Richard Epstein: Obama? To dopadne špatně

| Lukáš Kovanda

RICHARD EPSTEIN, profesor práva a ekonomie Chicagské univerzity, upozorňuje, že americkému prezidentovi Baracku Obamovi dnes nikdo neřekne: "Promiňte, pane prezidente, ale mýlíte se." Celá administrativa si z prstu vycucává ekonomická data, která jsou úplně groteskní.

Richard Epstein

Zabýváte se i vlivem bohatství na pocit životní spokojenosti. Lze si štěstí koupit?

Richard Epstein (RE): Přímá úměra neplatí. Dvakrát více peněz neznamená dvakrát vyšší spokojenost. Zaprvé proto, že dodatečný užitek peněz klesá - nejdříve si za ně kupujeme skutečné nezbytnosti, ovšem s růstem příjmu utrácíme více a více za zbytné až luxusní zboží. A zadruhé, spokojenost do značné míry závisí na nepeněžních statcích. Můj tchán říkával, že máš-li zdraví, máš vše. Sám jsem se ve 25 letech rozhodl, že budu přednášet na univerzitě. Mohl jsem za velké peníze pracovat pro nějakou právní firmu. V té době jsem byl dobrý, měl jsem na to. Odhaduji, že za život bych si tak vydělal asi desetkrát více než takto.

Jenže by vás to tolik nebavilo.

RE: Přesně tak. A toho rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Mimochodem, jednou z příčin, proč mají teď tolik propíraní bankéři tak nadprůměrné platy, je, že jsou vlastně placeni za to, že nejsou spokojení. Kontrakty jsou navrženy tak, aby kompenzovaly strast spjatou s tou prací.

Proto jste i proti zdanění bankéřských bonusů, jímž teď šermují politici?

RE: Takto jsem to přímo neformuloval. Jsem jen přesvědčen, že bankéřské bonusy nemají podléhat žádnému nadstandardnímu zdanění oproti tomu, jež je běžné u jiných příjmů. Idea, že by se na ně měla uvalit nějaká výjimka, je prostě perverzní.

Z jakého důvodu?

RE: Šlo by pak o podkopání smluv, které takové a takové bonusy za takových a takových podmínek ustavují. Je to vnitřní věc bank. Vždycky jsem oponoval zvláštním daním, které jsou jen způsobem, jak zasáhnout určitou skupinu obyvatel, určitý sektor, a ignorovat jinou. Dává to příliš moci politikům. Mohou nadstandardním zdaněním určitých sektorů favorizovat ty zbývající.

Něco na způsob rovné daně je tedy obecně nejlepším řešením?

RE: Ano. Vždycky jsem rovnou daň hájil. Limituje totiž svévoli politiků. Obecně je nejlepším řešením pro každou správu věci veřejných rovná daňová struktura. Pak není z hlediska politika možné ničit nepřátele a zvýhodňovat sebe či přátele změnami daňových pásem či různými výjimkami.

Ale bankéři byli sanováni vládou. Nemá ona pak právo mluvit do jejich smluv?

RE: V případě sanací je to celé složitější. Jakmile vláda sanuje banku, stává se vlastně jejím akcionářem, a může z tohoto titulu do jejího vnitřního chodu mluvit mnohem vehementněji. Domnívám se ovšem, že by konkurenční mzdy měly být vypláceny těm zaměstnancům sanované banky, jež pro ni pracují nadále. Prostě těm, kteří se tam i přes rozsáhlá propuštění, jež sanaci předchází nebo ji doprovází, udrží. Obecné přesvědčení veřejnosti je ale nyní jiné: protože vláda ty banky sanovala, všichni jejich pracovníci musejí mít nižší platy. To je velmi nešťastný pohled.

reklama
reklama