Nemovitosti: Vlastní, nebo nájemní? Toť otázka!

| Aleš Müller

Rozhodování mezi koupí vlastního bytu a bydlením v pronájmu není zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Záleží na mnoha vlivech, na našich plánech, na rodinné anamnéze a na očekávané budoucnosti. Zkusme tedy probrat několik aspektů, které mohou mít na naše rozhodnutí vliv.

Pokud máte na účtu několik zbytečných milionů, není co řešit. Koupí bytu podstatně snížíte budoucí náklady. Zároveň si zvýšíte svoji sociální stabilitu. Naprostá většina zájemců o bydlení však takové štěstí nemá, a musí tudíž k pořízení vlastního bytu využít hypotéku.

První rozhodovací kritérium není těžké odvodit – je-li splátka hypotéky nižší, než nájem, vyplatí se byt na hypotéku. V době růstu jsou byty povětšinou dražší, tudíž i splácení hypotéky bývá dražší než nájem, v době recese je tomu naopak. Orientačně platí, že když je nájem vyšší než 5 % tržní hodnoty bytu, je lepší byt koupit, v obráceném případě je levnější bydlet v nájemním bytě.

Je ovšem nutné posuzovat správné ceny – tzv. studený nájem na jedné straně oproti splátce hypotéky rozšířené o daň z nemovitostí a fond oprav. Výkazy je pak nutné očistit o různé poplatky, zálohy a služby.

Kupujte, když bublina praská

K nákupu bytu je příhodný čas, když dojde k prudkému poklesu cen nemovitostí – v době splasknutí realitní bubliny. I přes současné ekonomické problémy České republiky u nás ale k ničemu podobnému v nedávných měsících nedošlo. Korekce by snad šla označit jako „malé povypuštění“, rozhodně ne jako „splasknutí“. Byty jsou krize nekrize stále drahé.

Svých tučných zisků se nechtějí vzdát ani spekulanti s pozemky, stavební firmy a developeři, ani realitní makléři. Každý ze jmenovaných přeci rozhodně nepůjde pod svá „těžce vydřená“ procenta, ať již jsou jen 3 nebo jich je hned 100. Všem zainteresovaným přitom nahrává velká poptávka silných populačních ročníků 70. a 80. let minulého století (někdy pejorativně, někdy technicky označovaných jako Husákovy děti).

Dalším rozhodovacím kritériem je, zda po nás někdo byt převezme. Nemá smysl si na desítky let komplikovat život hypotékou, když po vás byt nepřevezmou následující generace. Je-li na straně rodičů a prarodičů dostatek bytů, které po jejich smrti uspokojí bytové potřeby děti či vnoučat, je trochu zbytečné vázat se na hypotéku. Nicméně i v tomto případě jde o jistý způsob dlouhodobého zhodnocení úspor. Byt totiž bude přinášet zisk i dalším generacím, ať již v podobě nájmu, nebo výnosu při prodeji.

Když potomci nepomohou

Nákup bytu na hypotéku ale stojí za zvážení, i pokud jste (nebo plánujete být) vyznavači stále modernějšího životního stylu „singles“ (více tady, ale i tady). Ve stáří totiž můžete byt prodat a z utržených prostředků si zařídit příjemnou rentu a slušnější sociální služby od drobných domácích prací po soustavnou péči. V tomto případě vám přeci žádní potomci pomocnou ruku nepodají.

Byt s hypotékou ale rozhodně nemá smysl pro tažné ptáky migrující z místa na místo, za prací, za příležitostí. Nespekulujte! Může se vám stát, že byt ztratí na hodnotě tak výrazně, že při jeho prodeji po několika letech splácení, budete muset ještě doplácet zbývající část hypotéky. Ceny bytů si rostou, ale ne do oblak. A, světe div se, občas i padají.

Naopak, jistota vlastního bydlení je příjemná pro ty, kteří jsou ve svém bydlišti spokojení – místo a byt splňují jejich kritéria. Ta se samozřejmě nedají úzce vymezit, jejich definice je vysoce individuální – od požadavků na životní prostředí, občanskou vybavenost přes polohu, dopravní dostupnost až po výhled z okna. Přitom stačí několik nepříjemných sousedů, změna územního plánu, prodej vedlejší parcely a z milovaného domova se může stát peklo.

  • 1
  • 2
reklama
reklama