Tři ekonomické bludy, které vládnou světu

| Jaromír Bartůněk

V červencové předpovědi ministerstva financí o dalším vývoji české ekonomiky se můžeme dočíst, že se pro letošek "předpokládá mírný nárůst" reálného HDP o 1,6 procenta. A na příští rok by růst "podle současných předpokladů mohl" dosáhnout 2,3 procenta. Opatrnost formulací je také zdůvodněna: "Česká ekonomika před rokem vystoupila z recese a od 3. čtvrtletí 2009 zvyšuje svou výkonnost. Oživení však zatím zůstává křehké a budoucí vývoj je stále zatížen značnými riziky zejména z vnějšího prostředí."

Petr Nečas

Bije do očí kontrast mezi touto uvážlivostí na jedné straně a razancí Nečasovy vlády v úsporné politice, v "jediném možném řešení". Premiér je dokonce připraven pro ně "z posledních sil chroptět", jak řekl po zářijové velké demonstraci odborářů v Praze.

V Evropě zatím zuří bratrovražedná diskuse mezi neoliberálními "optimisty a pesimisty" (jak přesně hluboko zatlačí úsporné politiky evropské oživení). Kromě "rozpočtové odpovědnosti" je ve hře i řada jiných zátěžových faktorů: příliš silné euro, konec vlivu německých injekcí do domácí ekonomiky, vážné potíže Irska i celé jižní Evropy, cenový šok z oligopolních dohod těžařů železné rudy a výrobců oceli, protekcionistická měnová válka (v níž státy G 20 v Jižní Koreji nedávno zařídily pouhé příměří) a tak dále. Počítačový model ekonomických rizik je ještě složitejší nežli ten, který modeluje globální oteplování.

V Americe i západní Evropě také probíhají každodenní střety mezi ortodoxními ekonomy a ekonomy heterodoxními, "kacířskými" (většinou keynesiánskými, ale i marxistickými), jejichž hlas má zejména ve "staré Evropě" stále silnou ozvučnost. Nenahrává jim jenom krize samotná, ale náhlé znepokojení některých ekonomů hlavního proudu. "Zaráží mne, že dneska nemáme teoretické nástroje pro vyhodnocení, jakým způsobem ekonomika funguje," prohlásila například expertka francouzské divize banky HSBC Mathilda Lemoinová (Le Monde, 19. 10.).

Podle "Zdrcených ekonomů", v polovině září založeného sdružení 1 139 ekonomických odborníků (ze dvou třetin profesorů z francouzských univerzit), má dnešní teoretická bezradnost prosté vysvětlení: v jádru neoliberálního systému, který se prosadil v posledních třech dekádách, leží tři hlavní falešné předpoklady.

Neskousnutelné pečivo

První je založen na teorii, že finanční trhy jsou zdrojem nejlepších informací o stavu ekonomiky. Vychází se z toho, že ceny aktiv – akcií, dluhopisů či nemovitostí, které nejen Američané považovali za jakýsi "bankomat" na spotřební úvěry – odrážejí a propojují všechny podstatné informace o minulosti, přítomnosti i budoucnosti ekonomiky. Ceny se sice stále mění, ale nabídka a poptávka oscilují kolem rovnovážného stavu, který je nezpochybnitelnou zprávou o ekonomické realitě.

Ve skutečnosti tomu tak není a nikdy nebylo. Finanční produkty se na trhu "chovají" jinak než běžné zboží, například rohlíky, které okamžitě reagují na přílišnou vzdálenost od rovnovážných cen. Nepoptávané pečivo ztvrdne do 24 hodin a další várku za tutéž cenu nikdo střízlivý neupeče.

To je však na hony vzdáleno realitě finančních trhů, kde při zvýšení cen – například akcií – nedochází ke snížení poptávky, nýbrž naopak k jejímu zvýšení. Teprve to je pobídkou k nákupu cenných papírů; dražší slibují vyšší výnosy. Ve strkanici kolem tohoto finančního "ztvrdlého pečiva" pak vždycky někdo náhle řekne: "Rozpor mezi cenami a ekonomickou realitou je příliš hluboký. Prodávejte!" A finanční krize je na světě.

  • 1
  • 2
reklama
reklama