Starožitnosti: Jak si vybrat kvalitní investiční příběh

| Mária Gálová

Sběratelství starožitností má v Čechách dlouhou tradici. Největším sběratelem 19. století byl Vojtěch rytíř Lanna, známý průmyslník a podnikatel, který vydělal velké jmění především v dopravě a ve stavebnictví, kde se zabýval regulací řek a stavbou mostů. V duchu své doby značnou část energie i peněz investoval do uměleckých děl.

Mísa ze sklárny Loetz

Tak jako každý sběratel měl i on své oblíbené sběratelské obory. Sbíral středověkou plastiku a deskové obrazy, renesanční a barokní sklo, nábytek, koberce a šperky. Zajímavým rysem sběratelů tehdejší doby byla aktivní účast ve vedení nově zakládaných muzeí a s tím související mecenášství. Dnes už málokdo ví, že značná část původních sbírek Národní galerie a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze pocházela právě z darů uměnímilovné šlechty a bohatého měšťanstva.

Česká sběratelská tradice

Samotný rytíř Lanna šel příkladem – velkou část sbírek daroval ještě za svého života Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze. Za tento čin, společně se svojí trvalou mecenášskou aktivitou, obdržel od císaře Františka Josefa šlechtický titul. Svojí nebývalou sběratelskou vášní inspiroval několik generací českých sběratelů. Mezi velké sběratele starožitností (a samozřejmě i mecenáše) patřili například Jaroslav Preiss (ředitel Živnostenské banky), Hugo Vavrečka (diplomat) nebo Bohumil Bondy (bankéř a obchodník s železem).

Tato chvályhodná tradice byla bohužel přerušena v roce 1948. V krušných 50. letech vznikla v Čechách pouze jedna pozoruhodná sbírka starožitností. Rudolf Just nasbíral unikátní kolekci zlatých mincí českých ražeb a raného míšeňského porcelánu. Tato sbírka byla v držení rodiny až do roku 2001, kdy byla prodána v Londýně za celkem 1 567 000 liber.

Revoluce znamenala revoluci

Sběratelství starožitností po roce 1989 zažilo velké změny. Celá 90. léta docházelo k narovnání cen vůči západní Evropě, řada starožitností byla podhodnocena, řada naopak nadhodnocena. Navíc se výrazně změnil vkus, jednoduše řečeno se začalo sbírat něco jiného. Tyto důvody společně s nezájmem médií o užité umění a starožitnosti způsobily jistý pokles cen, který ovšem šikovný sběratel může využít ve svůj prospěch. Otevřel se zde prostor pro získání nových zajímavých exponátů, navíc se v poslední době na trhu objevily i celé sbírky, které mohou být základem nové, moderně koncipované kolekce.

Potenciální sběratel umění je na začátku sbírání postaven před zásadní otázku: Co sbírat. Otázka je to zdánlivě jednoduchá – stačí se jít podívat do některé z galerií nebo muzeí a vybrat si, co se mi líbí. Sbírat to, co mne těší, je podle mého názoru zásadní. Jen sbírka vybudovaná s láskou může sběrateli dělat radost.

Investice do umění je investice do radosti Investice do umění je investice do radosti Výkyvy na finančních trzích vybízejí k cestě, která se dá zjednodušeně označit jako "útěk od ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama