Kvantitativní uvolňování: Začátek katastrofy?

| Lukáš Kovanda

600 miliard dolarů. Tolik peněz v následujícím necelém roce napumpuje americká centrální banka do ekonomiky. Pouští se tím na tenký led dosud nepříliš prozkoušených extrémních zásahů v oblasti měnové politiky.

Ben Bernanke dolaru nepomáhá

Primárním cílem tohoto opatření je dodat komerčním bankám dodatečné finanční prostředky, jež by je konečně podnítily k tomu, aby poskytovaly úvěry, aby se ztuhlé hospodářské soukolí rozhýbalo. Ještě více peněz, s nimiž budou moci tyto banky disponovat, je zbaví úzkosti, jež si na ně "sedla" v době finanční krize, věří centrální bankéři.

Jenže pozor! Ještě více peněz znamená také to, že v delším horizontu mohou nepříjemně vzrůstat ceny. Když se do stagnující ekonomiky, v níž příliš nového produktu nevzniká, přisypou nové peníze, musejí dříve či později stoupnout ceny. Pokud ceny stoupají při nulovém či sotva znatelném růstu, tíhne měna k znehodnocení. Přesně to se nyní bude dít s dolarem - bude slábnout a slábnout.

Děsí se toho snad Američané? Ne tak docela. Slabší měna napomůže americkým vývozcům, neboť zvýší jejich konkurenceschopnost na globálních trzích. Budou těžit z toho, z čeho už léta těží Číňané - tím, že drží vlastní měnu, jüan, uměle podhodnocenou.

Vzniká tak nebezpečná situace, kdy se dvě vedoucí ekonomiky světa snaží - ať již "tržně", či uměle - znehodnocovat vlastní měny. Vzrůstá riziko, že se do závodů v znehodnocování přidají další klíčové ekonomiky.

Pak by byla rozpoutána nefalšovaná měnová válka, v jejímž pozadí by byly jasně čitelné ochranářské motivy. Šlo by o protekcionismus skrytější, než byl ten ze 30. let minulého století, který naopak k jedné - skutečné - válce výrazně přispěl.

  • 1
  • 2
reklama
reklama