Tomáš Sedláček: Euro krizi mírní, nikoli prohlubuje

| Jan Stuchlík

Chronickou nemocí naší civilizace není inflace, ale neobhajitelně vysoký dluh. Podle hlavního makroekonomického stratéga ČSOB Tomáše Sedláčka se vlády nebojí dluhů, když vědí, že je zaplatí budoucí politická garnitura nebo generace. Tomu je však potřeba učinit přítrž dříve, než bude pozdě.

Tomáš Sedláček

Nedávno jste napsal, že by politikům měla být odňata možnost zadlužovat stát, stejně jako se to stalo dříve s měnovou politikou. Kdo by tedy měl hospodařit s veřejnými prostředky a nést za toto hospodaření odpovědnost?

Hospodařili by nadále politici. Rozhodovali by, kam jaké peníze poslat, co dotovat a co ne, ale neměli by právo určovat výši zadlužení. Jinými slovy, rozhodovali by o struktuře daní, o tom, kam peníze půjdou, ale nemohli by libovolně zvyšovat rozpočet. Prostě tak, jak je to běžné v podnicích, kde máte přidělený rozpočet v jisté výši a nesmíte jej libovolně a svévolně překračovat. Podobně by to fungovalo u politiků. Fiskální politika je v tomto ohledu daleko za vývojem měnové politiky. Měnová politika, zkráceně právo tisknout peníze, je dnes téměř dokonale odpolitizována. A je nám všem mnohem lépe, ač to zpočátku také znělo dost neuvěřitelně.

Na co by se pak redukovala politika jako taková, když dnes je právě státní rozpočet největším nástrojem politiků, jak dosahovat svých politických cílů?

Evropští ministři se společně rozhodnou, že například sníží zadlužení a že v letech, kdy panuje prudký hospodářský růst, je potřeba dosahovat přebytku veřejných financí. Takže Česká republika dostane úkol, že daný rok nebude mít žádný deficit. A na českých politicích bude to zařídit. Tím politici nepřijdou o své nástroje, jen se zbaví toho šíleného pokušení neustále svévolně zadlužovat stát. Kdyby politici měli moc tisknout peníze, také by je tiskli, byť by nakrásně věděli, že to povede k vysoké inflaci. Podobné je to se zadlužováním. Proč se nezadlužit, když to zaplatí někdo jiný, budoucí politická garnitura nebo generace? Proto je chronickou nemocí naší civilizace nikoli inflace, jako v minulosti, ale neobhajitelně vysoký dluh. Tomu je třeba učinit přítrž dříve, než bude pozdě. Musíme se zbavit fiskálního pokušení, stejně jako jsme se zbavili v minulosti pokušení měnového.

Je jedním z možných vyústění nynější krize v eurozóně její federalizace a vytvoření nadnárodní fiskální politiky?

Je to mnohem pravděpodobnější scénář než rozpad eurozóny. Rozpad eurozóny není rozumný ani výhodný pro žádný stát. Pokud bude dluhová krize státních financí nadále pokračovat a budou padat další státy, nebude dost peněz na látání všech děr. Měli jsme zatím štěstí, že bankrotovaly relativně malé ekonomiky, které šlo opravit finanční injekcí. Pokud by se do podobných problémů dostaly velké země typu Španělska nebo Itálie, už by obvyklý postup finanční pomoci nestačil. Jediným řešením je pokračovat v integraci, protože teď jsme tak nějak uprostřed cesty.

  • 1
  • 2
reklama
reklama