Kevin Dowd: Do pekla s politiky i bankéři

| Lukáš Kovanda

Kevin Dowd, profesor z Nottingham University Business School, říká: "Myšlenka, že nějaký finanční specialista může výnosně spravovat vaše peníze, je do značné míry jen balamucení, tahání za nos."

Kevin Dowd

Je aktuální krize selháním státu a regulací, nebo naopak firem ve finančním sektoru?

Jde především o sérii selhání na straně států a jejich zásahů, z nichž některé započaly už před mnoha lety. Ale zároveň jsme byli svědky kulminace selhání subjektů ve finanční sféře. Pravda, řada z těchto selhání je tak či onak výsledkem oněch regulatorních excesů, avšak sami bankéři v tom rozhodně nejsou nevinně. Do pekla bych zkrátka poslal jak politiky, tak bankéře.

Čím konkrétně se provinili bankéři? Je to ona tak často vzpomínaná neukojitelná hrabivost?

Samozřejmě, hamižnosti je všude kolem plno. Jenže nelze se domnívat, že se v tomto ohledu lidé nějak mění a změní. Mění se cosi jiného: když se podíváte na vývoj finančních služeb v posledních sto letech, nelze přehlédnout jejich postupné zhoršování. Mám teď na mysli ty služby, které jsou nabízeny mně nebo vám jako obyčejným klientům. Celé odvětví se totiž proměnilo v jeden obří mechanismus na dobývání renty; ztratilo své dlouhodobé zaměření a orientuje se nyní velmi krátkodobě. Obrazně řečeno, bonus, a ne zákazník, je pánem. Souvisí to se selháním kvantitativních financí, hlavně v oblasti řízení rizik.

Souhlasíte s francouzským ekonomem Pascalem Salinem, jenž říká, že bankéři nejsou pro svůj krátkodobý výhled už vlastně ani kapitalisty?

Ano, přesně tak. Uvedu příklad. Takový J.P. Morgan byl někdy před sto lety předním bankéřem své doby. Do všech obchodů šel s vlastními penězi nebo s penězi nejbližších kolegů-partnerů. I finanční krizi roku 1907 řešil "z vlastního". Nynější finanční či výkonní šéfové velkých bank také jako on vydělávají enormní sumy, jejich majetek se počítá ve stovkách milionů, ale - na rozdíl od Morgana - v případě, že jejich banka padne, nepřijdou zdaleka o vše.

Když jsme u Morgana, někteří ekonomové míní, že byl temnou figurou, jež tahala za nitky v politickém zákulisí a "zlobbovala" zákonodárc, aby roku 1913 založili Federální rezervní systém, jenž je prý více soukromou než státní organizací…

Federální rezervní systém, Fed, byl založen z toho důvodu, aby oficiálně činil to samé, co Morgan neoficiálně dělal roku 1907, kdy propukla burzovní panika. Tehdy Morgan zachránil finanční systém před kolapsem. Jenže spoléhat se v tomto nadále na soukromý sektor bylo poté nahlíženo jako neuspokojivé řešení. Fed tak byl založen - a nemyslím si, že Morgan byl tou úplně ústřední postavou -, aby předcházel a případně zasahoval v případě propuknutí dalších panik a krizí. Postupně byl transformován na mnohem mocnější organizaci. Na počátku třicátých let však selhal přesně v tom, čemu měl dle mínění zakladatelů předcházet, co měl řešit.

Co soudíte o centrálním bankovnictví obecně? Mají být klíčové úrokové sazby v ekonomice stanovovány centrálně.

Jsem přesvědčen, že mají být určovány tržně. Stoprocentně souhlasím s těmi, kteří hlásají, že centrální bankovnictví je druhem intervence. Extrémně ničivé intervence. Stále to nedokážu vysvětlit, nevím proč, ale naprostá většina ekonomů, kteří principiálně kvitují a vyzdvihují myšlenku volného trhu a obchodu, ji v oblasti financí a peněz zavrhuje. Volný trh s penězi - to nechceme, říkají, chceme centrální banku. To však není konzistentní postoj. Naneštěstí moc centrálních bank dále sílí a sílí. Pohybujeme se tedy stále dále od té ideje volných trhů v peněžnictví - máme finanční regulace, požadavky na kapitálovou přiměřenost, ochranu investorů.

  • 1
  • 2
reklama
reklama