zákaz nestanovila.

reklama
reklama