Robert Fogel: Ekonomické oživení potrvá šest let

| Lukáš Kovanda

Nejvíce protržní vládou je dnes ta čínská. V Číně je méně vládních intervencí než v Evropské unii. Tvrdí to Robert Fogel, přední světový hospodářský historik a nositel Nobelovy ceny za ekonomii.

Robert William Fogel

Jako badatel na slovo vzatý, jak se na nynější krizi díváte z historické perspektivy? Je výjimečná?

Průměrná poválečná recese trvá v USA méně než jedenáct měsíců. Tato je již dvakrát tak dlouhá. V tomto ohledu je tedy odlišná. Ale není příliš hluboká. Řekl bych, že je srovnatelná s recesí z roku 1983. Dna jsme podle všeho dosáhli v červenci. Otázkou nyní je, jak rychlé bude oživení. Fed (americká centrální banka, pozn. red.) do ekonomiky od loňska napumpoval značné množství peněz, ale běžně trvá tak šest měsíců až rok, než to reálně projeví. A fiskální zásahy, v jejich případě trvá dlouho, než jsou schváleny, a ještě déle než jsou implementovány. Takže tyto zásahy se v následujících, řekněme, dvanácti měsících ještě ani neprojeví. Ale někdy poté dodají již oživující ekonomice kýžené „nakopnutí".

Rozhodně tedy neočekáváte další velkou hospodářskou krizi.

To jsou jen spekulace médií.

Myslíte, že ta dopady krize zveličují?

Někteří lidé v médiích opravdu přehánějí. Specializovaní ekonomičtí žurnalisté jsou velmi dobří a přesní. Povšechní, nespecializovaní novináři zato mají sklony zdůrazňovat špatné zprávy a opomíjet ty pozitivní. Nyní se to projevuje sklonem hledat všechny možné překážky a úskalí oživení. Osobně se však domnívám, že půjde o typické oživení. Bude pravděpodobně trvat pět nebo šest let.

Ostatně, akciové trhy signalizují oživení již několik měsíců.

Indexy burz se pohybují v předstihu před reálnou ekonomikou - dna dosahují dříve a dříve též rostou. Naopak opožděné ukazatele typu míry nezaměstnanosti dosahují dna až poté, co se na ně hospodářský cyklus již propadl, když už ekonomika oživuje. Nezaměstnanost tedy pravděpodobně ještě poroste.

Překážkou oživení bude podle mnohých zvýšená inflace.

Záleží, jak vysoká by byla míra té inflace. Popravdě řečeno, mírná inflace by nyní byla pro růst hospodářství příhodná, nikoli škodlivá. Pomohla by stimulovat ekonomiku. Naším problémem stále je dostat se z recese. Vždy tu budou škarohlídi, kteří za vším vidí problém. To, že se oživení zvrtne, není ale podle mě pravděpodobné. Mluvíme o recesi nejen v USA, ale i o recesi globální. A v současnosti probíhá oživení i na této úrovni, přičemž je zvláště patrné v Číně. Expanze čínského hospodářství dá růstový impuls celé globální ekonomice. Značně dařit se v této fázi bude nejspíše i Indii.

Je dobrý čas na zavádění všech těch Obamových sociálních programů? Zdá se naopak, že ani horší být nemůže.

Stěžejním problémem se všemi těmi stimulačními programy je, že jsou financovány dluhově. Dluh bude ekonomiku stahovat k zemi v budoucnosti. Nyní ty peníze stimulují a povzbuzují, leč budeme je muset ještě teprve splatit. Co se týče reformy systému zdravotní péče, není jasné, jakou podobu příslušný zákon nakonec bude mít. Obama sám je velmi vágní ohledně toho, co vlastně chce. Lépe povězeno, chce všechno za nic. Je mnoho lidí, kteří se obávají, že vláda vytlačí soukromé zdravotní pojišťovny - nemyslím si proto, že Obama své představy nakonec prosadí.

I kdyby ano, má na to Amerika vůbec ještě peníze?

Nebojím se, že bychom za zdravotnictví utráceli přespříliš. Předpovídám - napsal jsem na to nedávno odbornou studii - že do roku 2040 stoupne podíl zdravotnictví na ekonomice na 29 procent. To je přirozené - s tím, jak lidé bohatnou, chtějí utrácet více a více za zdravotní péči. A lze to financovat. Výdaje na potraviny, ošacení a bydlení totiž tvořívaly osmdesát procent rozpočtu domácností, kdežto nyní činí méně než jednu třetinu. Například proto, že míra produktivity zemědělské výroby stále roste - a jídlo tedy zlevňuje. To znamená, že existuje více volných zdrojů k financování právě zdravotnictví či například školství a dalších služeb.

reklama
reklama