Minos Zombanakis: Americe vládne Goldman Sachs

| Lukáš Kovanda

"Počátkem roku 2010 přijde druhá krize. Vznikne na dluhopisovém trhu," říká Minos Zombanakis, již přes padesát let významná postava mezinárodních bankéřských kruhů.

Minos Zombanakis

Kritizujete stávající podobu světového finančního systému. Co je třeba změnit, aby se snížilo riziko finančních krizí?

Minos Zombanakis (MZ): Kritizoval jsem ji už před propuknutím aktuální krize. Byl jsem proti deregulacím. Byl jsem proti opuštění Glass-Steagallova zákona, jenž v praxi setřel rozdíly mezi bankami komerčními a investičními. Došli jsem tak do stádia, kdy banky inovovaly pro inovace samé - aby mohly vydělávat rychlé peníze. Jenže tím se hrubě pokřivilo rozdělování globálního kapitálu. Banky užívaly kapitálu pro své vlastní transakce. Nedělaly klasické bankovnictví, při němž půjčí podniku či firmě a čekají deset let, než se úvěr zhodnotí a bude splacen.

Varoval jste před tím?

MZ: Příchod krize jsem očekával - můžete se podívat na mé projevy z doby před tím, než propukla.

Co je tedy třeba dělat právě teď?

MZ: Musíme systém přenastavit. První z věcí, jež musíme učinit, je znovu zavést Glass-Steagallův zákon. Měli bychom přestat věřit nesmyslu, že některé banky jsou příliš velké na to, aby mohly padnout. To je totiž zbavuje odpovědnosti.

Takže i když je banka velká a ocitne se v problémech, měla by být ponechána svému osudu?

MZ: Tak daleko bych nezacházel. Velké banky jsou dnes skutečně tak velké, že když padnou, bude to mít velmi negativní dopad na celý svět. Řešení vidím spíše v rozdělení bank na menší subjekty, což souvisí i s již zmíněným znovuuvedením separace bank investičních a komerčních. Peníze, jež jsou užívány na záchranu bank, bych spíše užil na vytváření poptávky, na veřejné práce. Banky se totiž dnes vracejí do někdejších kolejí - bonusy a odměny bankéřům jsou už zase tam, kde před krizí -, ale nezaměstnanost přitom stále roste. Když to bude pokračovat, dočkáme se neblahých politických dopadů.

A politici si to neuvědomují?

MZ: Problém je, že se banky staly velmi silnými hráči - mají za zády silné lobbyistické kruhy, které třeba v Kongresu mohou blokovat cokoli, co půjde proti jejich zájmům. Lidé jsou přitom rozlícení - čtou o tom, že si bankéři vyplácejí miliardové bonusy, a přitom vědí, že oni sami nemohou svému dítěti zaplatit ani školu. To je velmi nebezpečné.

Sám se ale ve světových bankovních kruzích pohybujete více než půlstoletí. Cítíte se jako spoluviník?

MZ: Ano, za celý svůj profesní život jsem jistě v nemalé míře přispěl ke vzniku nynější nešťastné situace. Už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jsem organizoval trh se syndikovanými úvěry. Uvedl jsem rovněž systém LIBOR (London Interbank Offered Rate, pozn. red.), který se stal základem následného růstu derivátových obchodů. Vyčíslíme-li dnes nominální hodnotu všech derivátů ve finančním systému, jen v Americe činí 600 bilionů dolarů. Bilionů! Problém je, že banky je vyvádějí mimo bilance - třeba jen banka JP Morgan má dnes mimo bilance deset bilionů dolarů. Kdy tohle skončí? Až se to všechno zhroutí?

Banky ale, zdá se, se už z krize "otřepávají".

MZ: Hlavně Goldman Sachs. Ta "schramstla" deset miliard dolarů záchranných peněz od vlády. Další vládní peníze přišly skrze sanaci pojišťovny American International Group (AIG). Žádný div, že nyní Goldman Sachs vykazuje rekordní hospodářské výsledky ve své historii (Goldman Sachs vydělávala ve čtvrtém kvratálu roku 2009 i přes krizi v přepočtu zhruba miliardu korun každý jeden den včetně víkendů či Vánoc, pozn. L.K.). Je to šílené. Proč jí někdo umožnil vzít si těch deset miliard?! Všechno v této věci prostě nahrávalo Goldman Sachs a teď to zase nahrává všem těm teoriím o korupci. Paulson, Geithner (minulý a nynější ministr financí USA, pozn. red.) - oba dříve pracovali pro Goldman Sachs. Kdo dnes vládne USA? Goldman Sachs!

Otřepou se v dohledné době i celé ekonomiky?

MZ: Ne. Očekávám, že přijde druhá krize. Vznikne na dluhopisovém trhu. Dluhopisy vlád za biliony dolarů nakonec začnou - z důvodu svého enormního množství - ztrácet na hodnotě. To ovšem znamená růst výnosů, což jde ruku v ruce s růstem úrokových měr. A při takto enormních množstvích emitovaných dluhopisů značí zvýšení úroků o pouhé dvě či tři procenta rapidní změnu k horšímu. Jen pro vládu USA pak začne být obsluha dluhu dramaticky nákladná.

Myslíte, že pak bude nezbytné vyhlásit platební neschopnost?

MZ: Může to tak být. Nenazýval bych to hned platební neschopností, ale může jít třeba o nějakou formu restrukturalizace dluhu, změny původních podmínek.

Kdy přijde ona druhá krize?

MZ: Už v letošním roce. V jeho prvních měsících.

  • 1
  • 2
reklama
reklama