Jesús Huerta de Soto: Bankéři žijí z inflace

| Lukáš Kovanda

Inflace? Dochází při ní k redistribuci bohatství – někteří značně bohatnou, jsou z nich multimilionáři a miliardáři, většina ostatních ztrácí, aniž o tom ví, vysvětluje Jesús Huerta de Soto, španělský profesor ekonomie.

poznámka: Rozhovor vznikl na začátku března 2009

Jesús Huerta de Soto

Pocházíte ze Španělska. Proč je tato země krizí tak zasažena?

Jesús Huerta de Soto (JHS): Ve Španělsku rostly úvěry v posledních letech dva- až třikrát rychleji než ve zbytku Evropy. Půjčky směřovaly hlavně do sektoru nemovitostí. Vznikla bublina. Nyní je v zemi asi milion nově postavených domů, které však nikdo nechce. Celá ekonomika se musí bolavě přizpůsobit, přesměrovat investiční toky z realitního sektoru do jiných, což si vyžádá několik měsíců až několik let.

Jak citelně ceny nemovitostí klesají?

JHS: To hodně závisí na lokalitě. U Středozemního moře nejsou výjimkou pády až o padesát procent. Avšak například v některých částech Madridu došlo k poklesu jen o pět až deset procent. Může být i dobrý čas nakupovat.

To záleží na tom, kdy přijde dno. Co myslíte?

JHS: Jako ekonom to nedokážu říci, jako podnikatel bych si dokázal vsadit – ten tip však neprozradím.

Očekával jste, před dvěma, třemi lety, tak mohutnou krizi?

JHS: Překvapilo mě, jak rychle a hluboko ceny klesly.

Řekl jste, že za španělskou krizi může přeúvěrovanost. Ta zjevně stojí za finanční krizí obecně.

JHS: V posledních pěti až sedmi letech rostla nabídka peněz v ekonomice velmi rychle. Musíme si uvědomit, že peníze se v podobě mincí a bankovek vyskytují jen asi v deseti procentech případů (takzvaná peněžní báze, pozn. red.), zbylých devadesát procent jsou virtuální peníze. Vlastně jen záznamy v účetních knihách bank. Bankovní systém vytváří depozita "z ničeho". Zástavou je těmto pasivům úvěr poskytnutý podnikateli či firmě. Podnikatel, který nové peníze získá, neví, zda tyto pocházejí z úspor, zda jsou odloženou spotřebou klientů bank, či nikoli. Míra úspor byla v některých letech například v USA dokonce záporná, hodně se spotřebovávalo, a podnikatelé přesto zhusta investovali, jako kdyby ty úspory narůstaly. V uplynulých přibližně sedmi letech tedy panoval nesoulad mezi úsporami a investicemi. To nemohlo trvat věčně. Ústřední příčina krize tedy tkví v umělé úvěrové expanzi způsobené centrálními bankami, hlavně Fedem.

Souvisí to s politikou levných peněz, tedy nízkých úrokových sazeb, kterou centrální banky následovaly?

JHS: Ano. Úroková sazba je zásadní cenou v každé tržní ekonomice. Měla by být určována spontánně v tržním prostředí. Není tomu tak: úroky jsou stanoveny výnosem centrální banky. Přitom úrokové sazby jsou důležitým signálem pro podnikatele a firmy. Jdou-li dolů, i uměle, zahajuje byznys více nových projektů (opět, jako kdyby rostla míra úspor obyvatelstva a bylo tedy reálně více z čeho investovat). Nízké úrokové sazby, dokonce negativní v reálném vyjádření, zažehly krizi.

reklama
reklama