ČR a Polsko: Stíny sametové krize

| Jaromír Bartůněk

Loni v červnu označil deník Gazeta Wyborcza situaci ve střední Evropě — konkrétně v Polsku a Česku — za "sametovou krizi". Protože "vláda rozpočtové odpovědnosti" nebyla u nás tehdy ještě v dohledu, většina Čechů (ba i policistů a hasičů) by s takovým označením asi souhlasila. I když téměř osmiprocentní nezaměstnanost a stoprocentní pocit nejistoty už tenkrát k tanci nevybízely.

ČR a Polsko - soupeři i souputníci

Mnohem obtížnější bylo právě v Polsku přijmout sametovou etiketu, kterou list legendárního disidenta Adama Michnika své vlasti udělil. Každý desátý pracovně způsobilý tam byl bez práce, tři čtvrtiny zaměstnaných "šťastlivců" pobíraly průměrnou (nebo nižší) mzdu a 44 procent lidí žilo pod hranicí chudoby. Více než čtvrtina Poláků (27 procent) měla smlouvy na dobu určitou – evropský rekord! A jedna z mála radostí - deficit -, v roce 2007 ještě dvouprocentní, se letos takřka zčtyřnásobil na 7,1 procenta. Tohle známe: Nejde o výši, nýbrž o tempo zadlužování...

Teorie relativity

Ale všechno je relativní, dokonce i ta globální krize v konkrétním místě a čase. Zcela jinak je vnímaná v horních nebo dolních stupních sociální pyramidy, jinak "řádí" i v závislosti na zemi a regionu. Roli hraje i náhoda, zda se nějaké lidské společenství vyhne mozolnaté pěsti "neviditelné ruky trhu", nebo zda si na ni naběhne. Česká republika prostě měla ve svých bankách jen osm procent toxických aktiv, všech těch futuristických "finančních produktů" ze zahraničí, když se hory "sekuritizačních balíčků" sesypaly a nespočetné do bublin nafouklé finanční deriváty, o nichž ani známý spekulant George Soros, jak sám řekl, "v životě neslyšel", popraskaly.

V čem spočívalo naše štěstí, je patrné z toho, že kontaminace Polska špatnými úvěry ze zahraničí dosáhla až 30 procent – a i to bylo ještě únosné! Slovensko dopadlo mnohem hůř, i když také nebylo příliš "otráveno". Jako člen eurozóny však nemělo možnost čelit poklesu exportu, hnacího motoru vlastní (stejně jako české) ekonomiky, a tedy ani obrovskému růstu nezaměstnanosti (15 procent). Devalvace měny je účinná krabička poslední záchrany, kterou však s eurem nelze v jednotlivých "provinciích" použít. Naproti tomu plovoucí kurz zlotého pomáhal včasným "potápěním" udržovat polskou ekonomiku nejen nad vodou, ale dokonce v růstu (plus 1,7 procenta).

Smrštění západoevropské poptávky v důsledku recese ovšem postihlo všechny ekonomiky středovýchodní Evropy, jejichž vývozy tvořily 60 až 80 procent HDP, včetně Česka. Ale pokles České republiky byl loni opravdu v zásadě sametový (minus 4,1 procenta), a dokonce ještě lepší — byť o pouhou desetinu procenta – než průměrný propad Evropské unie (minus 4,2 procenta).

  • 1
  • 2
reklama
reklama