Robert Mundell: Američané nemají euro rádi; ohrožuje dolar

| Lukáš Kovanda

ROBERT MUNDELL, duchovní otec eurozóny a laureát Nobelovy ceny za ekonomii, říká: "Mnozí američtí ekonomové nemají euro rádi. Nepřejí si, aby euro bylo zdatným rivalem dolaru. Je to o prosazování vlastních zájmů."

Robert  Mundell

V Česku stále probíhá debata o tom, zda a zejména kdy přijmout euro. Jaký je váš názor jakožto duchovního otce měny?

Pro Českou republiku je jistě přijetí eura příhodné. Neměla by otálet. Teď se sice mohou kvůli situaci v Řecku vyrojit určité pochyby, ale myslím, že se ukáže, že ty problémy jsou fiskálním problémem Řecka, nikoliv problémem eura. Bankrot Kalifornie by také nebyl problémem dolaru. Byl by to fiskální problém jednoho ze států USA, nikoli měnový.

A kdy má tedy ČR přijmout euro? Hovoří se třeba o roce 2020.

Tak dlouho bych nečekal. Spíše bych uvažoval o létech 2012 či 2013. Pro Českou republiku totiž neplynou žádné výhody z oddalování přijetí euroměny za horizont těchto let.

A co možnost urychlit oživení české ekonomiky devalvací koruny, jako tomu bylo počátkem devadesátých let ve Švédsku. Pak by mohla být vlastní měna výhodná ještě za oním horizontem, předpokládáme-li, že se recese protáhne.

Z devalvace zas taková výhoda neplyne. Česká republika má však výhodu v tom, že se může dívat za hranice, na Slovensko, a hodnotit, jak přijetí eura dopadlo tam. Co se týče příjmu na obyvatele, je na tom Česká republika poněkud lépe než Slovensko, a tudíž jo do určité míry nečekané, že euro nepřijala dříve.

Vraťme se k problému Řecka. V té souvislosti se mluví o zřízení Evropského měnového fondu. Podle vás to však není dobrý nápad.

Že to není dobrý nápad, to je možná příliš příkře vyřčeno. A znova: Řecko není měnový problém, nýbrž fiskální. Kdyby nyní opustilo eurozónu, jeho fiskální neduhy to přece nevyřeší. Dluhy Řecka jsou nyní denominovány v euru, což moc nejde změnit. Samozřejmě, pokud by mělo dluhy v drachmách, mohlo by devalvovat měnu a dostat se z dluhů inflačně. Ale Řecko by to vrátilo nějakých deset let nazpět - než by se podařilo ekonomiku opět stabilizovat. Enormní inflace je pro ekonomiku značným šokem - vyžádá si skutečně nějakých deset let, než se stav napraví, jak ukazují zkušeností z mnoha východoevropských či postsovětských ekonomik z doby transformace. Nejlepší, co Řekové podle mě mohou udělat, je snížit reálnou úroveň mezd. To je ovšem na úkor životní úrovně pracovníků.

Co si myslíte o myšlence Martina Feldsteina (někdejší šéf ekonomických poradců prezidenta Reagana), že země, jež se ocitnou v problémech jako Řecko, mohou eurozónu opustit dočasně, devalvovat měnu, a pak se zase vrátit?

Myslím, že je to politický i ekonomický nesmysl. Je velmi nepravděpodobné, že by ostatní země chtěly, aby se Řecko či jiná země do měnové unie zase vrátily. K ničemu dobrému by to tak jako tak nevedlo. I když Řecko opustí eurozónu, dluh ve výši nějakých 110 procent HDP bude stále existovat, pokud se tedy neodhodlají k devalvaci spjaté s výraznou inflací. Mohou též teoreticky provést nějaký trik, například zřídit "nové drachmy", převést ty dluhy do této nové měny a devalvovat ji. Ale z právního hlediska příliš nevidím způsob, jak to provést. Byla by to svého druhu defraudace. Úrokové sazby by přitom rovněž vylétly strmě vzhůru. Lidé jako Feldstein a mnozí další američtí ekonomové, včetně laureátů Nobelovy ceny, prostě projekt eurozóny stále jen kritizují.

Proč?

Nemají euro rádi. Nepřejí si, aby euro bylo zdatným rivalem dolaru. Je to o prosazování vlastních zájmů: nehledí na to, co je dobré pro svět, nýbrž na to, co je dobré pro ně samé.

Co myslíte? Zadlužení?

Vláda utrácí, nač dlouhodobě nemá. Mají tudíž také fiskální problém. Nejsou sami. Němci, těm se sice daří v tomto ohledu lépe než jiným, ale také ten problém mají. Nejde totiž jenom o výši dluhu ve vztahu k HDP, ale i o závazky spojené se sociálními a zdravotními programy, s penzemi. Rozpočty bobtnají po celém světě. A v Japonsku je to ještě horší. Tam je podíl dluhu k HDP 180 procent. Jakmile tam zvýší úrokové sazby, nastanou velké potíže: kolaps dluhopisového trhu, růst úrokových sazeb a fiskální problém, který bude v případě Japonska zdrcující.

reklama
reklama